Tvorba - Texty

Tak na chvilku jsem zapomněla na maturitu a napsala další pokračování o Argó. Doufám, že se Vám bude líbit.

2. kolo - maraton 2011

Nápad k tomuhle kratičkému příběhu mě původně nadchl. Nemělo to být nic složitého, jen pár stránek, a ze začátku mě psaní i bavilo. Jenže pak se mi najednou začala scéna zamotávat, začala jsem mít pocit, že je to totální blbost, že vyprávějící drak je neskutečný nemožný hlupák (slušně řečeno), a povídka mě přestala bavit. Když už jsem si s ní ale dala práci (i jedna stránka se holt počítá), řekla jsem si, že to dodělám. Nic jiného bych stejně už nestihla vymyslet a napsat.
V každém případě opět je tu ukázka z polidštěné dračí civilizace. Nějak jsem si tenhle anthro-dračí svět oblíbila, možná proto, že je tak blízký tomu našemu, a přesto je tam prostor pro dostatek fantazie a hlavně pro draky.

Moje soutěžní povídka do soutěže o nejlepší fantasy 2009

Možná se v ní pár tvorů i pozná... Je o tom, jak by to vypadalo, kdyby s námi žili fantasy tvorové v našem světě.

Takové minidílko pro Dragartu k narozeninám :) Patřil k tomu ještě příšerný karikaturní obrázek, ale ten jednak nemám k dispozici, jednak bych ho stejně nezveřejnila :D
Ještě jednou všechno nejlepší, ohnivá dračice ;)

(zveřejněno se svolením adresátky)

Zde, na tomto stříbrném podnose, vám přináším další kousek svého světa Iškatrahu - tentokrát z jeho poněkud vzdálenější historie. Jednou ho nejspíš přepíšu a především rozepíšu, ale pro dnešek vám bude muset stačit tato verze.
Přeji příjemné počtení :)

Už když jsem poprvé viděla téma na duben, bylo mi jasné, že nic vtipného to nebude - aspoň co se mého skromného příspěvku týče. Asi o dva dny později mě napadlo zakomponovat do povídky Booshiho, Elórenina společníka. A za pár dnů byla povídka na světě.
Dobře, je to spíš mikropovídka... pořadím druhá, kde se Kichigai Booshi objevuje (první momentálně soutěží o Cenu Karla Čapka, takže bude zveřejněna až někdy v srpnu) a první, kde se naplno projevuje jeho povaha. V povídce se objevuje dokonce i Elóren, i když pod jiným jménem, a její krátká naděje na štěstí v podobě nápadníka, šedého draka Guree Tategamiho - ta je ovšem vzápětí uhašena.

V minulé kapitole jsme opustili mne a Dr. Horribla opravdu v napínavý okamžik, takže se rovnou nabízí otázka, kam jsme se to vlastně schovali? A kdopak je naše nová známost, kterou zobrazuje ilustrace ? Uznejte, že tý holce nestoudně kouká pupík... copak na to řekne asi náš stydlivý Billy?
A kdepak se nám potuluje Big Ben? Zjistí nakonec, kam jsme mu frnkli? A podaří se nám případně znovu utéct?

Vím, že jsou to tři roky co jsem začala psát o Argó. Omlouvám se za tu pauzu. Ale poslední dobou mám prostě potřebu pokračovat. I já sama bych chtěla vědět co se stane dál. Jen doufám, že to nebude trvat další tři roky. Sice už je to dávno, ale zkuste se se mnou zase připojit k Argó a uvidíme kam nás to zavede.

1. kolo - maraton 2011

Původně to neměl být text do maratonu, proto je tak dlouhý, ale tématem se myslím hodí, takže ač byl napsán už v prosinci, využiji ho teď - do téhle chvíle jsem z jistých důvodů se zveřejněním váhala. Ono je to totiž něco jiného, než obvykle píšu. Až jsem se sama po dokončení zděsila, co za tragický románek jsem vytvořila a některé části vyloženě nesnáším. Ale jiné... miluju.

Za to, že povídka vznikla, mohou dvě fan videa filmu No Night Is Too Long - pokud vám nevadí gay tématika, doporučuji shlédnout:
http://www.youtube.com/watch?v=VTJHswCjtwc&feature=...
http://www.youtube.com/watch?v=GgDBW8N0I_U&feature=...
Hodně silné sestřihy, nemyslíte? Mě vykolejily na dost dlouhou dobu a hned se mi v hlavě zrodil na základě těch několika záběrů příběh. Přiznávám, chtěla jsem znát celý film, ale nechtěla jsem, aby něco ovlivnilo můj příběh a domněnky, které jsem z těch záběrů získala. Film jsem si našla, ale zařekla jsem se, že se na něj podívám, až svou povídku dokončím. A dobře jsem udělala. Už při psaní jsem někde v půlce začala chápat, že je to možná jinak, než jak se na pohled zdá - když na ta krátká videa koukáte pořád dokola, prostě vám to dojde, a začala jsem nevědomky příběh měnit. Naštěstí jsem si to včas uvědomila a to, co nepatřilo do původního plánu, jsem smazala. Trochu toho lituju, některé věci by se pak ukázaly v jiném světle, ale ono to prostě muselo být tak, jak jsem se rozhodla v počátku, protože takhle je příběh nejsilnější. Takže si lásku k té jedné postavě, kterou patrně budete všichni spíš nenávidět, nesu tiše sama. Protože jako autor vím víc, než ví drak, který vám tu story vypráví...

Věnováno Marcovi W. (nikoliv však Worrengovi - postava v příběhu je smyšlená)
Promiň, Marcu... ale neměl jsi tolik naléhat...

Aneb zbožňuju svoje narozeniny... tohle je dárek, který jsem obdržela od známého mecenáše Padraka a byla by škoda se s ním nepochlubit, takže...

Tahle krátká povídka je výsledkem nápadu, který mě pronásleduje už delší dobu a dnešní dopoledne jsme se rozhodla jej zpracovat. Pokusila jsem se jen velmi krátce o nepřímou charakteristiku všech dvanácti znamení zvěrokruhu.

Uvítala bych komentáře, zda-li se mi povedlo jednotlivá znamení vystihnout. Sama dokážu posoudit totiž jen Vodnáře :-D který se tím pádem tak trochu nechtěně stal hlavní postavou.

Proto každý, kdo se v tom trochu vyznáte (nebo také ne), prosím, doplňte své znalosti. Samozřejmě, že znamení zdaleka neurčuje všechny vlastnosti člověka (draka), ale snažila jsme se vystihnout to hlavní...

Pozn. Je sice dvanáct znamení, ale u ohně sedí čtrnáct osob - ale proč, to už zjistíte sami ;-)

Ke komu a kam se Dr. Horrible vypravil pro informace? Podaří se mu zjistit, kdo je Leslie a jaké má cíle? Co trápí Big Bena a s kým tráví Carlos svůj volný čas?

Po delší době jsem si zase jednou psaní Drimmsible užila. Tahle kapitola (na poslední dobu nezvykle dlouhá) mě bavila od začátku do konce, některé scény jsem prakticky skoro prožila a pěkně jsem se u nich bavila. Doufám, že se mi je podařilo stejně zábavně zachytit, abyste z toho taky něco měli.

Ilustrace k povídce:
V uličce
Cesta oknem
Horriblova srážka