Tvorba - Texty

Prší
a listí šustí kapkami,
každý strom šeptá,
že na zem padá déšť.
Prší
a voda kreslí cestičky
v mé srsti na zádech.
Tisíce vodních perliček
mi jiskří v šupinách,
všude, kam pohlédneš
vznáší se deštný prach.
To nebe pláče
a já vyčkávám,
zda důvod smutku rozpoznám.

Chytám ty slzy do křídel,
nechám je stékat po tváři,
snažím se luštit z jezírek
kdy duha zazáří.
V těch barvách světa ohonu,
v tom mostu z podkovy
ty slzy stále padají. Proč?
To nikdy nepoví...

Prší, cesta je zmáčená,
boří se do ní tlapy,
ta zem je nahá, svlečená
z prachu, beze stopy.
Oblékne si teď mokrý šat
z bláta a kaluží.
Jednou ty slzy osušit snad vítr zatouží.

Zatím však prší stále dál
a kapky bubnují.
Bez not, bez dalších nástrojů
nám v uších šumí, šeptají...