Tvorba - Texty

„Nenávidím tě!“ křik Barneyho Stinsona se rozlehl večerní tmou.
„Fajn!“ odpověděl mu stejně razantně ženský hlas a vzápětí se ozvalo prásknutí dveří. O minutu později se na ulici objevila postava v červeném kabátě spěchající pryč.
„Hmm, já myslela, že jsi říkala, že spolu choděj?“ jedna ze dvou podivných siluet rýsujících se na vysokém věžáku naklonila hlavu a klapla zobákem. Druhá z té dvojice pokrčila téměř lhostejně křídly, ovšem hlas zněl nepatřičně radostně.
„Už asi ne.“
Obě se poněkud zákeřně zasmály.
Kdyby se někdo z protějších domů zadíval na střechu toho konkrétního věžáku, kde Barney bydlel, patrně by dvě podivné siluety považoval za optický klam či výplod nocí podrážděné fantazie. Obě postavy byly téměř lidské, avšak jedna měla tvář ostře vyzbrojenou zobákem, ptačí spáry a paže sloužící i jako pernatá křídla, druhá měla velká blanitá křídla, kočičí hlavu a dračí ocas. Seděly na okraji střechy a naoko znuděně kývaly nohama ve volném prostoru. Nebyla však mýlka o tom, že situaci pod sebou věnovaly tu největší pozornost.
„Slyšíš něco?“ zeptala se Crow a s pootevřeným zobákem soustředěně naslouchala.
„Ne, možná už zavřel okno,“ odpověděla Dra a ještě víc nastražila své čičidračí uši.
„Jdu to omrknout,“ rozhodla se Crow. Její postava se náhle zmenšila a vytvarovala do podoby na pohled obyčejné vrány.
„Počkej!“ Dra po ní natáhla ruku, to už ale byla Crow ve vzduchu a snášela se níž k oknům vedoucím do bytů.
„Fajn, tak já tu počkám,“ zabručela čičidračice a překřížila si nervózně ruce přes hrudník. Čekala. Zdálo se jí, že to trvá snad celou věčnost, než zaslechla šum vraních křídel.
„No?“ zeptala se nedočkavě, když Crow, znovu v podobě harpyje, usedla vedle ní.
„Bulí,“ zazněla strohá odpověď.
„Fakt?“
„Jo, bulí jak malý mimino. Jako bys ho neznala, vždyť je to děsnej citlivka.“
„No dobře, ale kvůli Robin?“ Dra se zatvářila značně štítivě, když vyslovila jméno Barneyho přítelkyně. Teď snad už expřítelkyně.
„Asi mu na ní záleželo, i když to taky moc nechápu. Nicméně, je fakt sladkej,“ mrkla na čičidračici.
„To musím vidět!“
Dra prudce vyskočila a mávla křídly.
„U bohů, počkej! Zbláznila ses?!“ Crow po ní chňapla, ale minula.
Čičidračice klesla o několik pater, než se svými drápy zachytila na okenní římse. Opatrně nakoukla dovnitř. Nikde nikdo. Dobře, zkusí vedlejší místnost.
„Jestli se zrovna podívá z okna, klepne ho z tebe,“ ozval se jí za zády krákoravý hlas.
„Jestli skutečně brečí, sotva z okna něco uvidí,“ Dra máchla po vráně z legrace ocasem a ta jen tak tak stačila uhnout.
Obě zvědavě nahlédly přes sklo do místnosti.
„No není roztomilej?“ zašeptala rozjařeně Dra.
Barney seděl na zemi opřený o bok gauče, bez saka, bez kravaty, jen s nedbale polorozepnutou košilí, a se svěšenou hlavou vzlykal.
„Jo, jako kuřátko,“ zasmála se Crow.
„Viděla jsi kuře někdy brečet?“
„Hmm… právě teď?“
„No tak… podívej se jak trpí. To musí být vážný,“ culila se Dra. „To se s Robin asi hodně zle pohádali, což znamená…“
„Chceš toho využít?“
„Yeah, byl by hřích tohohle nevyužít, vždyť je mimo.“
„Pije, všimla sis?“ trhla Crow zobákem směrem k Barneymu.
