Dobré ráno, Drimmsible-kpt. 13
13. kapitola – Horriblova vize
„Vždyť jsem vam to říkal, pane Bíg Ben, je to číčidračíce! Výpravjél jsem vam ó ni!“ Šaman si rozhořčeně založil baculaté ruce v bok.
„No dobře, ale… kolikrát jsem ti řikal, abys se mnou nemluvil tim slizkym přízvukem, sakra!“ zařval na něj rozčilený Big Ben.
„Mam uřédni hodíny, mohl bý mě ňékdo slýšet,“ odsekl Šaman. Big Ben mu začínal být protivný. Nejen že posledně sotva poslouchal, co mu povídal, ale teď se sem vřítil div že na tom svém pekelném stroji nevjel přímo do baráku, řve tu jak pominutý a kouří jednu cigaretu za druhou. Kdo to má čichat?
Big Ben praštil pěstí o stůl, ale víc si netroufl. Nejraději by vzal toho upoceného tlusťocha v turbanu pod krkem a dal mu za tu drzost co proto, ale znepřátelit si Šamana, to by nebyl dobrý tah. Sice se co by hrdina a rockový miláček Anglie neměl čeho bát, ale tenhle chlapík by mu mohl poněkud znepříjemnit život a navíc byl mnohdy užitečný ve shánění informací. Nadechl se, napočítal do deseti, a když zjistil, že to k ničemu není, opřel se rukama o stůl a pokračoval.
„Mě je jedno, co je to stvoření zač a odkud přišlo. Já chci jenom vědět, jak je to nebezpečný a čim to můžu zničit!“
„Néjsem si jísty...“ Šaman chvíli uvažoval. „Týhle informáce búdou ňéco stát, tóhle néni jen tak ňékde v knihóvně.“
„Kolik!“ zaskřípal Big Ben zubama.
„To ti póvim, až to zjístim, podle toho…“
„Kolik!?!“ zařval na něj Big Ben nepříčetně a pokropil ho sprškou slin.
Šaman si důkladně otřel rukávem obličej a beze strachu se podíval Big Benovi do očí.
„Když je vélka, nemaš móc šánci. Musíš ji dóstat, když bude kóčka. Pak néni tak nebezpéčna.“
„Zatraceně, to už jsem jí měl! Ale má za ocasem toho praštěnýho Horribla, sebral mi jí!“
„To nébyl ón. Řikál jsem přéce, že ji přinésla ta havráni hólka. Od podfukářů!“
„Myslíš, že jí sebrala přímo u mě? Myslel jsem, že jí chytla někde venku. Hergot, tu holku jsem už taky měl! Ale ta mrcha… to vypadá, jak kdyby spolupracovaly. Horrible a Podfukáři? To mi ještě scházelo!“
„To sé mi nézda. Óna chťéla vědet, co je ta kóčka zač. Próto příšla za mnou.“
„Mohli se spolčit potom!“
„To už néni móje stárost. Ale mam pro tébe óbchod. Přines mi tu kóčku žívou, pak budéš mit ú mě informáce rok zdárma.“
„Na co jí chceš? Bylo by jednoduší jí rovnou zakroutit krkem.“
Šaman se lstivě usmál.
„Mýslim, že by se móhla hódit.“
„Dobře. Ale chci doživotní služby zdarma, jasný?“
Šaman se zachmuřil.
„Neslibúju. Až jak to dopádne. Zátim slíbim rók.“
„Stejně tě přesvědčim,“ zazubil se Big Ben a hravě Šamana šťouchl do hrudníku. Ten se zasmál, ale zároveň se zatřásl odporem. Nikdo by na něj neměl jen tak sahat. Big Ben byl však už na odchodu a nemělo cenu znovu ho popudit. Hlavně aby přinesl čičidračici.
