Sbíhám se v nekonečnu
Chci šeptat s větrem a mluvit do větru, chci křičet do proudu dravé řeky a jejím proudem se nechat unášet. Vím, co je to být lososem i medvědem grizli, co čeká na svou kořist, aby přežil další zimu. Chci hladit stébla ostřice na nekonečných pláních a nechat se unášet vánkem, co na ně hraje nekonečnou skladbu. Jsem supem, co z výšky pátrá po mršinách, sama jsem mršinou, co čeká na svého objevitele.
Ztrácím se v realitě, a při tom jsem víc nohama na zemi než tupé stádo ovcí. Jsem šakalem, kuguárem i vlkem, co zpívá Měsíci při bezměsíčných nocích. Probděla jsem stovky úplňků a děsím se toho jediného.
Jsem denním tvorem, mhouřím oči do slunce.
Nevím kdy přestat a přestávám v půli slo-
Znám legendy tisíců světů, kde sama jsem legendou. Proklínám temnotu, sama se v ní odrážím, jak vlastní obraz v zrcadle.
Proklínám lásku, i blahořečím jejím hřejivým dotekům. Jsem polárník v tropech, rybář na poušti.
Znám opojnou chuť větru, když mu dávám svoji duši. Vím, jak buší srdce opilé cvalem a pálí svaly znavené dálkou.
Mám přítele modrou lišku i bratra jelena. Mám milence draka a přítelkyni zelenookou kočku.
Volám hlasem šedivé vrány: „ Jsem všechno a nic.“
Mám milion domovů a tisíce přístavů.
Jsem mlýnkem realit, o nich se téhle ani nezdá.
Jsem stoprvým dílkem ze sta střípků zrcadla.
Jsem opomíjená i celebrita, jsem otrokem i císařem.
Můžeš mě nevidět, však já jsem tu stále.
Jsem ležatá osmička, jsem nekonečný had.
Sbíhám se v nekonečnu.
Ztrácím se v realitě, a při tom jsem víc nohama na zemi než tupé stádo ovcí. Jsem šakalem, kuguárem i vlkem, co zpívá Měsíci při bezměsíčných nocích. Probděla jsem stovky úplňků a děsím se toho jediného.
Jsem denním tvorem, mhouřím oči do slunce.
Nevím kdy přestat a přestávám v půli slo-
Znám legendy tisíců světů, kde sama jsem legendou. Proklínám temnotu, sama se v ní odrážím, jak vlastní obraz v zrcadle.
Proklínám lásku, i blahořečím jejím hřejivým dotekům. Jsem polárník v tropech, rybář na poušti.
Znám opojnou chuť větru, když mu dávám svoji duši. Vím, jak buší srdce opilé cvalem a pálí svaly znavené dálkou.
Mám přítele modrou lišku i bratra jelena. Mám milence draka a přítelkyni zelenookou kočku.
Volám hlasem šedivé vrány: „ Jsem všechno a nic.“
Mám milion domovů a tisíce přístavů.
Jsem mlýnkem realit, o nich se téhle ani nezdá.
Jsem stoprvým dílkem ze sta střípků zrcadla.
Jsem opomíjená i celebrita, jsem otrokem i císařem.
Můžeš mě nevidět, však já jsem tu stále.
Jsem ležatá osmička, jsem nekonečný had.
Sbíhám se v nekonečnu.