Čtyři akordy

Komentář autora
Vlastně to není tak úplně povídka, spíš něco jako odvyprávěný popis. A to dost nepřesný, protože jsem to brala čistě ze svého pohledu a dle svých představ. Asi by nebyl takový problém zjistit, jak se představitel, který byl mému drakovi vzorem, cítil, když poprvé hrál veřejně "čtyřakorďák", ale... za prvé si nejsem jistá, jestli bych mu zvládla vysvětlit, proč to chci vědět, a za druhé, takhle to bylo zábavnější, pokusit se vcítit. Ale jednou se možná zkusím zeptat, abych viděla, jak totálně jsem byla mimo. :oD

A o čem tenhle text vlastně je? Ti, co mě znají, vědí moc dobře, jak mě dokážou věci, které mě nadchnou a osloví, strhnout a zarýt se mi do hlavy... Four Chord Song - tedy "čtyřakorďák" se mi tak zabydlel v hlavě, že když jsem si sedla k Wordu, že něco napíšu, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Tohle je snaha dostat to ze sebe ven. A taky udělat skupině Axis of Awesome reklamu, protože bych je velmi ráda viděla v ČR, ale zatím je nás málo. Takže pokud vás taky osloví, zkuste se přidat a pozvat je sem k nám. ;oD
Demand it
A abyste věděli, o co jde, tady je link na jednu z mnoha verzí "čtyřakorďáku" (každou chvíli totiž tenhle song měněj, některé části vypouštějí, některé přidávají, přehazují si mezi sebou některé pasáže..). Je tam i český překlad - do povídky jsem musela použít originál (snad je správně), protože si netroufám využít cizí překlad. Úvodní scénu jsem trochu upravila podle jiných verzí, ale vesměs jsou si dost podobné.

A závěr? Ono opravdu stačí málo, aby z vás byla hvězda nebo abyste stvořili "nové originální" dílo. V muzice stačí 4 akordy. Při psaní stačí dobrá inspirace, nadšení a v mém případě moje šílená vášeň nečekaně se do něčeho zbláznit. ;oD
žánr: Povídka | přidáno: 23.5.2011 (21:02) | oblíbené 2

Podíval jsem se na své tlapy položené na bílých klávesách. Byly klidné a připravené kdykoliv začít hrát. Nebyl jsem nervózní. I když… to bych asi lhal, trochu nervózní jsem přece jen byl. Už jsem veřejně vystupoval, a tohle nebyl ani moc velký sál, ale… nějaké to napětí ve vás prostě stejně zůstane, ač jste již před obecenstvem hráli a znáte to, umíte to, jste si jistí sami sebou.
Já si jistý byl. Hudba je tím, co umím nejlíp. Tím, co mám opravdu rád. Dokážu zahrát cokoliv si vzpomenete, nadarmo mi neříkají „živoucí jukebox“.
Zvedl jsem hlavu a zahleděl se do sálu. Stáli jsme zatím ve tmě, než nás ten kravatou opásaný drak, který zatím jen cosi vykřikoval na pódiu, uvede. Viděl jsem jen matně osvícené hlavy diváků dychtivě sledujících jeviště, ale víc jsem nepotřeboval. Věděl jsem, že tam jsou. Zvědavě čekají na to, co přijde dál a sledují vše, co se na pódiu odehrává. A naslouchají.
Otočil jsem hlavou a pro změnu se podíval na své dva kamarády. Stály oba po mé pravé straně, pěkně podle velikosti. Já jsem nejmenší, díky tomu jsem doživotně odsouzený snášet neustálé vtípky a narážky na svou výšku, ale co. I když mě třeba není tolik vidět, rozhodně je mě dostatečně slyšet.
Uprostřed stojí Jordan. Silný a zavalitý drak, náš hlavní hlas. Svou mohutnou postavou nás pěkně zaštiťuje, kdyby na to přišlo, myslím, že bychom se za něj dokázali schovat oba. I když… Lee by možná trochu trčel, protože je z nás nejvyšší. Jordana převyšuje o hlavu. Mě o dvě.
Dlouhán si všimne, že se na něj dívám a roztáhne tlamu v širokém úsměvu. Málokdy je vidět jinak, co ho znám, culí se prakticky pořád. Povzbudivě zvedne tlapu, až se mu kytara, zavěšená kolem krku, trochu zhoupne, a pak se znovu rozzářeně zahledí do publika.
Všichni nehnutě vyčkáváme. Každý sám se svými pocity a dojmy, a přesto pěkně pospolu, jeden vedle druhého. Tohle jsou chvíle, proč jsme se stali tím, čím jsme a myslím, že ani jeden z nás by nikdy neměnil.
Znovu se zahledím na své tlapy lehce se dotýkající kláves, když mě najednou ozáří světlo. Zvednu hlavu a slyším Jordana, jak se představuje.
„Dobrý večer, draci a dračice, já jsem Jordan!“
Lee ho okamžitě následuje.
„Já jsem Lee!“
Nadechnu se, abych se taky představil, ale větu nedokončím.
„My jsme Axis of Awesome!“
Oba společně mi vpadli do řeči a překřičeli mě. Dotčeně zvednu tlapu.
„A já jsem Ben, Benny.“ Dodám, aby se na mě nezapomnělo.
„Jo, tamto je Benny,“ kývne směrem ke mně Jordan a pokračuje dál.
„Jsme komediální rocková kapela už skoro čtyřicet let a za celou tu dobu nemáme žádný hit.“
„A víte proč, kluci?“ ptám se.
„Proč?“ Lee smaže z tváře svůj úsměv a přemýšlivě nakrčí čelo.
Vědoucně rozhodím tlapami.
„Protože jsme nikdy nesložily čtyřakorďák.“
„Počkej, co je to čtyřakorďák, Benny?“ Jordan se odvrátí od publika a zahledí se směrem ke mně. Nevšímám si ho a vysvětluji.
„Všechny hity za posledních čtyřicet let používají čtyři akordy. Čtyři stejné akordy celou tu dobu. Tak jednoduše se dá udělat popovej hit.“
„Jen čtyři?“ nevěří Lee.
„Jo, tyhle čtyři, dívej. Jeden, dva, tři, čtyři.“ Postupně předvedu všechny zmíněné akordy. Vítězně se podívám na ostatní, ale Jordan mou radost okamžitě zhatí.
„Ujasníme si to, kuřátko. Snažíš se nám říct, že když budeš opakovat tyhle ty… tyhle čtyři akordy, tak zahraješ jakejkoliv popovej hit, je to tak?“
„Jo,“ přitakám.
„Kecáš!“ zpraží mě Jordan a Lee si také hned přisadí.
„Jo, to pěkně kecáš, kuřátko!“
Stisknu k sobě pevně čelisti, abych v tichosti přešel jejich urážky, přešlápnu z tlapy na tlapu a zpražím je pohledem.
„Tak poslouchejte…“
Rozehraji melodii složenou pouze ze čtyř akordů, nechám je chvilku poslouchat, a pak se zeptám:
„Poznáváte tuhle?“
„Jo, to je Don’t Stop Believing od Journey. Velmi originální song,“ odpoví Jordan.
„A dobrej song!“ přidá se Lee.
„Tak poslouchejte dál,“ usměju se a začnu ke hraní zpívat.
My life is brilliant.
My love is pure.
I saw an angel.
Of that I’m sure.

