Bez úsměvu, bez ptačích trilků
Se spárem přitisknutým na tvou dlaň
a s časem v zádech, který odbíjí,
platíme nyní krutou daň
za chvíli, která pomíjí.
Proč dračici jsi vyšel vstříc,
když vystoupila ze stínu?
Kéž mohla bych jen tobě říct
vše, co už nikdy nestihnu.
Tak zůstaň prosím ještě chvilku
- člověk s dračicí v náručí.
Bez fanfár, bez ptačích trilků
se cesty naše rozloučí.
Splníš mi ještě jedno přání?
Jen jeden úsměv, poslední…
Však v paměti mám bez ustání
Tvou tvář tak smutnou, zoufalou!
...což nikdy se už nezmění…
a s časem v zádech, který odbíjí,
platíme nyní krutou daň
za chvíli, která pomíjí.
Proč dračici jsi vyšel vstříc,
když vystoupila ze stínu?
Kéž mohla bych jen tobě říct
vše, co už nikdy nestihnu.
Tak zůstaň prosím ještě chvilku
- člověk s dračicí v náručí.
Bez fanfár, bez ptačích trilků
se cesty naše rozloučí.
Splníš mi ještě jedno přání?
Jen jeden úsměv, poslední…
Však v paměti mám bez ustání
Tvou tvář tak smutnou, zoufalou!
...což nikdy se už nezmění…