Šaman si byl jistý, že pokud tu potvoru dokáže někdo chytit, bude to Big Ben. A když přitom skřípne i toho rádoby doktora, budou to dvě mouchy jednou ranou. Jemu, velkému Šamanovi, zůstane veškerý zisk a přitom si bude hřát zadek pěkně v bezpečí. Přesně takhle to měl rád. Jen ať riskují jiní.
***
„No vážně, co si ty lidi už nevymyslí, aby se zviditelnili,“ Aleks nad novinami nechápavě zavrtěla hlavou.
„Hmm?“
„Tady v novinách. Četl jsi to?“
„Ještě ne,“ Chris ani nevzhlédl od svého motoristického magazínu. „Co tam píšou?“
„Že se v Londýně objevila mantichora. No věříš tomu? Lochnesská příšera jim už asi přestává stačit. Když to není ona, je to UFO. Když to není UFO, vymyslej si mantichoru.“
„Vyfotil jí aspoň někdo?“ Chris konečně vzhlédl a s pobaveným úsměvem pozoroval svou ženu. Nevěřil na UFO, i když létající talíř by ho z technického hlediska opravdu zajímal. Nad představou lochnesské příšery či mantichory v Londýně se upřímně smál. Lidé mají prostě jen hodně fantazie. Je to fajn, kdyby jí neměli, byl by jako herec bez práce. Ale pročítat si bulvár… tahle libůstka jeho ženy mu celý jejich společný život připadala roztomilá a úsměvná.
„Ne, ale je tu načrtnutý obrázek od náhodného svědka.“
Přes stůl k němu přesunula noviny. Chris se zadíval na otištěný náčrtek a rozesmál se. Výjev na malém obrázku vypadal jak býk se špičatými zuby a s kobřím límcem kolem hlavy.
„Jestli se tohle objevilo někde v Londýně, doufám, že až půjdu do práce, tak to někde potkám,“ smál se. „Protože něco takovýho chci opravdu vidět na vlastní oči.“
„Ty to nebereš vážně,“ zamračila se Aleks.
„A co na tom mám brát vážně? Pogratulovat kobře, která se zapomněla s býkem? Prosím tě, někdo si prostě vymýšlí.“
„No právě! Zbytečně balamutí normální lidi a ještě za to určitě shrábl peníze.“
„Miláčku… jestli se u toho bulváru budeš takhle rozčilovat, zruším objednávku a začnu ti kupovat seriózní noviny.“
„Promiň. Jen mi to prostě přijde i na bulvár stupidní. Mantichora v Londýně… co to bude příště? King Kong houpající se na Toweru?“
„To by nemylo moc originální,“ podotkl Chris a znovu se začetl do svého časopisu. Aleks ještě chvíli vrtěla nad zprávou hlavou, než se ponořila do důvěryhodnějších novinových článků.
***
„Takže to bude tentokrát fungovat?“ Dra si nedůvěřivě prohlížela tmavě tyrkysovou tekutinu.
„Jistě,“ odpověděl stroze Horrible. Horriblosnovicium bylo již téměř dokončené. Zbývalo jen provést poslední kontrolu, aby znovu nechtěně čičidračici neotrávil.
„Neumřu zase?“ zeptala se škádlivě.
„Jestli mě nenecháš v klidu pracovat, tak za výsledek neručím!“ vyštěkl. Po čele mu stekla kapka potu a zaštípala ho v oku. Nervózně zamrkal.
„Pardon,“ zamumlala omluvně a stáhla se. Vycouvala z laboratoře a šla se podívat do kuchyně, jestli nezbylo v lednici něco poživatelného.
„No jó, za chvíli už budeš mít ten svůj vynález, co?“ ozvalo se za ní posměšně.
„Ty’s mi tu chyběl,“ zabručela, a bez ohlédnutí šla pomalu chodbou dál.
„Hej poslyš! Možná jsem slyšel něco, co by pro vás mohlo být důležitý,“ zamlaskal potkan důležitě.
