Podzim
Příroda se na podzim mění do krásných barev a odstínů.Začíná být ,po teplém létě, chladněji a příroda se chystá na zimu a na zimní spánek.Na podzim se většinou zvířata nerodí nebo nelíhnou .Ale v jednom hnízdě,na vysoké skále odříznuté od jakékoliv civilizace , je jedno poslední vejce.Je podzim.V hnízdě je krev.Padá listí.Krev patří matce toho vejce.
Vejce se začne třást a potom praskat.Vypadá to stvoření jako ještěr.Už je celé vyklubané.Je černé jako uhel.Jen má hnědé oči a bílé drápy.Ještě něco..přes levé oko má červenou jizvu.Vypadá jako drak.Ano!Je to drak.Začne hlasitě naříkat je mu zima.Chce přivolat svou matku ale ta leží o několik metrů níž.Pod hnízdem.Malé dráče nepřestává volat svou matku.Až vypadne ze skořápky do kaluže krve a začne se v ní topit.Dráče se chce zachránit a začne mávat křídlami.S námahou se vypotácí z kaluže krve.Už ví že zůstalo samo ,i když je tak malé.Opodál je skála a v ní je dutina , kde předtím přebývala mohutná dračice-matka mláděte.V doupěti je přichystáno jídlo tedy hlavně maso.Malé dráče,které sotva vidí a chodí, se do dračího doupěte dobelhá a tam přečká příští měsíc.Listí stále padá.Začíná listopad.
Dráče které zesílilo se musí vydat hledat potravu.Jídlo mu už došlo před dvěmi dny.Venku divoce fouká severní vítr tak že vyvrací smrky a láme borovice.Malý drak začíná trpět hladem ,ale i přes divoce vanoucí vítr se musí vydat hledat potravu.V jeskyni se naučilo trochu létat,ale kvůli větru to ani neskouší.Chce sejít z skály , jenže je moc vysoko a skála je moc strmá na to aby se dala s jít. Takže drak musel zkusit letět.Jen roztáhl křídla vítr se trochu ustálil.Začal s nimi mávat a vichřice se změnila na slabý vítr.Dráče se nechápavě dívalo na okolní krajinu a přestalo mávat křídly.To mělo za následek to, že se vichřice znovu spustila.Drak to pochopil.Postavil se na zadní a prudce máchl křídly.Vichřice skoro ustala.Jen slabý větřík vál.Dráče se spustilo z skály do hluboké propasti.Letělo...letělo...Kolem sebe vířilo listí a prach.Takovou rychlost nikdo nikdy neviděl.Jeho rychlost se mohla měřit se silou orkánu.Několik metrů nad zemí malý drak vybral pád a přistal na zemi.Listí dopadlo až 2 minuty po dráčkovi.
Mládě se vydalo hledat potravu.Nikdy neviděl žádné živé a velké zvíře.Doupěti se vyhýbala všechna zvířata.Věděla že vněm najdou jistou smrt.Jen hmyz tam žil.Před dračím mládětem se otevřela nekonečná krajina.Byla plná lesů,luk,pastvin a skalisek.Draček se chvíli rozhlížel ,ale hned nato spatřil první kořist.Byl to hraboš.Draček se kněmu opatrně přiblížil.Hraboš si malého draka vůbec nevšiml a doplatil za svoji nepozornost cenou nejvyšší.Spokojené mládě se rozhodlo vrátit do doupěte.Skoro všechno listí je už na žluto hnědém trávě.Nastává Zima.
Mláděti jsou 2 měsíce.Poznalo svoji sílu ,ale stále nenašlo svoji slabost.Jednoho rána se probudí zimou.Vyleze před jeskyni a před sebou spatří to co ještě nikdy neviděl.Závěje sněhu sahající do obrovských výšek a foukal ledový vítr.I dyž se ho draček pokusil zastavit pořád a pořád přicházel nový vítr.V vteřině se rozmyslel.Musel odletět někam kde bude víc teplo.Vydal se tedy podle instinktu na jih.Letěl celé dny a noci bez přestání.Věděl že se nikde nemůže schovat a kdyby přistál mohl by umrznout.Letěl několik týdnů.Až konečně uviděl zemi kterou nepokrýval sníh.A viděl nějaký dým.Snad oheň.Pomyslel si že by se něj mohl ohřát.Sletěl níž a uviděl jakési tvory.Chodili po zadních a nebyli obaleni žádnou srstí ani šupinami.Kroužil chvíli nad nimi ne však dlouho.Ti tvorové spatřily nad sebou veliký stín a chopili se nějakých tyčí.Podle toho co na sebe volali to byly vidle meče oštěpy a šípy.To všechno začali po 4měsíčním mláděti vrhat.Několik těch věcí ho trefilo do křídel a do trupu.Pomalu skapávala z ran krev.A drakovi se zatemnělo před očima.A padal...................A padal...........
