Tvorba - Texty

Vznešený příteli, magický draku,
mám špatné tušení, sleť pár stop níž.
Zklidni svá křídla, k zemi sleť z oblaků,
pohlédni k roklinám, leť...ještě blíž...

Tam ve strži můžeš postavu spatřit.
Cos temného míří ke sloupům bran.
Práh naší země chystá se překročit,
bez svolení vstoupit chce nepovolán?

Tak zastav se ty podivné stvoření,
k naší rodné zemi chybí ti klíč.
Pro bytost jakou jsi místa tu není.
Teď jdi odkuds přišel, táhni, jdi pryč!

Nedbaje varování, stále se blíží,
k mramorové bráně z prastarých věků.
To draky rozzuří, snesou se ke strži,
co však nespatří? Vždyť míří k člověku!

Právě došel k zamčenému vchodu.
V jeho tváři snadno lze číst:
"Jsem jedním z vás, jen lidského rodu!"
Avšak v jeho srdci? Jen zášť a nenávist!

Tu dva draci přistanou u vstupu,
každý své drápy v jeden sloup noří.
Shůry shlíží zda dá se tvor k ústupu,
ten marně pěstmi bije, sloupy se neboří.

"Proradní ještěři, pusťte mě k vám!
Zničím váš svět, fantazii nechci tu!
Jste v mysli mé jen ubohá iluze, klam!
Nechte mě vkročit a zrušit tu nicotu!"

Náhle dva temné stíny slétly k zemi,
v ohnivé záři šupiny jako ocel
a kde ten vetřelec? Ne, už žádný tu není.
Jen v šelestu křídel zvířil se popel.

Zoufalému nářeku tak draci nepodlehli.
Vždyť draci jsou přec strážci nejlepší
a tak sny a fantazie navždy zůstaly,
ale chraňme si je, jako draci zem tamější.