Dvanáctka u táborového ohně
Byla vlahá noc a u táborového ohně sedělo čtrnáct postav. Seděli mlčky, fascinovaně zírali do plamenů a ticho rušilo jen občasné praskání pálícího se dřeva.
„Mám nápad,“ ozval se náhle Vodnář, který až dosud seděl s překříženýma nohama opřenýma o tlustý špalek a nahříval si boty, „zahrajeme si jednu hru…“
„To bude zase pitomost,“ zabručel Býk a přihodil poleno do ohně.
„Jakou hru?“ zajímala se Panna.
„Takovou hru…“ odpověděl Vodnář šibalsky, „že budeme hádat, kdo je kdo …“
„Jak jako hádat?“ nechápal Kozoroh, který právě o něčem diskutoval s Rakem.
„Prostě hádat. Já popíšu nějakou situaci a vy budete hádat, kdo to asi udělal, co vy na to?“ „Ha ha, to chci teda vidět,“ ozvalo se odněkud zprava. Vodnář se zamračil.
„Klidně si můžeš taky nějakou situaci vymyslet, Lve, aby ses necítil… vynechán,“ dodal jedovatě.
„To si piš, že vymyslím,“ opáčil Lev klidně.
„Tak rychle, vymysli něco, ať víme, jak to vypadá,“ naléhal Střelec.
„No, honem!“ přetékali nadšením Blíženci.
„Fajn… tak třeba: Uklízeli jsme tak jednou ve sklepě a ten někdo říká: Uhněte, pusťte mě tam, já se tmy nebojím,“ začal Vodnář, „a tak jsme mu z legrace zhasli i to jediné světýlko, co tam svítilo. Po několika minutách ten někdo začal fňukat, a prosit, abychom rozsvítili, že má strach…“
„To není pravda!“ zařval Beran.
„To byl Beran!“ vykřikli Blíženci a začali se svorně smát.
„Nebyl!“
„Ale byl…“ přidal se Rak.
„To si vymyslel!“
„No dobrý, tak už ho nechte,“ konejšily je Ryby.
„Fajn, takže další kolo…“ vyhrkl Vodnář hbitě, „takže: Kamkoliv jdeme, vždycky jenom sedí, pozoruje, jak se hádáme a směje se do hrsti…“
„Štír!“ zahlásil Býk okamžitě.
Jmenovaný zvedl hlavu a nakrčil čelo.
„Cože?“ otázal se s neskrývanou ironií v hlase.
„No, to je pravda, mohl by ses s námi občas bavit, Štíre,“ oslovily jej Ryby jemně.
„Já se bavím,“ opáčil Štír, „ani nevíte jak.“
„Nechte ho být, je nudnej,“ mávl rukou Beran. „Pokračuj, Vodnáři.“
Vodnář si smetl ze špiček bot saze a odkašlal si.
„Ehm, tak jo… na koho jsme ještě nezmínili? Ááá, už vím…“
„Váha!“ vykřikl suverénně Střelec.
„Jsem ráda, že sis na mě vzpomněl,“ usmála se Váha sladce. Střelec mávl rukou, jako že to je maličkost.
„Fajn, takže to bylo rychlý…,“ zašklebil se Vodnář, „a teď další kolo…“
„Ne, teď já!“ okřikl jej Lev a vstal, „s tebou bychom daleko nedošli.“
„Prosím, ó veliký, jak je libo,“ odvětil Vodnář kysele, avšak přátelsky.
„Tak tedy: Ten někdo se velmi rád předvádí, oblíká se jako kašpar, chová se jako mistr světa a neustále vymýšlí kraviny. Kdo je to?“
„Díky,“ zavrčel Vodnář.
„Vodnááář!“ ozvalo se sborově.
„Zrádci!“ oplatil jim to jmenovaný.
Z místa, kde seděl Štír, se ozval přidušený smích.
„A kdo chce být vždycky ve všem nejlepší?“ přisadil si Rak.
„Lev!“ zaječel Vodnář.
„Samozřejmě!“ usmál se samolibě Lev, „a kdo se tváří jako tvrďák a přitom je to maminčin mazánek?“
„To bylo velmi kruté, Lve,“ zamračila se Panna.
„Rak!“ zašeptal Střelec.
Rak si založil ruce na prsou a raději se zadíval do ohně.
„No, tak se hned neurážej,“ bránil se Lev.