„Všimla, to je další výhoda. Nebude si jistý tím, co vidí. Přece jen… možná se trochu vyděsí,“ Dra z legrace vycenila zuby a mrskla ocasem.
Crow zavrtěla hlavou.
„Určitě se vyděsí. Jsem zvědavá, jestli to málo, co zatím vypil, a ty slzy budou stačit k tomu, aby před tebou neskočil z okna.“
„Kdyby to náhodou udělal, zkusíš ho chytit?“
„Já?“ Crow na ní vykulila oči, ale když viděla rozjařený výraz čičidračice, s přimhouřenýma očima odpověděla: „No dobře, že seš to ty. Ale koukej skočit hned za ním a pěkně si ho ode mě co nejdřív převzít, nebudu se ti s ním vláčet nad městem moc dlouho.“
„Neboj se, ve vteřině budu u něj,“ mrkla na ní Dra. Pak se pustila římsy a rukama si prohrábla rudožlutou hřívu.
„A teď mě omluv, jdu se vloupat jednomu kuřeti do ložnice.“
Už chtěla zamířit k vedlejšímu oknu, když ji naléhavý hlas Crow zadržel.
„Počkej, zvedl se!“
„Cože?“ Dra se znovu přilepila na římsu.
Obě napjatě sledovaly Barneyho, který se ve stoje napil přímo z láhve, a pak se trochu mátožně vydal do vedlejší místnosti.
„Do kosmu, teď tam nesmí jít! Nemůžu mu z okna spadnou přímo do klína,“ rozčílila se čičidračice.
„Proč ne? Bylo by to 'legen… wait for it…dary'!“ zašklebila se pobaveně Crow.
„To by teda bylo. Zařval by, zblednul a omdlel. Při mém štěstí by se praštil do hlavy a vykrvácel by. Díky, radši to udělám jinak.“
„Pojď se mrknout, co tam dělá,“ mávla na ní Crow a zamířila k vedlejšímu oknu. Dra se nasupeně přesunula za ní.
Barneyho uviděly ležet na posteli. Láhev měl stále v ruce, bylo jasné, že přestat pít rozhodně nehodlá. Okno nechal otevřené.
„Jak se tam teď dostanu, když se tam rozvaluje jak raněnej hroch?“ zašeptala vztekle Dra.
„Nemohla bys dovnitř vlízt nepozorovaně v kočičí podobě?“
„Možná, ale… nevím,“ Dra přemýšlela.
„Počkej, mám nápad!“ Crow na ní mrkla a zamířila zpátky k oknu do obýváku.
„Kam letíš?“ sykla za ní Dra.
„Uvidíš!“ zakrákala Crow tak, že to zaslechl i Barney a trochu zmateně zvedl hlavu. Dra se přikrčila, aby v okně nezahlédl její zářivě žlutou čupřinu. To už ale začal vraní zobák vytrvale bušit do vedlejšího okna.
„Smeg, co to vyvádíš?“
Crow na chvíli odvrátila hlavu od skla.
„Dávám ti šanci dostat se dovnitř a znovu rozpálit ten jeho slzama uhašenej plamínek úžasnosti,“ mrkla na ní a znovu začala mlátit do skla.
Barney s trochu vyděšeným výrazem vyskočil z postele. Láhev odložil bezmyšlenkovitě na stůl a nejistě se vydal zpátky do obývacího pokoje. Crow nepřestávala klovat do okna. A zatímco se Barney s nechápavým, trochu vyděšeným výrazem přibližoval k prosklené stěně obýváku, čičidračice využila jeho nepřítomnosti a proklouzla pootevřeným oknem do ložnice. Z venku zaslechla krákoravý hlas. Musela se držet, aby nevyprskla smíchy.
„Barney! Už víckrrrát ne!“
Barney se zarazil. Přes skleněné tabule k němu doléhalo tlumené krákání, do kterého když se zaposlouchal, jako by v něm rozeznával skutečná slova. Vytřeštěně zíral na vránu, která přestala bušit do skla a chraplavě křičela do noci.
