Maraton:Miluji Tě já vím
„Miluji tě, já vím,
moc platné nám to není,
dnes půjdeme spát s tím,
že zítra se možná vše změní.
A nebo taky třeba ne,
to zatím jistě nikdo neví,
má láska k Tobě nepomine,
tak se mi to navždy jeví.
Asi nebudu mít klidnou noc,
přitom dobře bych spal rád.
Čeká mě protivníků moc,
z nich bude čišet zloba, chlad.“
„Až budeš s nimi diskutovat,
můj milý, nesmíš prudký být,
svůj hněv snaž se opanovat,
vždy dokaž zachovat klid!“
„Předstoupíme před soud,
naši lásku tam obhájit,
to může jenom bloud,
před tu chásku klidně jít.“
„To není cháska, ale draci,
miláčku mírně slova vol,
už byli tady jiní tací
a čekal na ně jenom bol.
Když nevhodně se vyjádřili,
na zasedání našeho soudu,
jako pára se pak vypařili,
místo návratu na rodnou hroudu.
Ty nesmíš být sprostě urážlivý,
výběr slov nesmí být moc tvrdý.
Musíš být, co řečník uvážlivý,
však jako muž, dostatečně hrdý.
Musíš najít tu rovinu,
že nezabijí tě na místě,
ale objeví tu novinu,
že dobrý chlap jsi jistě.
Pro to mají všichni draci,
smysl vyvinutý zvlášť,
„nárok“ mají jen muži tací,
co nejsou kam vítr tam plášť.“
„To já určitě být nemohu,
na to mě přece už dost znáš.
Snad najdu správnou polohu
své řeči a zachráním život náš.
Bude-li někdo příliš sprostý,
nevím, zda ovládnu se zcela.
Převládne u mne slovník prostý,
a bude to jistě slušná mela!“
Co budu moct to udělám,
budu bojovat jako lev,
ukážu to těm mrtvolám,
až ven uslyšíš můj řev!
„Už jsi zase tak agresivní,
toho se musíš vyvarovat,
nesmíš být ale ani submisivní,
jen s úctou rázně na svém trvat.
Stačí když budeš svůj,
Ty nemusíš nic hrát,
jak vždy si za svým stůj,
tak jak to máš rád.
„Bude-li to vypadat špatně,
že měl bych dát životu vale
a Ty nepoznáš to v šatně,
sám vybalím na ně to „malé“.
„To už jistě vycítím změnu,
v ovzduší bude emocí moc,
klidně vyřídím stráží směnu
a přijdu Ti rychle na pomoc.“
„Jen opatrně lásko moje,
nemůžeš přece bojovat!
Dokážeš přijít i bez boje,
na malého musíš pozor dát.“
„A co když to bude ona?“
„No mně to vadit nebude,
pustíme se do toho znova
a vyjde nám to podruhé!“
„Proto Tě mám tolik ráda,
že optimismus Ti nechybí,
co muže, tak i kamaráda,
však zítra nejdeš na ryby!
To co bude tebou řečeno,
bude-li příliš břitké,ostré,
budou Tě mít za vemeno,
co pro jejich zuby roste!
Zvolíš-li chytrou taktiku,
využiješ řeči jemné nuance,
vezmeme od života dveří za kliku
a dáme se šťastně do tance!“
„Ty rozhodně nejsi dračice,
co mezi hloupé patří!“
„Já vím a přeji si nejvíce:
Zítra jim to tam natři!“
moc platné nám to není,
dnes půjdeme spát s tím,
že zítra se možná vše změní.
A nebo taky třeba ne,
to zatím jistě nikdo neví,
má láska k Tobě nepomine,
tak se mi to navždy jeví.
Asi nebudu mít klidnou noc,
přitom dobře bych spal rád.
Čeká mě protivníků moc,
z nich bude čišet zloba, chlad.“
„Až budeš s nimi diskutovat,
můj milý, nesmíš prudký být,
svůj hněv snaž se opanovat,
vždy dokaž zachovat klid!“
„Předstoupíme před soud,
naši lásku tam obhájit,
to může jenom bloud,
před tu chásku klidně jít.“
„To není cháska, ale draci,
miláčku mírně slova vol,
už byli tady jiní tací
a čekal na ně jenom bol.
Když nevhodně se vyjádřili,
na zasedání našeho soudu,
jako pára se pak vypařili,
místo návratu na rodnou hroudu.
Ty nesmíš být sprostě urážlivý,
výběr slov nesmí být moc tvrdý.
Musíš být, co řečník uvážlivý,
však jako muž, dostatečně hrdý.
Musíš najít tu rovinu,
že nezabijí tě na místě,
ale objeví tu novinu,
že dobrý chlap jsi jistě.
Pro to mají všichni draci,
smysl vyvinutý zvlášť,
„nárok“ mají jen muži tací,
co nejsou kam vítr tam plášť.“
„To já určitě být nemohu,
na to mě přece už dost znáš.
Snad najdu správnou polohu
své řeči a zachráním život náš.
Bude-li někdo příliš sprostý,
nevím, zda ovládnu se zcela.
Převládne u mne slovník prostý,
a bude to jistě slušná mela!“
Co budu moct to udělám,
budu bojovat jako lev,
ukážu to těm mrtvolám,
až ven uslyšíš můj řev!
„Už jsi zase tak agresivní,
toho se musíš vyvarovat,
nesmíš být ale ani submisivní,
jen s úctou rázně na svém trvat.
Stačí když budeš svůj,
Ty nemusíš nic hrát,
jak vždy si za svým stůj,
tak jak to máš rád.
„Bude-li to vypadat špatně,
že měl bych dát životu vale
a Ty nepoznáš to v šatně,
sám vybalím na ně to „malé“.
„To už jistě vycítím změnu,
v ovzduší bude emocí moc,
klidně vyřídím stráží směnu
a přijdu Ti rychle na pomoc.“
„Jen opatrně lásko moje,
nemůžeš přece bojovat!
Dokážeš přijít i bez boje,
na malého musíš pozor dát.“
„A co když to bude ona?“
„No mně to vadit nebude,
pustíme se do toho znova
a vyjde nám to podruhé!“
„Proto Tě mám tolik ráda,
že optimismus Ti nechybí,
co muže, tak i kamaráda,
však zítra nejdeš na ryby!
To co bude tebou řečeno,
bude-li příliš břitké,ostré,
budou Tě mít za vemeno,
co pro jejich zuby roste!
Zvolíš-li chytrou taktiku,
využiješ řeči jemné nuance,
vezmeme od života dveří za kliku
a dáme se šťastně do tance!“
„Ty rozhodně nejsi dračice,
co mezi hloupé patří!“
„Já vím a přeji si nejvíce:
Zítra jim to tam natři!“