Tichý hádankář

Komentář autora
6. kolo - maraton 2011

Ač jsem si myslela, že na tohle téma nezvládnu nic vymyslet, kupodivu to nebylo tak těžké. Nakonec slova přišla sama a je pravda, že když máte hlavu plnou otázek, na které se stále v duchu ptáte, protože ten, kdo by vám měl dát odpověď, vám ji nedá; když nevíte, co se vlastně v určitý okamžik stalo, víte jen to, že to bylo něco, co vám zanechalo na duši hluboký šrám a že nejde jen tak to pustit z hlavy; když někoho znáte opravdu jen chvilku a nevíte, co je pravda a co ne; když vám někdo nabídne ruku s pohlazením a objetím a nečekaně s ní ucukne, stanou se všechny tyhle souvislosti hádankou a dotyčný člověk hádankářem, kolem kterého se točí otázky i odpovědi. Vše na dosah tlapy a přesto pro zoufalou dračici nezachytitelně daleko.
Někdy ani na nejjednodušší hádanku nedostanete odpověď, natož na tu, která je opravdu složitá... a můj hádankář mlčí...
žánr: Poezie | přidáno: 5.9.2011 (16:22) | oblíbené 3

Jsi jako tichý hádankář,
jsi pro mé srdce matoucí
a moje tělo toužící
už ztrácí svoji svatozář.

Dotek tvých prstů v šupinách
snad touhu moji ukojí.
Však tyhle chvíle odplují
a zas se topím v černých tmách.

Teď cením zuby a chci víc,
ty rozdráždil jsi duši mou,
jen kvůli tobě chci být zlou,
když slíbil jsi a nedal nic.

S drakem si nemáš zahrávat,
buď v pozadí's měl zůstat stát,
nebo co's začal, měl's mi dát,
a ne pak zpětně zaváhat.

V hádanku ses mi promítl;
jak jen se v tobě vyznat má
dračice tobě oddaná,
kterou jsi smutně odmítl.

Tak ležím sama v klavírních snech,
snažím se hádat co teď dál,
když třeba sis jen krutě hrál...
a z dlaně mizí mi tvůj dech.

Chci odpověď, chci snad tak moc?
Jsi hádanka, musím se ptát!
Proč ani tohle nechceš dát?
Ptám se každý den i každou noc.

Jsi jako tichý hádankář.
Prý kamarád - musím se smát.
Omlouval ses už tolikrát,
ale já nechci... nechci se vzdát...

Komentáře


reagovat Dreya - 2011-09-11 11:48:50
Aha. Sorry, v češtine nie som až tak doma.
Ak tam nie je nádej, čo si myslela tou poslednou vetou vetou?
Omlouval ses už tolikrát,
ale já nechci... nechci se vzdát...

Reakce:


Dra - 2011-09-11 12:34:48
V básni si naději mohu dovolit... opravdu se nechci vzdát, někde uvnitř se nejde smířit s tím, že i když se někdo nazve přítelem, už nikdy bych s ním neměla promluvit, protože mlčí a nereaguje. Ale když se na to podívám reálnýma očima, tak tu naději prostě nevidím. Ve světlých chvilkách občas trochu ano, ale když to vezmu čistě realisticky... definitivnost zatraceně bolí a ještě dlouho se s tím budu marně prát.


reagovat Dreya - 2011-09-10 21:56:03
Obsah:      
Doporučuji
Úžasná báseň. Osobne obkročný rým neviem využívať a tak ti zaň dávam bod navyše. Rýmy sú krásne dodržané a celá báseň sa mi veľmi dobre čítala.
Našla som však preklep v tretej slohe:

Teď cením zuby a chci víc,
ty rozdráždil jsi duši mou,

Nemalo byť namiesto cením zuby - cerím zuby?
Inak fakt krása. Obzvlášť tá nádej v poslednej slohe.

Reakce:


Dra - 2011-09-11 01:56:45
Děkuju.

V češtině se používá slovo cením jako cenit, zubit se. ;o)

Bohužel... ve skutečnosti ta naděje není.



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven