Tvorba - Texty

Byl strašně malý v porovnání s okolním světem. Malý a bezbranný. Kolem něj se tyčily seschlé pahýly starých stromů a natahovaly k němu holé větvě jako kostnaté pařáty. Suchá tvrdá tráva ho bodala do nohou a při každém kroku hlasitě křupala a šustila. Cítil kolem sebe tolik pachů, že se mu točila hlava, když se pokoušel je identifikovat. Jeho smysly signalizovaly nebezpečí, i když nevěděl proč. Cítil všechno, ale nepoznával. Slyšel kakofonii nočních zvuků, ale měl problém se v ní přes nepřeberné množství zvukových informací vyznat. Viděl jen málo. Trávu, stromy a skálu před sebou.
Nad hlavou mu proletěl nepříjemně pištící netopýr a vyděsil ho skoro k smrti. Instinktivně vyrazil vpřed, i když během vteřiny vlastně nevěděl, proč a kam běží. Vletěl přímo do skuliny ve skále a dál se řítil těsnou chodbou. I když kolem byla naprostá tma, měl pocit, že vidí vše, co potřebuje. Vnímal prostor kolem sebe celým svým tělem, a tak stihl zabrzdit včas, když chodba, kterou prchal, byla najednou ze tří čtvrtin zatarasená.
Opatrně se zábrany dotkl nosem. Nebyla nijak cítit. Byla studená, ale měkká. A nečekaně se pohnula.
V temnotě zazářily rudé oči s ledově žhnoucím pohledem a kolem něj zavířily černé stíny. Někdo zašeptal jeho jméno a v tu chvíli mu tělem projel otupující chlad. Zapištěl a jeskyní se rozlehl dlouhý ryk. Nesl se a neutichal…
Prudce otevřel oči a zjistil, že křičí ze spaní. Prsty měl zaťaté do opěrek svého obřího křesla, až mu zbělely, byl promáčený studeným potem a probudil ho vlastní křik. Před očima mu stále zářily rudé oči, jako kdyby se díval do rozsvícené žárovky. Věděl, že ten sen nebyl tak úplně jeho. Už ty oči někde viděl, i ten šepotavý hlas už slyšel.
Vyrazil z křesla a rozběhl se ke dveřím.

Dra usnula v obývacím pokoji na gauči. Billy jí našel ve stavu, kdy kolem sebe mlátila tlapami a rvala kusy polstrování na cáry. Syčela, hřívu i srst zježenou, od tlamy jí šla pěna a z čenichu občas vylétla zelenavá jiskra.
Nejdříve se vyděsil, jestli na ní nepůsobí znovu nějaká otrava, ale vzápětí to vyloučil.
„Vzbuď se, kotě!!“ křikl a doufal, že ho přes svůj sykot a vrčení ze spaní zaslechne. Žádné viditelné reakce se však nedočkal, jen roztrhla další část gauče.
Později litoval, že se trochu nezamyslel nad tím, co dělá. Mohl přece použít freeze ray a zmrazit jí, nebo jí ve spánku omráčit. Ale on místo toho přiskočil, chytil jí za tlapu, kterou k němu nevědomky napřahovala a silně jí plácl dlaní přes tvář. V mžiku otevřela oči a než se nadál, letěl přes polovinu místnosti. Praštila ho tou samou tlapou, za kterou jí držel.
Dopad na zem mu skoro vyrazil dech. Chvíli omámeně ležel, než se nad ním objevila mračící se tvář se zlostně žhnoucíma zelenýma očima.
„Můžeš mi říct, co sis myslel, že děláš?“ zasyčela na něj.
„Budil jsem tě,“ řekl tvrději, než jak původně zamýšlel.
„Proč?“
„Přestaň na mě prskat a uhni, chci se zvednout.“ Sám byl svou odvahou poněkud překvapený. A ještě víc ho překvapilo, že skutečně ustoupila. Nicméně z očí jí stále šlehaly blesky.
Zvedl se a rukama si uhladil svůj plášť. Pak ukázal na gauč.
„Podívej, co jsi udělala.“
Dra se ohlédla a strnula.
„A až příště budeš mít děsivý sny, nech si je pro sebe, ano? Já nejsem Barrie!“
„Co tím myslíš?“ čičidračice vypadala opravdu zmateně.
„Měl jsem sen a rozhodně nebyl z mé hlavy. Ty si nepamatuješ, co se ti zdálo? A co to vlastně znamená, černý králičí stín s rudýma očima?“
Viděl, jak se jí zornice rozšířily děsem a jak zalapala po dechu. V tu chvíli i přes svou dračí velikost a děsivost vypadala malá a bezmocná. Nebyl si jistý, jestli ho ta náhlá proměna víc potěšila nebo vylekala.
„Kde jsi ho viděl?“ vyhrkla.
„Ve tvém snu. Můj totiž zcela určitě nebyl. A pak myslím ve chvíli, kdy jsi umírala na otravu,“ zamyslel se. „Je to důležitý?“
„Je. Ten stín je totiž Černý králík z Inlé,“ zašeptala.
„Černý co?“
„Černý králík z Inlé. Je to smrt a věčná temnota. Chlad, který cítíš, když tvoje duše opouští tvé tělo. Ať jsi kde jsi, když zavolá tvé jméno, musíš jít, i kdybys byl mladý a zdravý. Jemu se nedá uniknout, ani odporovat.
Sny sladké tiše sníš,
černý stín nevidíš,
tak dobře jen poslouchej,
Černý králík cítí kde spíš.