„Baarrrrney! Už víckrrrrrrát ne s Rrrrobin!!!“
Nebyl si jistý, jestli skutečně slyší to, co si myslí, že slyší. Byl zoufalý. Není to moc dlouho, co vyznal Robin lásku, jenže… ono jim to neklapalo. Hádali se, neuměli se přizpůsobit jeden druhému, aby taky jo, když Barney vyznával dost specifický způsob života – obleky, sex a prachy, do těchto tří slov se dal jeho život shrnout, a to s tím, že sex byl samozřejmě myšlen pokaždé s jinou ženou, protože mít pořád jen tu samou, to je poněkud nudné a všední. Robin sice netoužila po rodinném životě, dětech a všech těch věcech, které Barney neuznával, ale měla zase tu chybu, že byla individualistka a nedokázala se sžít prakticky s ničím. Žila jen sama pro sebe a ač by to vlastně mělo v jejich situaci Barneymu vyhovovat, rozčilovalo ho to.
Ze začátku to šlo, ale jí nebavilo tak často hrát laser tag a podnikat různé šílené akce. A jeho začalo nudit být jí nablízku. Bylo to divné, protože cítil, že jí miluje, ale nedokázal se vzdát svého způsobu života. A Robin se nedokázala vzdát toho svého.
Hádali se. Neustále. A tahle poslední hádka byla… poslední. Museli se rozejít, a bohužel se rozešli ve zlém. Věděl, že by měl být rád, byl zase volný, svobodný, mohl si dělat, co chtěl. Jenže… cítil se na dně. Možná kdyby zašel do baru a ulovil nějakou pořádnou kost, to by mu určitě pomohlo, bohužel měl nepříjemný pocit, že v tuhle chvíli by nikoho nedokázal oslnit. Nedokázal by být úžasný a to přece nejde, aby Barney Stinson nebyl úžasný. Seděl doma a… teď ta divná opeřená věc za jeho oknem. Co to sakra je?! Věděl, že toho možná vypil víc, než měl, a že ve stavu, v jakém je, vydrží daleko míň než obvykle, ale i tak.
Upřeně zíral na vránu. Ta mu pohled nějakou dobu oplácela, pak pravým pařátkem naznačila jeho oblíbené gesto „dívej se mi do očí“ , roztáhla křídla a zmizela do tmy.
Ještě hodnou chvíli zkoprněle stál na místě. Nakonec usoudil, že opravdu moc pil a zamyšleně se vrátil zpátky do ložnice. Lehl si na postel, ruce si založil pod hlavu a unaveně zavřel oči. Po tváři mu pomalu stekla osamocená slza.
Ve slabém světle dopadajícím sem z vedlejší místnosti se v nejtemnějším koutě zaleskly zelené oči.
Dra čekala skrytá ve tmě a upřeně ho pozorovala. Vnímala zmatek i zoufalství jeho mysli, rvalo jí srdce vidět ho tak zbědovaného, když jindy oslňoval svým snadno hraným šarmem a dokonalostí, ale zároveň si vychutnávala jeho roztomilou zranitelnost.
Podle uvolněného těla poznala, že podřimuje. Nechala ho upadnout do spánku ještě trochu hlouběji, a pak konečně vystoupila ze tmy. Posadila se na volnou stranu postele a přesunula se k němu blíž. Chvíli se kochala pohledem na jeho nevinně vypadající tvář, než mu přímo do obličeje zakřičela:
„Barney Stinson, suit up!“
Prudce otevřel oči a když zaměřil, na co se dívá, zděšeně je vytřeštil a zařval. Pobaveně se zasmála. Trhl sebou ve snaze dostat se od ní dál, možná dokonce sklouznout z postele a utéct, ale nenechala ho. Chytla ho za košili a přitáhla ho k sobě.
„Barney, hey, Barney! Co říkáš na menší lekci?“ zvolala zvesela a jako předtím Crow za oknem, předvedla Barneyho oblíbené gesto. Vztyčila ukazovák a prostředník, namířila je nejdřív na své oči, pak na jeho a několikrát to zopakovala. Zabralo to, Barney upíral svůj vyděšený pohled do jejích očí.
„Nice,“ spokojeně přikývla, pak ale její výraz zpřísněl a úzkými zorničkami ho téměř probodávala.
