Tvorba - Texty

Po velmi dlouhé době jsem si sedla ke psaní. Musela jsem, zúčastnila jsem se Literární výměny. Tohle je tedy má povídka pro Terry na její téma "Stezka do neznáma".
Původně jsem chtěla psát nějaký příběh z Austrálie, ale cokoliv mě napadlo, bylo až příliš osobní. Takže jsem se nakonec chytila úplně jiného nápadu a pojala tu stezku a to neznámo poněkud z jiného pohledu. Z Darwinova pohledu.

Má povídka do Literární výměny - teď už vím, že byla psána pro Neriel.
Když se objevilo téma "...a v duši zvuky cella", věděla jsem, že se chci po delší době výměny zúčastnit a že tohle je to pravé téma, na které chci psát. Protože je hudební. Protože já sama mám ve svém srdci zvuky klavíru a hudba pro mne znamená opravdu hodně. Protože jsem hned viděla úžasné duo The piano guys - spojení piána a cella, a bylo mi jasné, že ač už jsem dlouho nepsala a mé literární závity jsou poněkud zrezlé, tohle půjde. A šlo to.
I když na vás text možná bude působit smutně, a že smutný je, nemá zas tak špatný konec, jak se může někomu zdát. Protože dokud kolem nás zní hudba, dokud máme v srdci i duši zvuky našich oblíbených nástrojů, čisté tóny a melodické hlasy, není nic tak smutné a zoufalé, jak se zdá... a nebo tím jen utěšuji sama sebe...

Zamilovala jsem se do písničky R.I.P. od 3OH!3. A když se mi nějaký song líbí a poslouchám ho stále dokola, občas se mi tam vloudí má vlastní verze slov. Tady to byl výkřik "být Aussie", tedy být Australan. Dát dohromady zbytek písně bylo už složitější, protože do některých částí se špatně vtěstnávala česká slova, která jsem potřebovala. Ale nakonec jsem si myslím poradila, zpívat se to dá, když už melodii dobře znáte.
A text... vzpomínka na Drimmsible smutně bloudící horriblovkou laboratoří, něco z její odvahy a sobeckosti, ale zároveň pochopení, že ne všechno lze získat stylem "já chci, a tak to dostanu". Do toho pár reálných vzpomínek, u kterých mám poslední dobou pocit, že to snad byl jen pouhý sen a že se ženu za stínem... jenže se prostě musím hnát dál, naší Vltavou, červeným australským pískem... dál, dokud nebudu mít možnost vidět ty modré oči znovu se smát...

Zmiňovaný song zde

Kitty po mně kdysi chtěla, ať nakreslím podračeného klokana - klodrana. Obrázek už pár dní mám, ale jelikož momentálně nejsem schopná ho naskenovat, přidávám zatím krátkou básničku o australském klokaním drakovi.

...aneb dva řádky stop po čičidračích tlapkách a jeden z malých lidských bot. Protože vždycky je naděje, a toho se musíme držet. A třeba nás za několik dní, za měsíc, hra na melodiku přivede blíž k vysněnému přání...

6. kolo - maraton 2011

Ač jsem si myslela, že na tohle téma nezvládnu nic vymyslet, kupodivu to nebylo tak těžké. Nakonec slova přišla sama a je pravda, že když máte hlavu plnou otázek, na které se stále v duchu ptáte, protože ten, kdo by vám měl dát odpověď, vám ji nedá; když nevíte, co se vlastně v určitý okamžik stalo, víte jen to, že to bylo něco, co vám zanechalo na duši hluboký šrám a že nejde jen tak to pustit z hlavy; když někoho znáte opravdu jen chvilku a nevíte, co je pravda a co ne; když vám někdo nabídne ruku s pohlazením a objetím a nečekaně s ní ucukne, stanou se všechny tyhle souvislosti hádankou a dotyčný člověk hádankářem, kolem kterého se točí otázky i odpovědi. Vše na dosah tlapy a přesto pro zoufalou dračici nezachytitelně daleko.
Někdy ani na nejjednodušší hádanku nedostanete odpověď, natož na tu, která je opravdu složitá... a můj hádankář mlčí...

5. kolo - maraton 2011

Tohle pro mě opravdu není šťastné téma. Za prvé, o výletu jsem už psala několikrát, i když budiž, dá se tan to vymyslet skoro nekonečné množství povídek. A za druhé… leží mi v hlavě jeden skutečný výlet, svou tíhou mě stahuje k zemi a zabraňuje myslet na cokoliv jiného. Nechtěla jsem tohle psát, ale nakonec to přineslo na pár minut aspoň chabou útěchu. Pak jsem ale přišla na to, že to asi nechci z osobních důvodů zveřejnit. Ale… ono je to vlastně jedno. Na rozdíl od skutečného života, tohle můžu vždycky vymazat.

Myslím, že popisu není třeba...

