Stonek čtyř lístečků
Když noc je tmavá
a spánek nepřichází,
však se to stává každému z nás,
minulost rozpřáhne svá hebká křídla
utkaná z mlhy a z pavučin vzpomínek.
Pohlédnu do noci,
zelená záře
zaplaví minulost,
prozáří kouty.
Svým horkým plamenem
odfouknu prach,
napřáhnu tlapu,
vrací se čas.
Radost a smích kolem se točí,
zrozena z čtyřlístku
otevřu oči.
Vítám své přátele,
minulost bláznivou.
Nastavím hlavu
a vlídné ruce
v hřívě mě podrbou.
Polaskaj šupiny,
pohladěj křídla,
skloním se k nim,
však jen opatrně,
jsem větší, než jsem bývala.
Poslouchám příběhy,
vzpomínám s nimi,
chvílemi zatoužím ze srdce zas
vrátit se na chvíli,
být čím jsem bývala,
nelze však obelstít vzpomínkou čas.
Namísto rukou svých tlapy teď mám,
ze zad mi vyrůstaj blanitá křídla.
Odmítám projížďku dálnicí bláznovství,
teď už se nevejdu do sedadla.
Zlatý šperk v tlapě mé
ztratí se nicotně,
přesto však přátelé zůstavaj dál.
Vzešla jsem z čtyřlístku,
své místo stále mám,
ač v dračím těle,
tak stále jsem stonkem
těch čtyřech lístečků.
Pomalu usínám,
svět v dáli odplouvá,
v objetí přátel však každou noc spím.
Čtyřlístek drží nás
v té mlze šílenství,
i v kouři z doutníků,
ve zlatě,
v corvettě,
ve skvrnách levharta
i v dračích šupinách…
a spánek nepřichází,
však se to stává každému z nás,
minulost rozpřáhne svá hebká křídla
utkaná z mlhy a z pavučin vzpomínek.
Pohlédnu do noci,
zelená záře
zaplaví minulost,
prozáří kouty.
Svým horkým plamenem
odfouknu prach,
napřáhnu tlapu,
vrací se čas.
Radost a smích kolem se točí,
zrozena z čtyřlístku
otevřu oči.
Vítám své přátele,
minulost bláznivou.
Nastavím hlavu
a vlídné ruce
v hřívě mě podrbou.
Polaskaj šupiny,
pohladěj křídla,
skloním se k nim,
však jen opatrně,
jsem větší, než jsem bývala.
Poslouchám příběhy,
vzpomínám s nimi,
chvílemi zatoužím ze srdce zas
vrátit se na chvíli,
být čím jsem bývala,
nelze však obelstít vzpomínkou čas.
Namísto rukou svých tlapy teď mám,
ze zad mi vyrůstaj blanitá křídla.
Odmítám projížďku dálnicí bláznovství,
teď už se nevejdu do sedadla.
Zlatý šperk v tlapě mé
ztratí se nicotně,
přesto však přátelé zůstavaj dál.
Vzešla jsem z čtyřlístku,
své místo stále mám,
ač v dračím těle,
tak stále jsem stonkem
těch čtyřech lístečků.
Pomalu usínám,
svět v dáli odplouvá,
v objetí přátel však každou noc spím.
Čtyřlístek drží nás
v té mlze šílenství,
i v kouři z doutníků,
ve zlatě,
v corvettě,
ve skvrnách levharta
i v dračích šupinách…