„Co je to s tebou, Barney? Podívej se na sebe, jak vypadáš. Sako válíš pohozené na gauči, kravatu zmuchlanou na zemi, košili máš rozdrbanou jak nějaký hospodský povaleč, kde je tvá pověstná úžasnost? Červené oči, upatlané šmouhy na tváři a unudlený nos, tím zrovna moc neoslníš,“ pohrdavě zamlaskala.
Tváře mu zrudly a ve vyděšených očích se mihl vztek.
„Já se zrovna moc úžasně necítím, víš?“ hlas se mu chvěl a přeskakoval.
„Vážně? S tím bys ale měl něco udělat, protože nejsi to vždycky ty, kdo říká ‚Když se cítím mizerně, tak se přestanu cítit mizerně a místo toho se cítím úžasně‘? Nebo to není tak úplně ‚true story‘?“
Cosi nesrozumitelně zakňučel, a i když se mrkáním bránil, oči se mu přesto zalily slzami. Jemně ho pohladila po tváři. Čekala, že ucukne, ale on jen svěsil hlavu.
„Jak vidím, sám to tentokrát nedokážeš. Proto jsem tu já, pomůžu ti,“ mrkla na něj, když se na ní zmateně podíval.
„Co jsi vlastně zač a jak ses sem dostala? Musím být opilý, protože… vypadáš divně,“ zašklebil se.
To jí pobavilo a i navzdory tomu, že to rozhodně nemyslel jako lichotku, jí to potěšilo. V jeho hlase zaslechla opět toho starého Barneyho.
„Třeba jen spíš a já se ti zdám. Tvoje podvědomí se snaží postavit tvou na zem sraženou úžasnost zpátky na nohy a já jsem prostředník,“ znovu na něj mrkla.
„Když jsi z mojí hlavy, proč teda nevypadáš jako štíhlá vysoká blondýna s pořádnýma prsama?“ zamračil se.
„No tak, chlape. Přemýšlej – kdybych vypadala tak, jak jsi to teď popsal, poslouchal bys, co ti říkám? Jak by takový sen skončil?“
Přimhouřil oči a zamyšleně naklonil hlavu. Po tváři se mu začal rozlévat spokojený úsměv a i když byla ráda, že ho vidí se usmívat, drcla do něj a okřikla ho. Bylo jí jasné, kam se jeho představy zatoulaly.
„Barneby!“
Úsměv zmizel a znovu ho nahradil vystrašený ublížený výraz.
„Ne ne ne, takhle se na mě nedívej. A vůbec, koukej vstát, umýt si obličej, vzít si oblek a šupem do baru na lov!“
„Necítím se na to!“
„Skutečný Barney nezná větu ‚necítím se na to‘! Skutečný Barney by nikdy neseděl jak hromádka neštěstí v pátek večer doma a netřásl se jak vypelichaný kuře. Skutečný Barney by v parádním obleku v baru balil holky na své nejlepší triky, a pak by si svou kořist pěkně odvedl domů.“
„Myslíš si, že je to tak snadný? Poprvý od vztahu s Shannon jsem cítil, že někoho miluju. Děsilo mě to, ale zároveň to bylo… úžasný. Můj život byl najednou o něčem víc než předtím, nebo jsem si to alespoň ze začátku myslel.“
„Jenže ono to tak nebylo, nebo ano? Byl jsi šťastný?“
„Byl. Asi. Ze začátku.“
„A potom?“
„Nevím,“ zakvílel a znovu mu na rudou tvář vytryskly slzy. „Začalo to být otravný. Nudil jsem se, když jsem nemohl balit jiný holky. Dřív jsem byl lev, který neustále lovil jakoukoliv kořist, kterou si vybral. Ale po čase s Robin… byl jsem najednou bezmocný a vykastrovaný, musel jsem se pářit jen s jednou jedinou starou lvicí. Bože, přitom Robin je tak skvělá, ale… byl jsem jak domácí kocourek, co mu dali na krk zvoneček, aby nedokázal nic ulovit. ‚Lež doma na gauči a nech se hladit na bříšku, můj kocourku‘… já přece nejsem žádnej domácí malzíček, nebo jo?!“ zoufalství se začínalo měnit na vztek.
