Tvorba - Texty

Tohle je mikro báseň věnovaná drakovi Stínovi, který hraje roli vrchního zloducha v mé knize Dragon Six, kde proti němu bojuje šest hrdiných Letců s draky. No, nedopadne to s ním zrovna nejlíp. je to bouřkový drakodémon - znatelná je jen hlava, zbytek se ztrácí v ohromném šedooranžovém bouřkovém mraku, který tvoří křídla a zároveň smrtonosnou zbraň. P.S.: Stín je samozřejmě jen postava, skutečného zástupce nemá:)!

3. kolo - maraton 2011

Neptejte se mě, co se mezi hlavními postavami kdysi stalo či jaká je jejich minulost. Já to totiž nevím. Povídka, kterou vám předkládám, je stvořená pouze pro účely maratonu, popisuji výhradně následek minulosti, která je pro oba představitele, a dá se říct, že možná i pro celý svět, sice velmi důležitá, ale pro mě a můj příběh už tolik ne. Mě zajímá pouze to, co se děje teď. A možná to, co se stane... jenže... co se stane? Vím to jako autor? Řeknu vám to?
Budete-li chtít, dokreslete si příběh, jak uznáte za vhodné a klidně se o své domněnky se mnou podělte. Máte volnou tlapu jak v minulosti, tak možná i v budoucnosti.

A jinak co si o tom myslím? Asi se už moc inspiruji na té temné straně... uměla bych vůbec dosáhnout svého jinak než agresí, výhružkami a padoušskými hrůznostmi? Ale jo, asi jo. Ale takhle je to zábavnější a myslím, že i svým způsobem jednodušší. I když asi ne vždycky to přinese žádané ovoce... ale to jeden nikdy neví ani na té světlé straně. Takže se držme pěkně toho, co každý umí nejlíp... mruhuhahahaaaa!

Dodatek: Postavy v povídce popisované nemají nic společného se skutečnými živoucími lidmi. Sice nějaká ta inspirace z reálu by tu byla, ale příběh i oba hlavní protagonisté jsou smyšlení.

Vlastně to není tak úplně povídka, spíš něco jako odvyprávěný popis. A to dost nepřesný, protože jsem to brala čistě ze svého pohledu a dle svých představ. Asi by nebyl takový problém zjistit, jak se představitel, který byl mému drakovi vzorem, cítil, když poprvé hrál veřejně "čtyřakorďák", ale... za prvé si nejsem jistá, jestli bych mu zvládla vysvětlit, proč to chci vědět, a za druhé, takhle to bylo zábavnější, pokusit se vcítit. Ale jednou se možná zkusím zeptat, abych viděla, jak totálně jsem byla mimo. :oD

A o čem tenhle text vlastně je? Ti, co mě znají, vědí moc dobře, jak mě dokážou věci, které mě nadchnou a osloví, strhnout a zarýt se mi do hlavy... Four Chord Song - tedy "čtyřakorďák" se mi tak zabydlel v hlavě, že když jsem si sedla k Wordu, že něco napíšu, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Tohle je snaha dostat to ze sebe ven. A taky udělat skupině Axis of Awesome reklamu, protože bych je velmi ráda viděla v ČR, ale zatím je nás málo. Takže pokud vás taky osloví, zkuste se přidat a pozvat je sem k nám. ;oD
Demand it
A abyste věděli, o co jde, tady je link na jednu z mnoha verzí "čtyřakorďáku" (každou chvíli totiž tenhle song měněj, některé části vypouštějí, některé přidávají, přehazují si mezi sebou některé pasáže..). Je tam i český překlad - do povídky jsem musela použít originál (snad je správně), protože si netroufám využít cizí překlad. Úvodní scénu jsem trochu upravila podle jiných verzí, ale vesměs jsou si dost podobné.

A závěr? Ono opravdu stačí málo, aby z vás byla hvězda nebo abyste stvořili "nové originální" dílo. V muzice stačí 4 akordy. Při psaní stačí dobrá inspirace, nadšení a v mém případě moje šílená vášeň nečekaně se do něčeho zbláznit. ;oD

Další díl k povídce Temné časy (I.kapitola).

No, doopravdy netuším, jak jsem mohla sepsat něco s tak negativní atmosférou, když mám relativně dobrou náladu...
Každopádně, já jsem s tím spokojená, pokud máte nějaké výhrady, tipy apod. budu jedině ráda.

