Tvorba - Texty

Hvězdy ranní oblohy pomalu hasnou,
víly se již unavily a pod muchomůrky si ustýlaj‘.
Rdící se paprsky na rose se lesknou
a ze sna se draci probíraj‘.

Ptáci ve větvích švitoří
a les tak probouzí.

V korunách stromů klenutých
probouzí se život nejdříve
v místech těžko viditelných
je tak dráčků nejvíce.

Malí a mrštní mezi větvovým
Hrají si: „Já tě dohoním!“

Lesem tak nese se, tichoučký smích.
Věčné hry, radovánky a lov
to vše děje se na větvích
jen s malou hrstkou slov.

Sluníčko se paprsky listím prodírá
a další úroveň lesa probírá.

Na kmenech dubových kroutí se jak kůra
dráčci, jež nikdo nevidí a oni vidí vše.
Mezi nimi válí se mlha,
v ní draci loví, plameny dště.

Však běda všem, kdo kráčí lesem.
Draci na ně přijdou s tajným esem.

Když vyrušen je nějaký drak
při lovu, nebo při svých hrách,
na rušitele všichni upřou zrak
a člověk je pak jako v snách.

Celý les se proti němu spolčí
jehličí, listí, šišky i mlha mu do očí
prýští.