Všimla si, že si jí poprvé pořádně prohlíží. Měla pocit, že se šklebí jejím kočičím uším, odtahuje se od její polodračí pracky a přesto mu zvědavost nedá uhnout pohledem či se od ní odsunout dál.
„Robin nebyla ta pravá,“ řekla a předstírala lhostejnost, uvnitř však neslyšně jásala, protože teď se o tom skutečně přesvědčila. Nenáviděla Robin a tohle jí opravdu těšilo.
„Jak to můžeš vědět?“
„Kdyby byla ta pravá, nenudil by ses s ní.“
Tím si nebyla tak úplně jistá, ale to mu říkat nemusela.
„A co když jo? Co když už nedokážu milovat?“
„Slyšíš se vůbec? Barney, co je tvoje hlavní pravidlo? O čem je tvůj život?“ výhružně na něj namířila jeden dráp. „Vztahy tě děsí, tak proč o nich teď přemýšlíš? Měl by sis užívat tak, jako dřív a víš proč? Protože můžeš!“
„Ty asi nejsi moje svědomí, co?“
„Ne, to opravdu nejsem. Ostatně, ty snad nějaké máš? Nebo bys chtěl mít? V tom případě se měj pěkně, protože s někým takovým už mluvit nehodlám.“
Začala se zvedat v předstíraném odchodu.
„Ne, počkej!“ chytil jí za ruku. Otočila se k němu a musela se hodně držet, aby ho nepřitáhla blíž k sobě a…
„Proč chceš, abych byl jako dřív?“ přerušil její představy.
„Třeba jen z čistě sobeckých důvodů. Se starym Barneym byla legrace. Pozorovat jeho taktiky a triky, nechávat se strhnout jeho praštěnými nápady… normální holka by tě za všechny ty věci nakopla přímo… emm… ty víš kam. Jenže to já nejsem“
„Ty jsi jen můj sen,“ řekl a letmo se dotkl její osrstěné tváře.
„Možná,“ záhadně se usmála.
Pozorovala ho a to, co viděla, jí ještě víc zvedlo náladu. Slzy z jeho očí vyschly a ruce přešly ze silného třasu do nenápadného chvění. Celé jeho tělo se pomalu vztyčovalo do dříve tak sebevědomého postoje. Malinký plamínek jeho úžasnosti se začínal znovu rozhořívat. Teď už stačilo ho jen trochu přikrmit, aby znovu jasně vzplál a oslňoval okolí.
„Myslíš, že Robin…“ větu nechal nedokončenou, když viděl, že zavrtěla hlavou.
„Zapomeň na ní, nepatří k tobě,“ dramaticky se odmlčela, než pohrdavě dodala: „Je to Kanaďanka.“
To ho trochu pobavilo. Znovu si ji zkoumavě prohlížel.
„Nechceš se konečně obléct a vyrazit zas jednou na lov?“ zeptala se trochu vyzývavě a začala mu upravovat košili.
„Možná,“ řekl podobným tónem, jako předtím ona a lehce sevřel její ruku. „Ale co když už nedokážu lovit?“
„Co když už nedokážeš snít?“ odpověděla otázkou.
„Jak jednou poznám tu pravou?“
Věděla, že si s ní hraje.
„Budu ti napovídat,“ usmála se a olízla si rty.
„Budeš snad pořád se mnou?“ letmo se dotkl její hřívy.
„To bys určitě nechtěl,“ dobírala si ho.
„Možná,“ zopakoval a naklonil se k ní.
Jejich rty se váhavě spojily. Barney jí sevřel hlavu do dlaní, aby nemohla ucuknout, kdyby náhodou chtěla, a propletl své prsty do její hřívy. Je to jen sen, tak proč by nemohl? Stejně si už ráno nebude pamatovat, co se mu zdálo.