Včera jsem zase po nějaké době narazil na hackerův manifest, tak jsem nad tím před spaním chvíli hloubal.
Nakonec jsem se ráno probudil ze sna s pár myšlenkami, které jsem si musel zapsat, takže z toho nakonec vzniklo tohle.
Asi vám to bude připadat jako trochu přepsaná kopie na hackerův manifest, trochu rozepsat se mi povedlo až ke konci.
Možná na to měla vliv i špatná nálada. Těžko říct, posuďte sami.

Aneb můj veršovaný příspěvek do 3. kola maratonu 2011 s tématem "Tlačítko".

Ano, já vím. Téma velkého červeného tlačítka je notoricky známé, proto se nedá říci, že mé dílo přímo srší originalitou. každopádně, hned, jak jsem dneska viděla na infu zadání témata, musela jsem tohle napsat ;)

Poslechněte si tento neslavný příběh a vezměte si z něj ponaučení :D

Minule jsem vám uťala děj ve velmi napínavé části... jste zvědaví, co bude dál?
Jak naloží Big Ben se svou kočičí kořistí? Podařilo se utéct alespoň Dr. Horriblovi? A jak je na tom Albert po zážitku z kasina? Dokáží Podfukáři poodhlalit alespoň něco z minulosti záhadné Leslie, nebo zůstane slečna z Havraní věže stále tajemná a nesdílná? A co Carlos, ke komu se přikloní - k bratrovi Benniemu a nebo ke své Micince?

Ilustrace

Psaní mi nakonec trvalo dýl, než jsem čekala. Začátek kapitoly byl celkem rychle, ale v polovině mi kamsi utekly myšlenky a špatně se mi naháněly zpátky. Kapitola sama o sobě měla být ještě delší, ale i když možná tak plně nedostojí svému názvu, rozhodla jsem se děj nakonec rozdělit. Myslím, že to tak bude zábavnější a snad i lepší.

Jak se zdá, temnota není vždy zlo a také světlo není vždy jen dobro, ti zlý nejsou vždy zlý a ti dobří nejsou vždy dobří.. A ani ty nevíš, jestli se dožiješ dalšího úsvitu...

Takže... možná bude někdo překvapen, že se angažuji i v literární tvorbě, možná ne... já píšu, a píšu hodně, a píšu opravdu ledacos. Toto budiž můj první, byť ne zrovna typický literární útvar, zveřejněný na infu :D
Jedná se o báseň, která mě zčista jasna napadla ve chvíli, kdy jsem tápala v nejistotě a nevyznala se sama v sobě... což svým způsobem platí stále, ale nutkání tomu pocitu navléct rytmický kabát bylo silnější než moje momentální otrávenost životem :D Zakomponovala jsem tam i metafory pro mé osobní... pocity, doufám, že to nebude příliš nesrozumitelné... neumím totiž psát! :D
Nejsem žádný básník, pravidla rýmu jsem nikdy pořádně neuměla dodržovat, a psala jen tak, jak mi šla myšlenka.
Doufám, že mým dílem nebudete příliš pohoršeni, a že se třeba možná někomu zalíbí :)
Budu vděčná za jakýkoliv komentář či názor.

Stále nechápem ako som mohla napísať túto báseň, keď som bola v takom rozpoložení, v akom som bola...Tak otrasnú, nemocnú náladu som už dávno nemala a najradšej by som sa jej zbavila, ale nejde to. Bolo mi príšerne, najradšej by som sa bola niekde zamkla, aby som nikoho nenakazila. Každý mi liezol na nervy, ja som každému liezla na nervy...a pritom som dokázala napísať niečo pozitívne. Asi som to potrebovala, aj keď mi bolo ťažko, nezplietla som slová do niečoho morbidného, ale povzbudzujúceho...(Teda aspoň mne sa tak zdá) Nieje extra dlhá, ale možno, že niekomu hádam trochu pomôže zdvihnúť náladu (mne osobne ju aj tak nezdvihla) a moje zlyhanie, následné písanie prinesie niekomu dobrý pocit.:)

Drobná narozeninová říkanka pro Dra - poezií bych to s nejčistším svědomím nenazývala :D Zveřejněno opět se svolením hlavní hrdinky :)