Vzkaz obyčejným lidem
S hlavou skloněnou
jdu svojí cestou dál,
pískem i trávou
tam, kde každý drak stál.
Jdu, ať je noc či den
u země s čenichem.
Neberte mi můj sen,
že nejsem člověkem.
Já svojí duši znám,
je jiná, patří tam
kde srdce pramení
ve dračí znamení.
Tak nechte mě už jít,
vždyť já k vám nepatřím.
Nemůžete nic chtít,
já se k vám nevrátím.
Můj není lidský svět,
vaše zloba, závist, žal,
tak teď už naposled
můj hlas vám sbohem dal...
jdu svojí cestou dál,
pískem i trávou
tam, kde každý drak stál.
Jdu, ať je noc či den
u země s čenichem.
Neberte mi můj sen,
že nejsem člověkem.
Já svojí duši znám,
je jiná, patří tam
kde srdce pramení
ve dračí znamení.
Tak nechte mě už jít,
vždyť já k vám nepatřím.
Nemůžete nic chtít,
já se k vám nevrátím.
Můj není lidský svět,
vaše zloba, závist, žal,
tak teď už naposled
můj hlas vám sbohem dal...