„Tak jsou si dvě písničky podobný, no a co?“ vpadne mi do zpěvu Jordan, ale já po něm jen loupnu okem a pokračuji další písní.
Forever young, I want to be forever young.
„No tak tři, no,“ přizná Jordan a zmateně se podívá na Leeho. Ten jen pokrčí rameny.
I won’t hesitate no more, no name
It cannot wait I’m yours.

This is the way you left me,
I’m not pretending.
No hope, no love, no glory,
No happy ending.

Nevidím, jak se kluci ofrňují, jak krčí čenich a otráveně přešlapují. Zpívám a hraju dál, protože publikum zaujatě poslouchá.
Cause you were amazing
And we did amazing things.
If I could, than I would
I’ll go wherever you will go.

V tu chvíli Jordan chytá mikrofon a svým zpěvem se ke mně přidává. Lee hrábne do strun a mé klávesy doplní hlas kytary. Teď už v tom jedeme všichni a hudba nás do sebe vtahuje stále víc.
And can you feel the love tonight.
Krčím čenich, abych dokázal líp vyzpívat výšky a vím, že ten nejtěžší úsek mě ještě čeká, ale hlas mám pevný a jasný.
And she will be loved
She will be loved

Pictures of you, pictures of me
Hung upon your wall for the world to see

Koutkem oka vidím, jak se Jordan předvádí. Na rozdíl od nás má volné tlapy, a tak může zpěv dokreslovat různými kreacemi. Při zkouškách mě tím občas rozesmíval tak, že jsem nedokázal dát zpívat, ale to si teď nemůžu dovolit. Radši se soustředím na své tlapy, i když ty kloužou po klaviatuře už zcela automaticky.
I can't live
With or without you

Náš zpěv přechází jeden do druhého, doplňujeme se a střídáme, trénovali jsme to tak dlouho, že přesně víme, kdy začne ten druhý. Ta píseň je s námi spjatá stejně jako naše tlapy, náš hlas, naše přátelství…
And whenever I fall at your feet
You let your tear

Zpíváme čistě, dokud nám do toho falešným a kolísavým tónem nevpadne Lee.
Am I not pretty enough
is my heart to broken

Zarazím se a přestanu hrát. Společně s Jordanem na Leeho zíráme, co to proboha vyvádí? Vždyť neumí pořádně zpívat, o co se snaží?
Lee, ponořený do hudby, po chvíli strne. Neslyší můj klavír, neslyší náš hlas… otevře oči a omluvně rozhodí tlapami.
„Zrychlíme?“ zeptá se mě Jordan, aby nějak zakryl trapas, který nastal.
„Zrychlíme,“ souhlasím a znovu nechám své drápy klouzat po klávesách.
When I find myself in times of trouble
Mother Mary comes to me

Sometimes I feel like I don't have a partner

That's the way it's gonna be little darlin'
You'll go riding on the horses yeah yeah

No, woman, no cry.