„Nepovídej. Zase nějaké informace z popelnic?“ ušklíbla se a pokračovala dál.
„No jó, ty jsi moc chytrá a silná a skvělá na to, aby sis dělala hlavu s Big Benem, co?“
Dra ztuhla a prudce se otočila. Potkan si naoko lhostejně otíral přední prackou fousky.
„Co přesně víš?“ věděla, že jí to jen tak neřekne, ale zkusit to musela.
„Dej mi něco k jídlu, a pak budu uvažovat o tom, že ti to řeknu,“ vycenil obrovské přední zuby.
Dra nakrčila čelo, nicméně když mu něco dá, jí samotnou neubyde a Billy si ani nevšimne, že mu mezi těmi zkaženými zbytky v ledničce něco chybí.
„Tak pojď se mnou,“ procedila skrze zaťaté špičáky. Potkan se spokojeně ušklíbl a cupital jí v patách.
„No jó, ale nečekej, že teď budeme kamarádi,“ pronesl, když se zakousl do kusu sýra, který mu hodila z ne zrovna příjemně zapáchající lednice.
„Zas tolik si od toho neslibuj,“ usadila ho a znechuceně lednici zavřela. Billy byl obvykle celkem pořádný, ale od chvíle, co se vzpamatovával z jejího útoku, a pak se zarytě zabral do výroby nové verze snového séra, se o věci mimo laboratoř moc nezajímal.
I když jí kručelo v žaludku, obsah lednice byl bezpečnější pěkně zavřený uvnitř. Možná by mohla sežrat tu krysu, až jí řekne tu důležitou zprávu, ovšem to by bylo asi na stejné úrovni všech těch okoralých zbytků.
„Tak mluv,“ pobídla ho.
„S plnou hubou se nemluví,“ usadil její naléhání potkan a dál poklidně chroupal oschlý okraj sýru. Dra zaskřípala zuby, ale mlčela. Posadila se kus od potkana a čekala, až bezocasý hlodavec dokončí svou hostinu.
„Mno…“ zamlaskal, když si spokojeně olízal packy. „Mohlo toho být víc.“
„Jestli nezačneš mluvit k věci, tak tě do tý lednice zavřu a můžeš si tam sežrat, co hrdlo ráčí,“ zafuněla vztekle. I jen pohled na tu opelichanou krysu ji rozčiloval.
„No jó, navztekaná jako vždycky. Ale šetři si sílu, budeš jí potřebovat.“
„Tak co víš?“
„Včera večer jsem se toulal po městě a leccos jsem zaslechl. Vidělo tě hodně lidí, víš o tom? Jsi i v novinách. No jó, možná budeš ještě slavná.“
Dra zaryla drápy do podlahy. Věděla, že jí několik lidí zahlédlo. S novinami ovšem nepočítala. Bude se o tom muset poradit s Billym. Teď však bylo přednější, co ten potkan vlastně ví.
„K věci, krysáku,“ zasyčela na něj.
„K věci, no jó, k věci. Jsi nějaká netrpělivá. Takže…“ dramaticky se odmlčel. Ticho narušilo pouze zaskřípění čičidračích drápů na dlažkách. „Slyšel jsem, že Šaman na tebe vypsal odměnu. No jó, byl za ním Big Ben a ti dva uzavřeli dohodu.“ Potkan se odmlčel a začal si jakoby nic pročesávat fousky.
„Jakou dohodu?!“ vyštěkla netrpělivě Dra.
„Ále, to snad ani nestojí za řeč,“ mávl provokativně tlapkou.
„Mluv, ty obludo zubatá, nebo z tebe nadělám cupaninu!“
„No jó, to jsme nějaký nervózní,“ škodolibě se zašklebil, ale pokračoval. „Big Ben plánuje vylákat Horribla ven. Počítá, že kde bude on, budeš i ty. Chce vás vyřídit oba. Zbavit se jeho a tebe vyměnit s Šamanem za doživotní služby zdarma. Jsi cenný zboží, no jó, toho si važ.“
„Na co mě chce Šaman?“ zeptala se s přimhouřenýma očima. Bylo jí jasné, že ten tlustý upocený chlap nemůže zamýšlet nic dobrého.