Do tmy se dívej dál,
tam v kopcích možná stál,
hledal tvou duši, hledal tvé jméno,
Černý králík hru svojí hrál.

Drak křídla v objetí sklání,
tvůj život však nezachrání,
výkřik až zazní ztemnělou nocí,
Černý králík má své volání.

Dívej se, dívej do rudých očí,
temnějším směrem život se stočí,
poslední dech, poslední přání,
Černý králík v cestu tvou skočí.

Volá tě jménem, musíš už jít,
skončil čas života, sen nejde snít,
následuj temnotu, králíka z Inlé,
skončil čas tvůj, už nesmíš žít.“

Zamyšleně poslouchal, a když ztichla, zeptal se:
„Je to smrt?“
„Ano.“
„Myslel jsem, že vypadá jinak. Ne jako králík,“ ušklíbl se. Přišlo mu to skutečně absurdní. Ale když si vzpomněl na ty žhnoucí oči, už mu tolik do smíchu nebylo.
„Je to králičí verze smrti. Nicméně v poslední hodině je přeci jedno, jak smrt vypadá. Může být čímkoliv. Nevím, jak vypadá to, co si bere vás, lidi. Ale já uvidím Černého králíka. Vím to. Už jsem ho viděla.“
„Ale proč králíka?“ stále nechápal. „Copak draky odvádí do záhrobí tak malé a nicotné stvoření?“
„Protože jsem dlouhý čas žila s králíky,“ odpověděla.
„Ty? Vždyť bys je hned všechny sežrala,“ zasmál se. Stihl jen tak tak uskočit před její tlapou. Drápem mu natrhla plášť.
„Hodláš mi tu dneska všechno zničit?“ obořil se na ní.
„Jo, pokud nesklapneš. Ti králíci mi totiž zachránili život!“ Překvapeně pozvedl obočí.
„Nebo možná nezachránili, ale… je to už dávno. Byla jsem dost vážně zraněná, v kočičí podobě jsem zůstala ležet v zarostlém příkopu. Ztratila jsem hodně krve, nedokázala jsem se pořádně hýbat, měla jsem hlad a žízeň. Asi bych tam vážně umřela, kdyby mě neobjevila skupina králíků. Ten největší z nich, skoro černý se stříbrným hřbetem, mě chtěl zabít. Kočky a králíci jsou nepřátelé. Jenže jiný rozhodl, aby mě ten velký nechal být a přinesl mi jídlo. Jen nějaké ovoce, ale aspoň bylo šťavnaté a zahnalo žízeň. Postupně mi začali pomáhat všichni a později, když poznali, co jsem zač, už se nebáli. Zůstala jsem s nimi. Měli svou kolonii na jednom vrchu, na jehož úpatí byla vápencová jeskyně. Nedalo moc práce jí upravit tak, aby mi vyhovovala. Chránila jsem ty chlupatý drobky za to, co pro mě udělali, a oni mi dělali společnost a vyprávěli své příběhy. Mimo jiné i legendu o Černém králíku z Inlé. Děsilo je už jen jeho jméno a asi ve mně jejich strach zůstal, když jsem viděla právě jeho.“ Domluvila a otřásla se.
„Jak ses vůbec dostala sem?“ zeptal se zvědavě.
„To už jsem ti říkala, našla jsem si tě,“ zašklebila se.
„Tohle jsem nemyslel. Jak ses dostala mezi lidi? Do Londýna?“
„Dřív nebo později se každý čičidrak začne na klidném místě nudit. A začne strkat čenich tam, kam nemá,“ uculila se a on nad tím pobaveně zavrtěl hlavou. „Naučila jsem se procházet do vašeho světa a objevila jsem, že ve městech se dá najít ledacos zajímavého. Většinou jsem chodila krást čokoládu a sladkosti. No co je, to v přírodě jen tak nenajdu, tak se nesměj!“ zatvářila se uraženě, když se začal při jejím vyprávění smát.
„Mě to fakt přijde legrační. Drak, který chodí jako kočka krást do města čokoládu?“
