První jezdec čičidraka
V té černobílé noci já kloužu jako na vlnách
a zcela ve tvé moci se ztrácím v tichých osnovách
z desítek snů napsaných not a zámků z klíčů houslových,
tvůj hlas je dar, ty netušíš, a zpěv tvůj, to je krutý hřích.
Vidíš ten spár? To draků břímě, my nedokážem drápy hrát,
tak odsouzeni v potu, špíně, jen tiše sedět, naslouchat.
A ty v souzvuku akordů, jen čtyři tobě stačí,
vedeš mě, tlapa za ruku, lidská duše a dračí.
Těm jasným tónům melodik po cestě z kláves běžíš vstříc,
mám strach, že nikdy nestihnu i jen to málo tobě říct…
Tak mi dej čas, sto písní tvých a pozorně se dívej,
můj hřbet je jednou z klávesnic, pevně se drž a zpívej!
Ty, zrozenec ve dni raka,
jsi první jezdec čičidraka!
a zcela ve tvé moci se ztrácím v tichých osnovách
z desítek snů napsaných not a zámků z klíčů houslových,
tvůj hlas je dar, ty netušíš, a zpěv tvůj, to je krutý hřích.
Vidíš ten spár? To draků břímě, my nedokážem drápy hrát,
tak odsouzeni v potu, špíně, jen tiše sedět, naslouchat.
A ty v souzvuku akordů, jen čtyři tobě stačí,
vedeš mě, tlapa za ruku, lidská duše a dračí.
Těm jasným tónům melodik po cestě z kláves běžíš vstříc,
mám strach, že nikdy nestihnu i jen to málo tobě říct…
Tak mi dej čas, sto písní tvých a pozorně se dívej,
můj hřbet je jednou z klávesnic, pevně se drž a zpívej!
Ty, zrozenec ve dni raka,
jsi první jezdec čičidraka!