Když už bylo zoufalství v práci neúnosné, řekla jsem si, že tu agresi a vztek z klientů nějak vypíšu. Měla jsem v plánu se vyzuřit, ale nakonec to dopadlo úplně jinak a spíš vystoupilo na povrch to, co bylo ještě hlouběji pod tím vztekem... možná by to mohl být i průvodní text k tomuhle obrázku kdo ví... v každém případě smyčku z klaviatury mám kolem krku utaženou opravdu pevně.

Dodatek: Ve třetí sloce vás možná zarazí slovo klávesnice... no, trochu přenesený výraz, nemyslím počítačovou klávesnici, nýbrž klaviaturu (kdyby to náhodou někomu nedošlo :oD ). Jen klaviatura tam jaksi počtem slabik nezapadala...

4. kolo - maraton 2011
Nevymyslela jsem výstižnější a lepší název, takže ponechám samotné zadání maratonského kola.
Ostatně... kdo má větší právo vládnout - Dr. Horrible, který opět změnil své působiště, samolibá čičidračice, která chce sobecky vlastnit vše, na co si ukáže a nebo místní mladý hudebník, který nestojí ani na straně dobra a ani na straně zla, jen má schopnost, o jaké se jiným ani nesní?

Povídka trochu souvisí s příběhem Dobré ráno, Drimmsible, ale neberte to jako přímou součást děje. Je to spíš jen bonusový materiál - scéna za scénou, než se zase pojede pěkně na ostro tam, kde se skončilo. ;o)

3. kolo - maraton 2011

Neptejte se mě, co se mezi hlavními postavami kdysi stalo či jaká je jejich minulost. Já to totiž nevím. Povídka, kterou vám předkládám, je stvořená pouze pro účely maratonu, popisuji výhradně následek minulosti, která je pro oba představitele, a dá se říct, že možná i pro celý svět, sice velmi důležitá, ale pro mě a můj příběh už tolik ne. Mě zajímá pouze to, co se děje teď. A možná to, co se stane... jenže... co se stane? Vím to jako autor? Řeknu vám to?
Budete-li chtít, dokreslete si příběh, jak uznáte za vhodné a klidně se o své domněnky se mnou podělte. Máte volnou tlapu jak v minulosti, tak možná i v budoucnosti.

A jinak co si o tom myslím? Asi se už moc inspiruji na té temné straně... uměla bych vůbec dosáhnout svého jinak než agresí, výhružkami a padoušskými hrůznostmi? Ale jo, asi jo. Ale takhle je to zábavnější a myslím, že i svým způsobem jednodušší. I když asi ne vždycky to přinese žádané ovoce... ale to jeden nikdy neví ani na té světlé straně. Takže se držme pěkně toho, co každý umí nejlíp... mruhuhahahaaaa!

Dodatek: Postavy v povídce popisované nemají nic společného se skutečnými živoucími lidmi. Sice nějaká ta inspirace z reálu by tu byla, ale příběh i oba hlavní protagonisté jsou smyšlení.

Vlastně to není tak úplně povídka, spíš něco jako odvyprávěný popis. A to dost nepřesný, protože jsem to brala čistě ze svého pohledu a dle svých představ. Asi by nebyl takový problém zjistit, jak se představitel, který byl mému drakovi vzorem, cítil, když poprvé hrál veřejně "čtyřakorďák", ale... za prvé si nejsem jistá, jestli bych mu zvládla vysvětlit, proč to chci vědět, a za druhé, takhle to bylo zábavnější, pokusit se vcítit. Ale jednou se možná zkusím zeptat, abych viděla, jak totálně jsem byla mimo. :oD

A o čem tenhle text vlastně je? Ti, co mě znají, vědí moc dobře, jak mě dokážou věci, které mě nadchnou a osloví, strhnout a zarýt se mi do hlavy... Four Chord Song - tedy "čtyřakorďák" se mi tak zabydlel v hlavě, že když jsem si sedla k Wordu, že něco napíšu, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Tohle je snaha dostat to ze sebe ven. A taky udělat skupině Axis of Awesome reklamu, protože bych je velmi ráda viděla v ČR, ale zatím je nás málo. Takže pokud vás taky osloví, zkuste se přidat a pozvat je sem k nám. ;oD
Demand it
A abyste věděli, o co jde, tady je link na jednu z mnoha verzí "čtyřakorďáku" (každou chvíli totiž tenhle song měněj, některé části vypouštějí, některé přidávají, přehazují si mezi sebou některé pasáže..). Je tam i český překlad - do povídky jsem musela použít originál (snad je správně), protože si netroufám využít cizí překlad. Úvodní scénu jsem trochu upravila podle jiných verzí, ale vesměs jsou si dost podobné.

A závěr? Ono opravdu stačí málo, aby z vás byla hvězda nebo abyste stvořili "nové originální" dílo. V muzice stačí 4 akordy. Při psaní stačí dobrá inspirace, nadšení a v mém případě moje šílená vášeň nečekaně se do něčeho zbláznit. ;oD