Mládě padalo závratnou rychlostí.Kdyby neovládal vítr nejspíš by se zabil.Ale vítr zpomaloval jeho pád.
Probral se až za několik hodin.Ležel.Měl přelámané snad všechny žebra.Ležel na zemi obmotán železným řetězem.Slabý.Vyčerpaný.Nad ním stály ti tvorové co ho tak zřídily.Rychle se nad něčím domlouvali.Měli u sebe louče s ohněm.Když uviděli že se drak probral začali ¨mu před hlavou mávat s loučemi a něco na něj křičely.Nevnímal je.Ale měl velký strach.Nevěděl co ho čeká.Najednou uslyšel křik.Ale ne ten co doposud.Tenhle křik byl plný strachu.Jediné co uslyšel bylo jedno slovo.Driagna.Ucítil ránu někde za krkem a zase upadl do bezvědomí...
Když se probral byl volný.Nikdo nikde nebyl.Jen dým z dohasínajícího ohně.Postavil se a chytl se za hruď.Žebra byla v pořádku.A zranění vyléčena.Když se rozhlédl pořádně uviděl jak pod velkým stromem sedí mladá dračice.Drak kní přišel a tázavě se na ni díval.Dračice promluvila:"Jsem Driagna.Ti lidé tě chtěli upálit.Viděla jsem tě už v horách.,,čekala co poví drak."Díky Driagno.Ještě jsem neviděl žádného jiného draka.Myslel jsem že to bude můj konec opravdu děkuju že si my pomohla,,Dořekl a posadil se vedle ní.Nebyla nijak velká.Nejspíš ale o rok starší než drak."A kde máš matku?,,Zeptala se dračice.Drak jí všechno řekl.O svém narození a o tom co v sobě objevil.Driagna naslouchala :"Taky sem ztratila rodiče.Bylo to nedávno ale nechci o tom mluvit.Poleť semnou na jih.Je tam velké jezero kde se slétávají draci z hor.Ti se nás snad na chvíli ujmou.,,
A tak se dva draci vydali na cestu.Letěli několik měsíců.Cesta byla plná pastí a strastí.Když konečně doletěli na ono místo.Byla tam nejspíš několik desítek draků.Vzali Draka a Driagnu mezi sebe a starali se oně.Byly tam několik měsíců.Až do té doby než se v horách začal rozpouštět sníh.Mezitím se seznámily s několika draky kteří měli své nory také v těch horách.
(možná bude pokračování :-P )
Vejce se začne třást a potom praskat.Vypadá to stvoření jako ještěr.Už je celé vyklubané.Je černé jako uhel.Jen má hnědé oči a bílé drápy.Ještě něco..přes levé oko má červenou jizvu.Vypadá jako drak.Ano!Je to drak.Začne hlasitě naříkat je mu zima.Chce přivolat svou matku ale ta leží o několik metrů níž.Pod hnízdem.Malé dráče nepřestává volat svou matku.Až vypadne ze skořápky do kaluže krve a začne se v ní topit.Dráče se chce zachránit a začne mávat křídlami.S námahou se vypotácí z kaluže krve.Už ví že zůstalo samo ,i když je tak malé.Opodál je skála a v ní je dutina , kde předtím přebývala mohutná dračice-matka mláděte.V doupěti je přichystáno jídlo tedy hlavně maso.Malé dráče,které sotva vidí a chodí, se do dračího doupěte dobelhá a tam přečká příští měsíc.Listí stále padá.Začíná listopad.
Dráče které zesílilo se musí vydat hledat potravu.Jídlo mu už došlo před dvěmi dny.Venku divoce fouká severní vítr tak že vyvrací smrky a láme borovice.Malý drak začíná trpět hladem ,ale i přes divoce vanoucí vítr se musí vydat hledat potravu.V jeskyni se naučilo trochu létat,ale kvůli větru to ani neskouší.Chce sejít z skály , jenže je moc vysoko a skála je moc strmá na to aby se dala s jít. Takže drak musel zkusit letět.Jen roztáhl křídla vítr se trochu ustálil.Začal s nimi mávat a vichřice se změnila na slabý vítr.Dráče se nechápavě dívalo na okolní krajinu a přestalo mávat křídly.To mělo za následek to, že se vichřice znovu spustila.Drak to pochopil.Postavil se na zadní a prudce máchl křídly.Vichřice skoro ustala.Jen slabý větřík vál.Dráče se spustilo z skály do hluboké propasti.Letělo...letělo...Kolem sebe vířilo listí a prach.Takovou rychlost nikdo nikdy neviděl.Jeho rychlost se mohla měřit se silou orkánu.Několik metrů nad zemí malý drak vybral pád a přistal na zemi.Listí dopadlo až 2 minuty po dráčkovi.
