Učím se smát
Padá déšť
z tváří mých
smáčí zem
pode mnou.
Živý sen
v dlani mé,
zhasíná,
nedýchá…
Odpusť mi.
Auu!
Ztrácím duši svou, ty víš.
Spár,
co krví kreslí temný otisk na stěnách…
Stín nás obepíná víc.
A strach,
je jen starý sníh
z tvých kdysi bílých rukavic.
Padá déšť
z tváří mých,
v kalužích
krvavých
hledám sen
ztracený,
nezvěstný…
Odpusť mi.
Stůj!
Křičím v ozvěnách a vím,
dech,
co hasil žízeň do smrti už nespatřím…
Ty sám,
krví zmáčený ses smál,
tvůj plášť,
vetkal nitě své do mojí duše neřestné.
Padá déšť
z tváří mých
naposled.
Učím se smát…
Nechci zpět,
jsem temný sen.
A ty…
Odpusť mi.
z tváří mých
smáčí zem
pode mnou.
Živý sen
v dlani mé,
zhasíná,
nedýchá…
Odpusť mi.
Auu!
Ztrácím duši svou, ty víš.
Spár,
co krví kreslí temný otisk na stěnách…
Stín nás obepíná víc.
A strach,
je jen starý sníh
z tvých kdysi bílých rukavic.
Padá déšť
z tváří mých,
v kalužích
krvavých
hledám sen
ztracený,
nezvěstný…
Odpusť mi.
Stůj!
Křičím v ozvěnách a vím,
dech,
co hasil žízeň do smrti už nespatřím…
Ty sám,
krví zmáčený ses smál,
tvůj plášť,
vetkal nitě své do mojí duše neřestné.
Padá déšť
z tváří mých
naposled.
Učím se smát…
Nechci zpět,
jsem temný sen.
A ty…
Odpusť mi.