„Stejně je to divná hra…“ zavrtěl hlavou Kozoroh, když viděl Rakovo počínání, „nemáte něco lepšího na práci?“
„Jo, pojďme něco vymyslet!“ zahalekali nadšeně dvojčata Blíženci.
„Už bylo načase,“ zamnul si ruce Býk, „tak co kdybychom si dali něco k snědku? Už od snídaně jsme nic neměli.“
„No, tady dámy by nám mohly uvařit večeři…“ navrhl Vodnář, stále ještě s nohama nahoře.
„Tobě s radostí, Vodnáři,“ zamrkala Váha lišácky.
„No dobrá, ale někdo musí sehnat něco, co se dá vařit,“ pokrčila rameny Panna.
„Já něco seženu,“ navrhl Střelec, „kdo půjde se mnou?“
„Pomůžeme ti,“ nabídly se Ryby, když se dlouho nikdo neozval.
„Výborně,“ zavelel Lev, „můžeme se do toho pustit. Býku, Berane, Kozorohu, připravte ohniště.“
„A ty jako nebudeš dělat nic, nebo co?“ okřikl jej Kozoroh. Lev jej sjel ledovým pohledem.
„Samozřejmě že budu.“
„Tss, to říkáš vždycky. Jdu se Střelcem,“ prohlásil Beran a odešel.
„Výborně, lidi, jen tak dál,“ pochválil je Býk ironicky, „tak pojď, Raku, pomoz nám, když tady páni velicí nechtějí.“
„No… dobře.“ Rak se zvedl a pomohl Kozorohovi s zatlučením kůlů.
Vodnář se protáhl a ohlédl se přes rameno.
„Hej, vy dva, pojďte taky něco dělat,“ zavolal na Blížence, kteří si mezitím vymysleli zcela novou hru a snažili se k ní zlákat Váhu s Pannou.
„Oni nám pomáhají,“ zavolala Váha a celá čtveřice se zasmála.
Vodnář upřel pohled na své vyleštěné boty. Potom na Lva.
„Asi bychom taky měli něco dělat, ne?“ otázal se. Lev pokrčil rameny.
„Asi jo. Jdeme rozbalit stany?“
„Fajn. Štíre?“
Osamělá postata sedící u ohně zvedla hlavu.
„Pojď s námi.“ vyzval jej Vodnář.
„Ani mě nehne.“
Vodnář si vzdychl a pokrčil rameny. Lev jen nesmlouvavě zavrtěl hlavou a odešel ke stanům.
„Mám nápad,“ ozval se náhle Vodnář, který až dosud seděl s překříženýma nohama opřenýma o tlustý špalek a nahříval si boty, „zahrajeme si jednu hru…“
„To bude zase pitomost,“ zabručel Býk a přihodil poleno do ohně.
„Jakou hru?“ zajímala se Panna.
„Takovou hru…“ odpověděl Vodnář šibalsky, „že budeme hádat, kdo je kdo …“
„Jak jako hádat?“ nechápal Kozoroh, který právě o něčem diskutoval s Rakem.
„Prostě hádat. Já popíšu nějakou situaci a vy budete hádat, kdo to asi udělal, co vy na to?“ „Ha ha, to chci teda vidět,“ ozvalo se odněkud zprava. Vodnář se zamračil.
„Klidně si můžeš taky nějakou situaci vymyslet, Lve, aby ses necítil… vynechán,“ dodal jedovatě.
„To si piš, že vymyslím,“ opáčil Lev klidně.
„Tak rychle, vymysli něco, ať víme, jak to vypadá,“ naléhal Střelec.
„No, honem!“ přetékali nadšením Blíženci.
„Fajn… tak třeba: Uklízeli jsme tak jednou ve sklepě a ten někdo říká: Uhněte, pusťte mě tam, já se tmy nebojím,“ začal Vodnář, „a tak jsme mu z legrace zhasli i to jediné světýlko, co tam svítilo. Po několika minutách ten někdo začal fňukat, a prosit, abychom rozsvítili, že má strach…“
„To není pravda!“ zařval Beran.
„To byl Beran!“ vykřikli Blíženci a začali se svorně smát.
„Nebyl!“
„Ale byl…“ přidal se Rak.
„To si vymyslel!“
„No dobrý, tak už ho nechte,“ konejšily je Ryby.
„Fajn, takže další kolo…“ vyhrkl Vodnář hbitě, „takže: Kamkoliv jdeme, vždycky jenom sedí, pozoruje, jak se hádáme a směje se do hrsti…“
„Štír!“ zahlásil Býk okamžitě.
Jmenovaný zvedl hlavu a nakrčil čelo.
