Skleroticko-vystrašený drak :)
Sedím na skále
V tichu mých ozvěn
Přemýšlím, stále a stále
Nad světem a jeho proměn
Složím si křídla
Slunce odráží se od mích šupin
Snad byla to pravda
A nejsem to já, ten zlosyn
Sic nepamatuji si nic
Z toho dne kdy se to stalo
Možná potřebují od paměti klíč
Abych si vzpomněla na to co se odehrálo
Ne, nebyla jsem to já
Která vyplenila lidské město
Vzpomínky mi tvrdí opak
Slyším křik,nářek a pak to oslepující světlo
Dál nic
Jen prázdno, tma před očima
Vnitru křičím z plných plic
Snažím se nemyslet neboť mě to skolilo, ta zpráva
Že to byl drak mého vzhledu
A já nevím co se v tu chvíli se mnou dělo
Vím jen jediné byla jsem ve vzduchu
Ale kde?. To nevím a vědět nebudu
Mrazí mě
Když pomyslím na tu státu
Životů a přátelství k tomu
Bojím se že jednou prosit budu **zabij mě**
Ale koho
Lepší vědět, ne doufat
Nebyla jsem to já, jen si to namlouvám
Bože, vždyť nemuselo se tak stát
Byl to někdo jiný, vím to, doufám
Otevřu oči plné slzí
Co nevidím a koukám
V dáli muž, ne chodec cizí
Neznám ho
však cítím že srdce jeho je ryzí
Je to přítel můj poznávám jeho chůzi
Jeho dech klidný
Co má asi na srdci
Co mi chce povědět
Strachuj se nebo žij v klidu
Nemohu když nic si nepamatuju
Mám strach že mi bude moci povědět
Že já pomátla se
Snad byl to jen sen
Živí a já jen plaším se
Však ano byl a lepší to bude druhý den
V tichu mých ozvěn
Přemýšlím, stále a stále
Nad světem a jeho proměn
Složím si křídla
Slunce odráží se od mích šupin
Snad byla to pravda
A nejsem to já, ten zlosyn
Sic nepamatuji si nic
Z toho dne kdy se to stalo
Možná potřebují od paměti klíč
Abych si vzpomněla na to co se odehrálo
Ne, nebyla jsem to já
Která vyplenila lidské město
Vzpomínky mi tvrdí opak
Slyším křik,nářek a pak to oslepující světlo
Dál nic
Jen prázdno, tma před očima
Vnitru křičím z plných plic
Snažím se nemyslet neboť mě to skolilo, ta zpráva
Že to byl drak mého vzhledu
A já nevím co se v tu chvíli se mnou dělo
Vím jen jediné byla jsem ve vzduchu
Ale kde?. To nevím a vědět nebudu
Mrazí mě
Když pomyslím na tu státu
Životů a přátelství k tomu
Bojím se že jednou prosit budu **zabij mě**
Ale koho
Lepší vědět, ne doufat
Nebyla jsem to já, jen si to namlouvám
Bože, vždyť nemuselo se tak stát
Byl to někdo jiný, vím to, doufám
Otevřu oči plné slzí
Co nevidím a koukám
V dáli muž, ne chodec cizí
Neznám ho
však cítím že srdce jeho je ryzí
Je to přítel můj poznávám jeho chůzi
Jeho dech klidný
Co má asi na srdci
Co mi chce povědět
Strachuj se nebo žij v klidu
Nemohu když nic si nepamatuju
Mám strach že mi bude moci povědět
Že já pomátla se
Snad byl to jen sen
Živí a já jen plaším se
Však ano byl a lepší to bude druhý den