Tvorba - Texty

Mno, další báseň, tentokrát ani ne tak rýmovaná, jako fakt, že i přes její malou délku jsem si na ní vyhrála :)
Moc dračí to není, chápu, jen tedy ta poslední sloka, ale podle mě k drakům oheň nějak tak patří.

Opravdu jsem načekala, že mě právě tato událost přivede zpátky ke psaní povídek s dračí tematikou, ale stalo se. Inspirace přišla stejně nečekaně a rychle jako vznik povídky samotné. A i když se v povídce drak opravdu jen mihne, cítila jsem, že tam má být, že tam patří. Protože v jistém smyslu nám ze světa opravdu odešel drak. Drak vizionář. iDrak.
Věnuji všem majitelům jablečných krabiček.
In memoriam, Steve!

No, starší dílko, aspoň půl roku a asi je to i poznat.
Je to o mně, má povaha a stručně i vzhled.
Je krátká, ale mně stačí, takže kamenujte :)

Návazuje na pátou část.

...aneb dva řádky stop po čičidračích tlapkách a jeden z malých lidských bot. Protože vždycky je naděje, a toho se musíme držet. A třeba nás za několik dní, za měsíc, hra na melodiku přivede blíž k vysněnému přání...

Drobná, ale stačila mi. Odráža všetko, čo má.
Keď prší, Drim píše, inak zo seba nedostane nič. Už je to mesiac "staré" a tiež krátke, no kúpila som si útlu knižôčku básní (moja prvá :)) - Sólo pre 9 hlasov od mladých novovychádzajúcich spisovateľov -http://www.mamtalent.sk/solo-pre-9-hlasov-zbierka-poezi...
Obsahujú okrem iného voľné verše (sú strašne nákazlivé :)) ktorými som sa trochu nakazila a skúsila niečo podobné.

Trochu pochmurná báseň, vznikla z úvah o nedokonalosti lidské schránky, nešupinaté, neschopné létat a neznalé prastaré dračí magie a také o tom, jak ráda bych z ní otekla a nikdy už se nevrátila, o tom, jak mě k ní ale cosi poutá a nepustí mě to.
Jinak, je asi poznat, že moje nálada nebyla zrovna nejlepší, mám totiž něco s okem a musím být doma = opruz na entou :(
No snad se bude líbit :)

Moje část LV pro Ekyelku na téma Jen konečky prstů.

No, korektura tentokrát vlastnoruční, tak tam asi nějaké chybky budou, když upozorníte budu jen ráda.

No a k samotnému ději... Neříkám, že je to jeden z mých nejlepších textů, ale snad se bude někomu líbit. (O zbytečně dlouhých popisných pasážích vím...)

Vím, že jsem si zase udělala menší pauzu, ale doufám, že nějaké to malé čekání se vyplatí a bude se Vám pokračování líbit. Eruname se dozví něco víc o mezičasí a vydá se na svou první cestu.

Navazuje na čtvrtou část.

Napísané po televíznych novinách. Je fakt hrozné akých vecí sú ľudia schopný.
Nie som si celkom istá, či sem táto báseň patrí. Ale posúďte sami.

6. kolo - maraton 2011

Ač jsem si myslela, že na tohle téma nezvládnu nic vymyslet, kupodivu to nebylo tak těžké. Nakonec slova přišla sama a je pravda, že když máte hlavu plnou otázek, na které se stále v duchu ptáte, protože ten, kdo by vám měl dát odpověď, vám ji nedá; když nevíte, co se vlastně v určitý okamžik stalo, víte jen to, že to bylo něco, co vám zanechalo na duši hluboký šrám a že nejde jen tak to pustit z hlavy; když někoho znáte opravdu jen chvilku a nevíte, co je pravda a co ne; když vám někdo nabídne ruku s pohlazením a objetím a nečekaně s ní ucukne, stanou se všechny tyhle souvislosti hádankou a dotyčný člověk hádankářem, kolem kterého se točí otázky i odpovědi. Vše na dosah tlapy a přesto pro zoufalou dračici nezachytitelně daleko.
Někdy ani na nejjednodušší hádanku nedostanete odpověď, natož na tu, která je opravdu složitá... a můj hádankář mlčí...