Tvorba - Texty

Slova jako drahokamy,
ostré a studené,
však poklad mezi všemi
je slovo srdcem hlazené.

To zahřeje
a potěší,
je plné naděje
a neděsí.

Toť slova jako plyš
a Ty, i Ty je prosím, slyš,
že dáváš je všem,
tak prosím i o de mě je vem‘.

Drakům poklad věnuješ,
poklad nad zlato i šperk,
ta slova jim tak daruješ.
Má slova jsou jako štěrk.

Ale jdou též od srdce,
i když nejsou jak slunce
jasná ni tak krásná
jak slova Tvá!

(Přišlo mi tak na mysl,
napsat tenhle nesmysl,
za básníkovy veršíky,
pro básníka večírky,
kdo dá báseň Básníkovi?
Jen ten kdo si jeho slov cení,
a nebo blázen, či snad blázínek,
co v hrdle nemá ohýnek.)

Mě šli vždycky nejlíp dětské rýmovačky,
na poetu si jenom hraju,
toho totiž všude znajů.

P.S:
To není na opravu, ale pro tebe,
za to že všem dáváš kus sebe,
já se pokusil o modré z nebe,
protože jsem vedle - z tebe.
Ale mrcha nebe - zebe,
tak darovat ho nejde.