Přejela mu drápy po zádech a dychtivě oplácela polibek. Nečekala, že to s ním bude tak snadné. I když… vzpomněla si, jaký život vede a co je ve skutečnosti zač. Možná by měla vycouvat, dokud ještě může. Jenže… je vůbec ještě čas? A chce vycouvat? Celou dobu se pozorováním Barneyho učila užívat si všeho, co život v danou chvíli nabízí, proč by toho teď nevyužila? Byla samolibá, sobecká a pompézní, proč by si pro sebe taky neukořistila kus z toho, co se nabízelo ostatním? Kdo ví, kolik holek a žen bylo před ní, ale jedno prvenství jí nikdy nikdo neodepře – určitě je první čičidračice a co na tom, že si Barney myslí, že se mu všechno jen zdá. O to je to vlastně lepší.
Spokojeně se usmála a přitiskla se k němu blíž.

„Ještě nikdy jsem neměl tak živý sen,“ vydechl Barney.
Neodpověděla mu. Ležela spokojeně vedle něj a pozorovala ho. Zůstal nahý, jen od pasu dolů byl přikrytý tenkou dekou. Na jemné lidské kůži se mu perlil pot. To jí fascinovalo, draci se nepotí, nebo alespoň ne tímto způsobem.
Zazívala a protáhla se. Barney k ní otočil hlavu a chvíli si jí prohlížel.
„Stejně nechápu, jak jsem přišel zrovna na tebe,“ řekl a rukou mávl k jejímu tělu, aby pochopila, co má na mysli. Pobavilo jí to.
„Myslíš, že je důležitý to vědět?“
Pokrčil rameny a odvrátil se.
Cítil se unavený. To bylo zvláštní, ještě nikdy neměl sen, který by byl tak reálný a ve kterém by cítil tak skutečnou únavu. Ale asi to všechno opravdu nebylo důležité. Ráno vstane, vezme si svůj nejlepší oblek a vyrazí na lov.
„Daddy's back,“ zamumlal už se zavřenýma očima.
Čičidračici se po tváři rozlil pobavený škleb. Ano, 'daddy's back', přesně toho chtěla docílit. Show může opět začít a ona se bude sobecky dívat, co všechno Barney zase vyvede. Už nebude muset na nikoho žárlit, na ty slepice, které si vodí domů na jednu noc, se přeci ani žárlit nedá. A Robin je ze hry. Snad už napořád.
Znovu zívla a přitiskla se k němu blíž. Ještě alespoň chvíli si chtěla vychutnávat jeho blízkost. Začala se propadat do dřímoty a přeslechla jemné klování do okení tabule.
„Za chvilku bude svítat, neměla bys odtud vypadnou?“
Trhla sebou, když jí u ucha zazněl tichý krákoravý hlas. Leknutím třeštila oči na vránu sedící u její hlavy.
„Máš co jsi chtěla?“ zeptala se Crow.
Dra se šibalsky zašklebila a přikývla.
„Fajn, tak se pakuj pryč, než si to tvoje kuře uvědomí, s čím se to vlastně vyspalo.“
Dra se zahleděla na spícího Barneyho. Nechtělo se jí odejít, i když věděla, že musí. Za prvé byla čičidračice a za druhé... propustka do bytu pana Stinsona platí vždycky jen na jednu jedinou noc.
Crow obrátila oči v sloup, když viděla, že se Dra k odchodu moc nemá. Napřáhla křídlo a pleskla jím čičidračici přes tvář. Ta na ní vrhla dotčený pohled.
„No dobře, už jdu,“ zabručela, když vrána ukázala k otevřenému oknu.
Zvedla se, neslyšně přešla místnost a vyhoupla se na parapet. Ještě jednou se ohlédla, to už jí ale Crow zobákem popoháněla ven. Roztáhla křídla a seskočila z okna.
Dva tmavé stíny nenápadně se rýsující proti blednoucí obloze ještě chvilku setrvaly nad věžáky, a pak zamířily z města pryč.
„I'm awesome,“ zamumlal Barney ze spaní a s letmým úsměvem se přetočil na bok.



Přibližný překlad hlášek:
legen... wait for it... dary – legen... počkejte si na to... dární
suit up – do obleku
true story – pravdivý příběh
daddy's back – taťka je zpátky
I'm awesome – jsem úžasný

Pokud jsem nějakou zapomněla, ozvěte se.