Yeah, Mama this surely is a dream

I come from a land down under

Once a jolly swagman camped by a billabong

Nadechnu se. Přichází nejtěžší část celé písně, vím, že budu muset vytáhnout svůj hlas opravdu vysoko a ne vždy se mi to při zkoušce podařilo, ale cítím, že dnes to dokážu. Jordan mě doplňuje ve své tónině, nadechuji se a zpěvavě zakvílím, co mi síly stačí.
Take on me,
When I come around
take me on,
When I come around
I´ll be gone when I'm on takeeeeee

Jordan můj úspěch okomentuje divokým zavýsknutím, ale já musím rychle polknout. Z té fistulky mě zaškrábalo v krku, ovšem… kdo by to v tu chvíli vnímal. Zpívám dál, protože vidím tváře draků v hledišti, cítím vlnu úžasu a obdivu, která se od nich valí přímo k nám a v tu chvíli se přistihnu, že se při zpěvu usmívám.
Save tonight
Its gonna take a lot to drag me away from you
and fight the break of dawn come tomorrow
tomorrow I´ll be gone
Theres nothing that a hundred men or more could ever do

Znovu se přidá Lee, poněkud ječivým hláskem, ale tentokrát se na něj napojuji a doplňuji jeho kvil.
If I were a boy
I think I could understand

I know she's playing with me
That's okay cause I've got no self esteem

Leeho střídá Jordan a společně rozjíždíme každý po svém svou verzi duetu.
With a thousand lies
And a good disguise
Hit ‘em right between the eyes
Hit ‘em right between the eyes

Cause I'm not here for your entertainment
You don't really want to mess with me tonight

Can't read my, can't read my
No he can't read my poker face

Come on Barbie, let's go party!

Lost and insecure
You found me, you found me

She wants to touch me whoo,
She wants to love me whoo,
She'll never leave me whoo hu hu

Jordan vytahuje z kapsy kazoo, a aby byla část písně, kterou právě zpívám, opravdu stylová, začne mě doprovázet. Zní to skoro jako originál a diváci na to reagují. Skutečně se baví, sakra, vždyť my u nich máme opravdu úspěch… pochyboval o tom z nás snad někdo?
Enjoy yourself
Take only what you need from it

Take your canvas bags
Take your canvas bags
Take your canvas bags
To the supermarket
Take your canvas bags

Nothing’s fine I'm torn
I'm all out of faith, this is how I feel
I'm cold and I am shamed
Lying naked on the floor
Illusion never changed
Into something real
I'm wide awake and I can see
I'm more than a bird, I'm more than a plane

Budou znát tohle? Chytěj se? Pokud znají nás, pak ano…
I'm a birdplane, I'm a birdplane
A mother fuckin' birdplane

Chytili se, smějí se a tleskají. Samozřejmě, že nás znají, jsme slavní, jsme úžasní, jsme to my!
And doesn't that sound familiar?
Doesn't that hit too close to home?
Doesn't that make you shiver?
The way things could have gone.
And doesn't it feel peculiar,
When everyone wants a little more?
So that I do remember to never go this far

Na závěr se spojíme všichni dohromady, protože tohle je náš společný song a…
That's all it takes to be a STAR!
„Jen tohle stačí k tomu, aby z vás byla hvězda!“
Lee rozehraje své struny o závod s mými klávesami, tohle už nejsou čtyři akordy, tohle je definitivní strhující závěr. Uspěli jsme! A já měl pravdu… skutečně stačí jen pouhé čtyři akordy. Jen takhle málo…
„Díky, díky vám všem! A třeba zase někdy příště!“
____________________________________________________


Lehce mě inspirovala tato fotka i když spíš jen u Bennyho, protože Jordan a Lee jsou tu holobradí a já je podračila s vousy, a pózu jsem jim taky udělala jinou. Ale to jen abyste měli srovnání s jejich dračími "kopiemi".

Komentáře


reagovat Padrak - 2011-06-09 00:20:36
Doporučuji
Zvláštní, že tento text vydržel bez komentáře takovou dobu a počkal na ten můj. Přitom by pro toho, kdo umí zpívat a rozumí anglicky, mohl být až strhující. Nemuzikant je určitě trochu ochuzený, přesto je to i pro mne příjemné čtení.
P.S. Popis to určitě není
Zpráva byla upravena: 2011-06-09 00:23:06



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven