Tvorba - Texty

Asi tak měsíc, možná dva stará věc. To jsem jednou v noci ležela v pelíšku, venku pršelo a já nemohla usnout. Tak vzniklo tohle. Jen teda občas to má asi takový zvláštní verš...

Ať si v té básni každý najde co je mu blízké.Nevím co mám do těch popisů psát. Jsou to moje pocity, přání a touhy.

Zhruba o tom jak velká dračice po létech zkušeností má nedůvěru v lidi.
A taky trochu o mě.

Tak jsem se pokusila vymyslet něco pro malé dráčky. Enyky benyky mě už nudilo.Snad se to bude líbit.

Právě jsem to napsala. Je 23:27. =O) Doufám, že se toho ráno neleknu =OP

Málem jsem to sem zapomněla napsat. Ano, věnnování samozřejmě. Tahle báseň je pro jednu dračici, která se v mém životě objevila a já vlastně ani nevím jak. Asi jen tiše mávla křídly a vletěla do něj a já za to každý den děkuji. Věř, že i když někdy málo mluvíš, já slyším i slova, která nevyslovíš. A povím ti jedno slovo, které je prý nejkrásnější, když ho slyšíš od přítele: Zůstaň. (Prosím nikdy neodcházej)

Je to asi rok stará říkanka ale, ačkoli se sem tolik nehodí považuji jí za jednu ze svích nejlepších, proto jí sem dávám.

Tohle je básnička pro vás všechny dráčky (a jiné bytůstky rovněž), co jsem vás kdy poznala, a hlavně pro ty z vás, co jste byli v Praze na sletu, bylo to úžasný, doufám, že brzy hodíme repete… mám vás všechny moc ráda (hlavně vás sestřičky, dík, že jste mě tam dotáhly ;) )
Doufám, že se bude líbit, a že potěší, třeba v tom taky najdete kousek vlastního osudu :p

Motygu, chtels to, máš to mít. :P

Myslím, že k tomu není co dodat. Ona ví, že je to pro ni. Šlo to přímo ze mě, tak bych jí tím chtěl vyjádřit, že to myslím vážně.

tak nějak mě napadlo si představit svět, kde by lidé uctívali draky jako své bohy...no a vznikla z toho tato modlitba (časem možná napíšu celou modlitební knížku)

P.S.: všimli jste si někdy jak se (hlavně románské a gotické) kostely, chrámy a katedrály podobají jeskyni, ne-li přímo slůji???

Takový trochu depresivní experiment, do teďka nechápu kde se ve mě vzalo psát zrovna o (s prominutím) "samici" ale tak nějak to vyplavylo z hlouby mé duše a zanechalo to modrou stopu na papíře.

A hlavně sem se cítil povynován tu taky něco vystavit, moc toho sice netvořím, ač tvořím rád, a málo co z toho stojí za zmínku a tohle se mi zdálo příhodné. (upřímně lituju všechny, kdo to po mě čtou a hlavně ty, co občas mají podobný bezmocný a beznadějný pocit)

Pár veršíků, co jsem ze sebe vypotila při poslechu písničky od Blackmore´s Night - In The Shadow Of The Moon ... sice není dračí, ale snad mě nezabijete :]