Mládě se vydalo hledat potravu.Nikdy neviděl žádné živé a velké zvíře.Doupěti se vyhýbala všechna zvířata.Věděla že vněm najdou jistou smrt.Jen hmyz tam žil.Před dračím mládětem se otevřela nekonečná krajina.Byla plná lesů,luk,pastvin a skalisek.Draček se chvíli rozhlížel ,ale hned nato spatřil první kořist.Byl to hraboš.Draček se kněmu opatrně přiblížil.Hraboš si malého draka vůbec nevšiml a doplatil za svoji nepozornost cenou nejvyšší.Spokojené mládě se rozhodlo vrátit do doupěte.Skoro všechno listí je už na žluto hnědém trávě.Nastává Zima.
Mláděti jsou 2 měsíce.Poznalo svoji sílu ,ale stále nenašlo svoji slabost.Jednoho rána se probudí zimou.Vyleze před jeskyni a před sebou spatří to co ještě nikdy neviděl.Závěje sněhu sahající do obrovských výšek a foukal ledový vítr.I dyž se ho draček pokusil zastavit pořád a pořád přicházel nový vítr.V vteřině se rozmyslel.Musel odletět někam kde bude víc teplo.Vydal se tedy podle instinktu na jih.Letěl celé dny a noci bez přestání.Věděl že se nikde nemůže schovat a kdyby přistál mohl by umrznout.Letěl několik týdnů.Až konečně uviděl zemi kterou nepokrýval sníh.A viděl nějaký dým.Snad oheň.Pomyslel si že by se něj mohl ohřát.Sletěl níž a uviděl jakési tvory.Chodili po zadních a nebyli obaleni žádnou srstí ani šupinami.Kroužil chvíli nad nimi ne však dlouho.Ti tvorové spatřily nad sebou veliký stín a chopili se nějakých tyčí.Podle toho co na sebe volali to byly vidle meče oštěpy a šípy.To všechno začali po 4měsíčním mláděti vrhat.Několik těch věcí ho trefilo do křídel a do trupu.Pomalu skapávala z ran krev.A drakovi se zatemnělo před očima.A padal...................A padal...........
Mládě padalo závratnou rychlostí.Kdyby neovládal vítr nejspíš by se zabil.Ale vítr zpomaloval jeho pád.
Probral se až za několik hodin.Ležel.Měl přelámané snad všechny žebra.Ležel na zemi obmotán železným řetězem.Slabý.Vyčerpaný.Nad ním stály ti tvorové co ho tak zřídily.Rychle se nad něčím domlouvali.Měli u sebe louče s ohněm.Když uviděli že se drak probral začali ¨mu před hlavou mávat s loučemi a něco na něj křičely.Nevnímal je.Ale měl velký strach.Nevěděl co ho čeká.Najednou uslyšel křik.Ale ne ten co doposud.Tenhle křik byl plný strachu.Jediné co uslyšel bylo jedno slovo.Driagna.Ucítil ránu někde za krkem a zase upadl do bezvědomí...
Když se probral byl volný.Nikdo nikde nebyl.Jen dým z dohasínajícího ohně.Postavil se a chytl se za hruď.Žebra byla v pořádku.A zranění vyléčena.Když se rozhlédl pořádně uviděl jak pod velkým stromem sedí mladá dračice.Drak kní přišel a tázavě se na ni díval.Dračice promluvila:"Jsem Driagna.Ti lidé tě chtěli upálit.Viděla jsem tě už v horách.,,čekala co poví drak."Díky Driagno.Ještě jsem neviděl žádného jiného draka.Myslel jsem že to bude můj konec opravdu děkuju že si my pomohla,,Dořekl a posadil se vedle ní.Nebyla nijak velká.Nejspíš ale o rok starší než drak."A kde máš matku?,,Zeptala se dračice.Drak jí všechno řekl.O svém narození a o tom co v sobě objevil.Driagna naslouchala :"Taky sem ztratila rodiče.Bylo to nedávno ale nechci o tom mluvit.Poleť semnou na jih.Je tam velké jezero kde se slétávají draci z hor.Ti se nás snad na chvíli ujmou.,,
A tak se dva draci vydali na cestu.Letěli několik měsíců.Cesta byla plná pastí a strastí.Když konečně doletěli na ono místo.Byla tam nejspíš několik desítek draků.Vzali Draka a Driagnu mezi sebe a starali se oně.Byly tam několik měsíců.Až do té doby než se v horách začal rozpouštět sníh.Mezitím se seznámily s několika draky kteří měli své nory také v těch horách.
(možná bude pokračování :-P )