Tvorba - Texty

KONEC.
Co jiného k tomu říct?

Tak to hle je můj první příspěvek do Maratonu.
Předem doufám, že vás neodradí délka (3 stránky). Krátkou poezii asi psát neumím. Pokud tedy svou snahu můžu vydávat za báseň :-)
Pokud se budete trochu snažit, najdete v ní i rytmus. A jestli ho nenaleznete, je to váš problém, protože já ho tam cítím... :-)

K ději toho moc prozrazovat nechci, protože by mě zajímalo, jestli je to vůbec pochopitelné, takže komentáře jedině uvítám.
Následující text doporučuji nečíst, může zkazit dojem z uměleckého zážitku
Takže, je to o pocitech jedné "prokleté". Možná by se to dalo aplikovat na každého z nás, každý jsme tu uvnitř tak trochu někým jiným, i když k fyzické přeměně nedochází. Takhle by to mohlo dopadnmout, kdybychom své vnitřní já považovali za opravdové prokletí a skutečnou podstatu pochupili až příliš pozdě...

Druhý název je "Vzhůru do červeného", nicméně mohl by být nicneříkající, takže oficiální je ten, co jsem uvedla v kolonce název. XD
Není to ani tak povídka, jako příběh o tom, jak jsem se vlastně dostala na palubu Červeného trpaslíka. Pokud jste si totiž ještě nevšimli, stala jsem se řádným (i když možná zprvu trochu vynuceným) členem posádky. Tohle by měl být úvod k delšímu příběhu, nicméně není jisté, jestli se mi podaří dokopat se k dalšímu psaní - ač bych velmi ráda, protože třeba i pár oficiálních epizod tohoto seriálu bych si ráda upravila podle sebe - s mou maličkostí na palubě.
Pokud tímto textem nějakého fanouška Červeného trpaslíka pohorším, předem se omlouvám. Ale tohle je opravdu jen má fantasie, stojící na pevné kostře něčeho, co sice vymyslel někdo jiný než já, nicméně uchvátilo mě to natolik, že se to stalo mou součástí a tudíž si dovoluji ve své hlavě trochu pohrávat jak s postavami, tak s prostředím a celým dějem... Rob Grant & Doug Naylor mi snad odpustí.

Pro ty, kdo Červeného trpaslíka neznají a přesto by si tento text rádi přečetli (počítám, že vás ale asi nebude mnoho), dovolím si ještě před samotným příběhem uvést velmi lehce pozměněný původní úvodní text, abyste aspoň trochu byli v obraze, kdo je kdo.
A děj? Ten je v tomto příběhu můj (i když jsem si vypůjčila pár nadávek či hlášek a sem tam nějakou malou scénku) a pojednává o mém nástupu na palubu. Nelekejte se, nejsem ve své klasické podobě. Zatím...
Tak, a pokud jste se prokousali tím kilometrovým úvodem, můžete začít číst... XD

Dodatek: Teď ještě doufám, že jsem vložila tu správně upravenou verzi...

Zatím (pokud vím) se to v takovéto "optimální" podobě, Drakužel, nestalo. To ale neznamená, že k prvnímu, "skutečnému" zjevení Draka nemůže při příhodné konstalaci mnoha faktorů dojít. Proměna je pro mne spojena s magií a protože ta je mému naturelu trochu vzdálená, dalo mi dost práce ji provést zcela bez ní.

Je to úryvek z knížky kterou se snažím už nevím jak dlouho dopsat.
Možna že se Vám bude líbit...

Pohádka pro Samanthu. Jako pohádka, kterou by měly číst hlavně děti, je nekrvavá, souboj je spíš "naznačen". A konečně dílo, kde drak prokáže nejen sílu ale i smysl pro strategii a "vydrbe" s protivníky.

Ten název jsem zvolila proto, že celý text je spíš shluk různých útržkovitých slov, ale mají dávat (velmi skrytý) smysl... napsala jsem to ve chvíli, kdy se mi tak nějak v hlavě prala realita se sny... fandila jsem snům, aby se staly reálnými. Bohužel (možná někdy bohudík), ta pravá realita zvítězila...
Celý ten stav (mysli i psaní) trval asi tak 2 minuty a byl opravdu zvláštní.

Téměř pozdě, však přece i já přidávám svou povídku k tématu "Miluji tě, já vím". K samotnému textu bych pouze podotkla, že nejspíš bude plnohodnotně fungovat pouze zde, ve svém přirozeném prostředí - však je taky psán pro vás, draky. Nuže, užijte si to. :)

Jde jen o takový pokus, kde můžete být svědky popisu (spíš jen mého pokusu o něj) vylíhnutí a prvním vzlétnutí draka, ale víc neřeknu, navíc ani není moc co dodat. Jen doufám, že se aspoň trochu bude líbit, je to moje první psané dílo tady

Celý název: Au revoir, mes amis. A bientot
Nevím, kdy tenhle text bude schválen, tak sem uvádím, že čas vložení je 29.03.2008 v 0:40 (plus mínus minuta).
Uvádím ho proto, že ten čas je důležitý… alespoň pro mě ano.
Také jste si asi všimli, že stejný název jsem už použila u jednoho obrázku. Ten obrázek měl jeden určitý význam, a teď, tenhle text, má význam ještě větší… Loučím se. Nikoli s vámi, milí draci, k tomu nemám naštěstí důvod, nicméně kdo mě zná, bude vědět… a kdo ne, může se zeptat ve vzkazech, pokud by ho to vyloženě zajímalo (upozorňuji, že ač pro mě je to velmi důležité, pro vás ostatní je to věc banální, pro někoho možná vyloženě nehodna takového loučení, takže se snad ani raději neptejte ;oD).
Víc už to zde rozebírat nebudu, ostatně, hodně prozradí samotný text. Jen ještě podotknu, že nenávidím loučení. A speciálně ho nenávidím tehdy, když miluji. Ať už je to láska třeba „jen“ přátelská nebo dokonce platonická…

Dra mě komentářem přivedla na myšlenku napsat „volné“ pokračování osudů aktérů „splynutí“. To by měl být jakýsi „soud“ draků, s „naší“ dvojicí. A protože splynutí se neobešlo bez následků, půjde o mnoho. Toto ještě není soud, jen příprava na něj…
Ten bude delší (mimochodem, jak asi může být říkanka maximálně dlouhá, aby neunavovala?)

Tak ač, jsem měl podezření, že nebudu mít čas ani nápad něco stvořit, přeci jen mě políbil "Múzák" a tak tu je jedna... možná i nedračí... ačkoli je zcela pocitová takže nevíš jestli mluví drak či ne... básnička...
(Také bych se u této příležitosti chtěl moc moc moc omluvit všem ostatním přispěvatelům do maratonu, žel nemám čas si pročítat jejich jistě úžasné textíky... takže nemůžu ni hlasovat... což mě vážně moc moc moc mrzí... i když z toho mála co jsem četl... bych měl i tak problém si vybrat...)