„To neví ani Big Ben, no jó, ale jemu je to jedno. Jestli to chceš vědět, nech se chytit,“ mrkl na ní a dřív, než po něm stačila hrábnout tlapou, mrskl sebou a vyběhl z kuchyně na chodbu. Nechala ho být.
Kromě těch novin se nedozvěděla nic moc nového, ale za námahu jí pro tentokrát ta krysa nestála. Vzala z police krabici sušenek a když na nich neshledala nic závadného, pustila se do jídla. Zasytit jí těch pár drobků nemohlo, ale lepší něco než nic.
„Nemyslím, že by ti to bylo podobný.“ Horrible se při pohledu na obrázek, který se mu na monitoru zobrazil, rozesmál. Dra mu zvědavě nakoukla přes rameno a musela uznat, že má pravdu. Neumělecky načrtnutý tvor se nepodobal ničemu, co za svůj život viděla.
„Nevím, jestli mám za tohle být ráda, nebo se urazit.“
„Buď ráda. I kdyby se tenhle článek dostal Barriemu do ruky, nebude si tě s ním spojovat, až tě uvidí.“ Povzbudivě na ní mrkl. Byla mu za to vděčná, začínala se cítit poněkud nervózně, i když to přikládala spíše tomu, že se chystala vyzkoušet novou verzi Horriblosnovicia. Potom, co se stalo posledně, i přes veškerá Horriblova ujištění, do té podivně tyrkysové tekutiny moc důvěry nevkládala.
Horrible se zvedl od počítače a naznačil, aby šla s ním.
„Horriblosnovicium je hotový a tentokrát důkladně otestovaný. Mělo by být bezpečný.“
„Mělo?“ nakrčila nedůvěřivě čenich.
„Nikdy nemůžu vyloučit komplikace, nemůžu tušit, jak bude tvoje tělo na látku reagovat, ale člověku by to neublížilo. Maximálně hrozí bolest hlavy nebo halucinace.“
„Zkoušel jsi to na sobě?“
„Částečně. A jak vidíš, jsem v pořádku.“
„Co znamená částečně?“
„Tak sakra chceš to zkusit, nebo ne?“ zamračil se.
„Sakra jo, dej to sem!“
„Ale… tentokrát ti to musím dát injekčně,“ trochu nejistě se zavrtěl.
„No to je snad ještě horší než to pít jako posledně!“
„Jiná možnost není. Pokud ti to nebude vyhovovat, upravím to, ale teď to jinak nejde. Zjistil jsem, že po vstříknutí do krve to reaguje trochu jinak, než když to spolkneš. Žaludeční šťávy s tím… dělají neplánovaný věci. Zatím jsem nezjistil, jak to obejít. Ale jinak se vážně nemáš čeho bát.“
Tón, jakým to říkal, se jí nelíbil. A jeho výrazu už vůbec nevěřila, ale neměla jinou možnost. Lehla si tedy doprostřed laboratoře a kývnutím hlavy naznačila, že je připravená. Horrible se pousmál a ten úsměv nevěstil nic dobrého. Přešel k ní a jemně jí podrbal ve hřívě.
„Vážně se nemusíš bát, tentokrát mám všechno pod kontrolou.“
Zaťala zuby a spolkla kousavou poznámku. Zavřela oči, protože pohled na velkou injekční stříkačku se jí moc nezamlouval. Poddala se jeho drbání a když ucítila štiplavé píchnutí na krku, jen lehce mrskla ocasem.