„Cože?“ otázal se s neskrývanou ironií v hlase.
„No, to je pravda, mohl by ses s námi občas bavit, Štíre,“ oslovily jej Ryby jemně.
„Já se bavím,“ opáčil Štír, „ani nevíte jak.“
„Nechte ho být, je nudnej,“ mávl rukou Beran. „Pokračuj, Vodnáři.“
Vodnář si smetl ze špiček bot saze a odkašlal si.
„Ehm, tak jo… na koho jsme ještě nezmínili? Ááá, už vím…“
„Váha!“ vykřikl suverénně Střelec.
„Jsem ráda, že sis na mě vzpomněl,“ usmála se Váha sladce. Střelec mávl rukou, jako že to je maličkost.
„Fajn, takže to bylo rychlý…,“ zašklebil se Vodnář, „a teď další kolo…“
„Ne, teď já!“ okřikl jej Lev a vstal, „s tebou bychom daleko nedošli.“
„Prosím, ó veliký, jak je libo,“ odvětil Vodnář kysele, avšak přátelsky.
„Tak tedy: Ten někdo se velmi rád předvádí, oblíká se jako kašpar, chová se jako mistr světa a neustále vymýšlí kraviny. Kdo je to?“
„Díky,“ zavrčel Vodnář.
„Vodnááář!“ ozvalo se sborově.
„Zrádci!“ oplatil jim to jmenovaný.
Z místa, kde seděl Štír, se ozval přidušený smích.
„A kdo chce být vždycky ve všem nejlepší?“ přisadil si Rak.
„Lev!“ zaječel Vodnář.
„Samozřejmě!“ usmál se samolibě Lev, „a kdo se tváří jako tvrďák a přitom je to maminčin mazánek?“
„To bylo velmi kruté, Lve,“ zamračila se Panna.
„Rak!“ zašeptal Střelec.
Rak si založil ruce na prsou a raději se zadíval do ohně.
„No, tak se hned neurážej,“ bránil se Lev.
„Stejně je to divná hra…“ zavrtěl hlavou Kozoroh, když viděl Rakovo počínání, „nemáte něco lepšího na práci?“
„Jo, pojďme něco vymyslet!“ zahalekali nadšeně dvojčata Blíženci.
„Už bylo načase,“ zamnul si ruce Býk, „tak co kdybychom si dali něco k snědku? Už od snídaně jsme nic neměli.“
„No, tady dámy by nám mohly uvařit večeři…“ navrhl Vodnář, stále ještě s nohama nahoře.
„Tobě s radostí, Vodnáři,“ zamrkala Váha lišácky.
„No dobrá, ale někdo musí sehnat něco, co se dá vařit,“ pokrčila rameny Panna.
„Já něco seženu,“ navrhl Střelec, „kdo půjde se mnou?“
„Pomůžeme ti,“ nabídly se Ryby, když se dlouho nikdo neozval.
„Výborně,“ zavelel Lev, „můžeme se do toho pustit. Býku, Berane, Kozorohu, připravte ohniště.“
„A ty jako nebudeš dělat nic, nebo co?“ okřikl jej Kozoroh. Lev jej sjel ledovým pohledem.
„Samozřejmě že budu.“
„Tss, to říkáš vždycky. Jdu se Střelcem,“ prohlásil Beran a odešel.
„Výborně, lidi, jen tak dál,“ pochválil je Býk ironicky, „tak pojď, Raku, pomoz nám, když tady páni velicí nechtějí.“
„No… dobře.“ Rak se zvedl a pomohl Kozorohovi s zatlučením kůlů.
Vodnář se protáhl a ohlédl se přes rameno.
„Hej, vy dva, pojďte taky něco dělat,“ zavolal na Blížence, kteří si mezitím vymysleli zcela novou hru a snažili se k ní zlákat Váhu s Pannou.
„Oni nám pomáhají,“ zavolala Váha a celá čtveřice se zasmála.
Vodnář upřel pohled na své vyleštěné boty. Potom na Lva.
„Asi bychom taky měli něco dělat, ne?“ otázal se. Lev pokrčil rameny.
„Asi jo. Jdeme rozbalit stany?“
„Fajn. Štíre?“
Osamělá postata sedící u ohně zvedla hlavu.
„Pojď s námi.“ vyzval jej Vodnář.
„Ani mě nehne.“
Vodnář si vzdychl a pokrčil rameny. Lev jen nesmlouvavě zavrtěl hlavou a odešel ke stanům.