Temné časy (I. kapitola)
Nadechnu se lehce studeného vzduchu a podívám se na svá křídla. Jsou bílá, jako vždy, bez jediné skvrnky. Dnešek byl dobrý den, ba i skvělý, měla bych se radovat, ale nejde to. Z hlavy se mi ozývá ten neodbytný hlásek a špitá: ,,Tady není něco v pořádku, něco se děje.." Jen zakroutím krkem a vychutnám si tu výšku, to opojení z letu. Je mi jedno, že je začátek ledna, zima mi nevadí. To by bylo, ledový drak, a bojí se zimy. Kéž by napadalo ještě trochu více sněhu, vzpomenu si na nádherné chvíle v zimních měsících, válení se ve sněhu, klouzání po zamrzlých horských jezerech, létání mezi zasněženými vrcholky hor.. A tak, ponořená do svých úvah, si ani nevšimnu černého letícího draka za mnou.
Z mých úvah mě vytáhne bolest v pravém křídel a aniž bych si něco uvědomila, jsem přitisknutá ke stěně jedné z jeskyň velikým černým drakem, který je možná i dvakrát větší než já. Už se ho chci zeptat, co dělá, když mne náhle osloví:
,,Kdo jsi? A co děláš tak daleko v horách?"
Chtěla jsem se mu vykroutit, ale držel mě moc pevně, tak jsem mu přiškrceným hlasem řekla:
,,Jsem Ilja, a co tu dělám, je moje věc. Spíš by mě zajmalo, kdo jsi ty." Věděla jsem, že to bylo dosti troufalé, ale nikdo my přece nebude poroučet, už nejsem malé dráče. Odpověď na to mi bylo, že mě přimáčkl ještě více, zkroutil mi předloktí a zopakoval svou otázku s ještě větším důrazem:
,,Iljo, řekni mi, co tu děláš." To poslední už na mne málem řval a celá jeskyně se otřásala.
,,No, zas tolik neudělám, když mu to řeknu," pomyslím si.
,,Prolétám, letím z Obemarku do svého doupěte v Folmawských horách. Stačí?" řeknu už i trochu zuřivým tónem, ,,a teď, kdo jsi TY?" Na to poslední slovo dám velký důraz.
,,Ještě jsem neviděl draka, co má doupě v horách. ale když se tak hezky ptáš, jsem Ranko." dořekne a povolí stisk na mém předloktí, takže jsem málem spadla. Naštěstí jsem se včas zachytila a dosedla na skalní převis. Pustila jsem se do řeči.
,,A když tak o tom mluvíme, co tu vlastně děláš ty?" po dlouhém rozhovoru už se mi začíná zdát, že je i celkem sympatický. Je mu 523 let, žije v Oberonu, ale ještě jsem se stále nedozvěděla, co tu vlastně dělá.
,,No, teoreticky si hledám družku, ale prakticky mám tajné poslání od královny. Mám rozhlasit důležitou novinu každému drakovi, který slouží královně." podívá se na mě očima, která schovávají tajemství.
,,Jsem královnin drak, Ade de Futhare indost Anne onest Kolnen." pronesu tajemným, zpěvavým hlasem. V překladu do vašeho jazyka by to asi znamenalo.. "Já, kdo přicházím, vzdávám čest rubínu a růži," jedná se o typycký důkaz věrnosti ke královně, rubín a růže jsou její symboly. Ranko, který pochopí mi odpoví něco jiného, než jsem očekávala.
,,Mám všem rozhlásit, že nastaly Temné časy. Nastala Válka, Iljo."
Z mých úvah mě vytáhne bolest v pravém křídel a aniž bych si něco uvědomila, jsem přitisknutá ke stěně jedné z jeskyň velikým černým drakem, který je možná i dvakrát větší než já. Už se ho chci zeptat, co dělá, když mne náhle osloví:
,,Kdo jsi? A co děláš tak daleko v horách?"
Chtěla jsem se mu vykroutit, ale držel mě moc pevně, tak jsem mu přiškrceným hlasem řekla:
,,Jsem Ilja, a co tu dělám, je moje věc. Spíš by mě zajmalo, kdo jsi ty." Věděla jsem, že to bylo dosti troufalé, ale nikdo my přece nebude poroučet, už nejsem malé dráče. Odpověď na to mi bylo, že mě přimáčkl ještě více, zkroutil mi předloktí a zopakoval svou otázku s ještě větším důrazem:
,,Iljo, řekni mi, co tu děláš." To poslední už na mne málem řval a celá jeskyně se otřásala.
,,No, zas tolik neudělám, když mu to řeknu," pomyslím si.
,,Prolétám, letím z Obemarku do svého doupěte v Folmawských horách. Stačí?" řeknu už i trochu zuřivým tónem, ,,a teď, kdo jsi TY?" Na to poslední slovo dám velký důraz.
,,Ještě jsem neviděl draka, co má doupě v horách. ale když se tak hezky ptáš, jsem Ranko." dořekne a povolí stisk na mém předloktí, takže jsem málem spadla. Naštěstí jsem se včas zachytila a dosedla na skalní převis. Pustila jsem se do řeči.
,,A když tak o tom mluvíme, co tu vlastně děláš ty?" po dlouhém rozhovoru už se mi začíná zdát, že je i celkem sympatický. Je mu 523 let, žije v Oberonu, ale ještě jsem se stále nedozvěděla, co tu vlastně dělá.
,,No, teoreticky si hledám družku, ale prakticky mám tajné poslání od královny. Mám rozhlasit důležitou novinu každému drakovi, který slouží královně." podívá se na mě očima, která schovávají tajemství.
,,Jsem královnin drak, Ade de Futhare indost Anne onest Kolnen." pronesu tajemným, zpěvavým hlasem. V překladu do vašeho jazyka by to asi znamenalo.. "Já, kdo přicházím, vzdávám čest rubínu a růži," jedná se o typycký důkaz věrnosti ke královně, rubín a růže jsou její symboly. Ranko, který pochopí mi odpoví něco jiného, než jsem očekávala.
,,Mám všem rozhlásit, že nastaly Temné časy. Nastala Válka, Iljo."