„A teď mě poslouchej,“ promluvil jí Horrible tiše, ale důrazně do ucha. „Můžeš si snít o čemkoliv budeš chtít. Můžeš si ve snech plnit svá přání, můžeš vstoupit do hlavy komukoliv, koho si vybereš a ovlivnit jeho myšlení. Víš vůbec, jaké schopnosti teď máš? Člověka by taková síla, jaká se teď nachází v tvojí hlavě, zabila, ale ty jsi drak. S tím, co díky mě dokážeš, můžeš udělat velký věci. Můžeš ovládnout celý svět, kdybys chtěla.“ Mluvil horečně, fanaticky. Zírala na něj a pomalu jí přemáhala únava. Tiše zabručela.
„Já nechci ovládnout svět. Já chci jen Barrieho.“
„Přemýšlej, sakra! Máš schopnosti, o jakých se zatím lidem ani nesnilo! Můžeš ovládat činy jiných, protože co ve snu komu vložíš do hlavy, to tam zůstane.“
„Já chci jen Barrieho!“ zavrčela důrazněji. Jeho fanatické chování se jí přestávalo líbit. Mžourala na něj přes mlžný příkrov, který ji pomalu zahaloval. Viděla, jak od ní odstoupil a rázným krokem přešel ke stolu. Vzduchem zavířil pruh látky a on se k ní otočil s neznámým paprskometem v ruce.
„Promiň, ale já to prostě musím zkusit,“ řekl a vypálil na ní tyrkysový paprsek. Vytřeštila oči, když ucítila nápor cizí vůle. Jeho hlas se jí rozezvučel hlavou a všechny jeho vize jí začaly vířit před očima. Nejdřív pokořený Londýn, pak celá Anglie. Následovala Amerika, a za chvíli jim jeden stát za druhým ležely u nohou a oni měnili vše, co bylo podle Horribla potřeba změnit.
Snažila se vytěsnit ze své hlavy myšlenky, které tam nepatřily, uzavřít se Horriblovi, ale nešlo to. Odložil paprskomet na stojan a pomalu přešel k ní. Vzal její hlavu do ruky a donutil ji, aby se mu dívala do očí.
„Buď můžeš mít jediného člověka, a nebo celý svět. Přemýšlej o tom, co ti nabízím…
Spinkej mý kotě,
i v největší slotě
já vždycky tě chráním.
Tady jsi v bezpečí,
sem nikdo nevkročí,
mocně nás bráním.
A ve snu svém
jen ber!
Vždyť to je to přání tvé.
Minul čas her,
tak leť,
pusť ze sebe síly zlé,
já ti radím…
Spinkej,
tiše tu spinkej!
Drápy si brousíš
a kousat mě zkoušíš,
já všechno to snáším.
Vím, přijde den,
kdy ten tvůj sen
stane se naším.
Spoj síly v nás,
v ten čas
já budu stát v ústraní.
Už vím co chci
a přání mé se mi vyplní
spolu s tím tvým.
Spinkej,
kotě mý spinkej,
a sni sny!
Utíkej, zabíjej,
teď jsi jen nástroj můj,
roztrhej, rozsápej,
to přeci chceš!
Prosby už nevnímej,
celý svět je teď tvůj.
Jen se tak nedívej,
utíkej, běž!
Tvá síla, moje moc,
silné to spojení,
nikdo nás nezničí,
to přeci víš.
Každý den, každá noc
je v našem velení
víc!
Nemusíš dělat už nic,
oheň tvůj ať plane víc,
víc, víc!
V rukách mých ležíš
a plamen tvůj sílí,
tak pro tuhle chvíli
nebudeš Drimmsy
já nebudu Billy
a spojíme síly.
Smrtící síly!“
Únavou ztěžklá víčka se konečně zavřela, ale cizí představy nezmizely. Vnímala, jak kolem ní doktor v bělostném plášti krouží, slyšela jeho hlas, a přesto, že slovům nerozuměla, vize míhající se v její hlavě byly dostatečně jasné. Potřeboval ji, a byl ochoten zkusit všechno.