Věděl, že by se před ní měl ovládat, ale i za cenu, že dostane další ránu, se hlasitě rozesmál. Dra napřáhla tlapu, že ho chytí pod krkem, ale pak si to rozmyslela a jen se na něj uraženě mračila.
„Promiň,“ omluvil se po chvilce. „Pokračuj.“
„Nevím, jestli se mi ještě chce,“ zabručela.
„No tak.“
„Ono už vlastně není moc co vyprávět,“ zamyslela se.
„A co Barrie? Jak jsi přišla k němu?“
„To je má soukromá věc.“
„Může být, ale já ti pomáhám ho získat. Nemyslíš, že bych si zasloužil to vědět?“
„Málem mě zabil,“ pronesla suše.
„Barrie?“
„Jo.“
„No vybíráš si bezva společnost,“ znovu se rozesmál, ale tentokrát už trestu neunikl. Srazila ho na zem, až se praštil hlavou o podlahu a zaryla mu drápy do hrudníku.
„Má vůbec cenu ti něco vyprávět?“ zasyčela mu do tváře.
Začínal si patrně už zvykat, protože znovu oponoval.
„A má vůbec cenu ti pomáhat?“
Vztekle do něj zaťala drápy ještě silněji, až sykl bolestí.
„Jestli to opravdu tak nutně potřebuješ vědět, tak mě Barrie málem srazil autem na jednom vřesovišti, když jsem přebíhala jako kočka silnici. V čičidračí podobě jsem se za ním pustila, že si to s ním vyřídím, jenže ten den už nebyla příležitost. A když jsem ho pak pozorovala delší čas, protože jsem zjistila, kde žije, zaujal mě. Už jsem mu nechtěla ublížit, naopak jsem sledovala všechno, co dělá a hledala možnost, jak se k němu dostat. Zbytek už více méně znáš.“
„Jasně, skvělá love story. Zamilovala ses a najala sis doktora Horribla, aby ti Barrieho naservíroval s mašlí kolem krku, co?“
Trhla tlapou a svými drápy mu roztrhla nejen již natržený plášť, ale i triko pod ním. Věděl, že tentokrát to přehnal a ona s potěšením zaznamenala strach, který se mu mihl v očích. Přece jen si ještě dokáže získat respekt a vyděsit ho, byť musí používat stále větší sílu a hrubost.
Na nahé kůži vykukující z cárů trika se mu objevilo kolem šrámů několik krůpějí krve.
„Co a proč chci, to ti může být jedno, naší dohody se to netýká. Zatím jsi mi zrovna moc nepomohl a sama se divím, že ti ještě dávám šanci. Myslíš si, že nepoznám, že mě využíváš? Počítám, že vím, kdo půjde pro ty tvé pitomé desky, které sis nechal tak pěkně ukrást. Ale dobře, udělám to pro tebe, protože jsi jediný, koho v tomhle špinavém městě znám a s lidmi se neseznamuji moc snadno. A možná taky proto, že jsi roztomilý, když ti tak mlátím hlavou o zem a nebo pářu oblečení. Ovšem dávej si pozor, aby mi ta pracka jednou opravdu pořádně neujela.“
Stáhla z něj tlapy a ustoupila, aby se mohl zvednout. Posadil se a prohlédl si krvavé šrámy na hrudníku. Byla to jen lehká škrábnutí do kůže, ale co když se jednou čičidračice neovládne? Možná by se měl myšlenky na to, že jí získá pro trvalou spolupráci, vzdát. Jenže… ona mohla být dokonalým společníkem pro jeho plány. Nebo skoro dokonalým, přece jen, její prudká povaha by mu občas dokázala pěkně zavařit.
Pomalu se zvedl a namířil na ní prst.
„Příště, až se ti bude zdát zlej sen, už tě z něj neprobudím,“ pronesl zlostně a s roztrženým pláštěm v ruce se vrátil do laboratoře.
„Příště, až se mi bude zdát zlej sen a ty ho budeš vnímat, se budu snažit, aby ses z něj taky neprobudil,“ zavrčela a vyskočila zpátky na rozdrásaný gauč.