Smeg ups I - čičidračí série
Kosmickou lodí se ozvala hlasitá rána a vzteklé dračí zařvání. Pár vteřin bylo ticho, než se rozjela nepublikovatelná litanie o pitomé mokré podlaze, pitomé vodě, pitomé kovové zdi a pitomých androidech s pitomými mopy.
„Při měsíci Io, co se to tu děje?“ vletěl do chodby Rimmer. Spatřil čičidračici válející se na zemi v kaluži mydlinaté vody. Když uviděl promáčknutou zeď za ní, nechápavě otevřel pusu.
„Co to tady proboha vyvádíš?“ rozkřikl se na ní.
„Rochnim se tu v mydlinách, nevidíš?“
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
„Jasně, hraju si na delomiční… del… demo… sakra, na co si to vlastně hraju?“ zařvala Dra a s tlamou od ucha k uchu se zahleděla do kamery.
„Na demoliční kouli,“ houkl na ní Ed a ona se nevinně usmála.
„No jo, tak jo.“
„Fajn. Takže znovu od té věty s likvidací lodi, jo? Jste připravení?“
Čičidračice i Chris, který doteď jen tiše stál a sem tam mrkl do kamery, přikývli.
Oba hned zase vpadli do role.
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
„Jasně, hraju si na….heaa….ehm, jaká že to mám být koule?“ provinile se opět otočila na kameru.
„Ježiši, demoliční! To je tak těžký si to zapamatovat?!“ praštil se do čela Ed. Nechápal.
„Asi jo… nemohla bych být ruchadlo? To se mi pamatuje líp,“ vycenila zuby v nadějném úsměvu, že by jí tenhle zásah do scénáře mohl projít.
Chris vyprskl smíchy a režisér si jen mnul spánky ve snaze neuškrtit to šupinaté stvoření hned, ale až po natáčení. Rob a Doug by mu asi nepoděkovali za to, že musejí přepisovat scénář kvůli zaškrcenému herci, byť se jedná o praštěnou čičidračici.
„Ne, hraješ si na DEMOLIČNÍ KOULI, je ti to jasné?!“ řekl po chvíli celkem klidným hlasem, jen slova demoliční a kouli poněkud zdůraznil.
„Jo, dobře, zkusím to. Ale…“
„Ne! Žádný ale, pokračujem!“
Dra zatřepala hlavou, jako by chtěla setřást smích z tváře a opět se zahleděla na Rimmera.
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
Ticho… pak výbuch smíchu. Dra i Chris se složili oba v tu samou chvíli a řvali smíchy.
„Já už se z vás fakt zbláznim. Pět minut pauza, než se ti dva uklidněj!“ mávl rukou Ed a zvedl se ze židle. Jestli se neprojde, tak už snad vážně bude někoho škrtit. Dnes jsou všichni jak pomatení.
„Demoliční koule, ty to prostě nedokážeš říct,“ smál se Chris.
„Já jsem čičidračice, já žádný koule, demoliční nebo jiný, nepotřebuju.“
„Opravdu ne?“ vyprskl znovu Chris.
„Velmi vtipné.“
„V každém případě dnes skutečně demoluješ, co můžeš… myslíš, že budeš schopná pokračovat?“
„Hmmm… zkusím to,“ zaculila se.
„Tak fajn, jsme připravení, můžeme pokračovat,“ zavolal Chris.
Trochu klidnější Ed se opět usadil a jelo se znovu.
„To chceš zlikvidovat celou kouli nebo co?“
Chris si uvědomil, že něco řekl špatně a nakrčil čelo. Zadumaně se zahleděl na kameru, pak zvedl ruku a se vztyčeným ukazováčkem u pusy prohlásil: „Tam asi neměla být koule, že ne?“
„Já vás těma koulema už umlátim asi,“ procedil skrze zaťaté zuby Ed.
„Kterýma?“ rozzářila se Dra v náhlém očekávání.
„Demoličníma!“ zařval na ní Ed, praštil scénářem o zem a odešel kamsi do dalekého zákulisí.
„Co mu je?“ naklonila se nechápavě Dra ke Chrisovi.
„To víš, problémy s koulemi,“ poznamenal smrtelně vážně Chris.Oba na sebe chvíli zírali, než vypukli v další záchvat smíchu.
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
„Jasně, hraju si na demoliční kouli,“ vyplázla Dra na Rimmera jazyk.
„Já už se tu nebudu rozčilovat. Tu zeď opravíš, je ti to jasné?“
„Já?“ vykulila oči. „Ty jsi tady druhý technik, ne?“ pronesla tak pohrdavě, jak jen dokázala.
„Ano, to máš tedy pravdu, jsem druhý technik. A to znamená, že jsem pořád víc než ty, pusinko. Protože zatímco ty jsi jen zvíře, já patřím k homo sapiens.“
„Opravdu?“ přimhouřila jedno oko a přiblížila svou hlavu těsně k Rimmerovi. Zkoumavým pohledem ho sjela od shora až dolů, zastavila se očima u jeho Háčka, a pak se rýpavě zeptala: „ Jsi si jistý? Já myslela, že jsi hlavně homo hologram.“
Uraženě našpulil rty. Teď se ho skutečně dotkla, chtěl jí říct něco hodně jedovatého, něco ošklivého… sakra, jak to, že ho nic nenapadá? Jak z toho vycouvat a zachovat si svou hrdost? Moment, má on vůbec nějakou hrdost? Ale jistě že má.
Napřímil na ní výhružně prst.
„No dobře, jak chceš,“ otočil se a mířil z chodby pryč. „Listere! Bože, ty lemro smrdutá, tvůj ještěr ničí loď!“ řval během cesty.
Dra na něj znovu vyplázla jazyk a pitvorně se zašklebila. Pak otřepala pádem namočenou srst a vydala se opačným směrem, než Rimmer.
„Ťuky ťuk,“ ozvalo se za ní. Dra otočila hlavu a podívala se na Krytona, stojícího nejistě ve dveřích. S poníženým úsměvem vkročil dovnitř.
„Slečno Dra… slečno… tak já zase jdu, mějte se,“ pronesl Robert a po Krytonsku se do kamery zasmál.
„To je čokoláda?“ projevila zájem Dra.
„A vidíte, málem bych zapomněl. Dáte si?“ začal mávat čičidračici čokoládou před čenichem.
„Hej, no tak dost, jedeme znova,“ mávl rukou Ed.
„Já chci tu čokoládu. Proč není ve scénáři, že jí mám sníst?“
„Protože by sis upatlala tlamu a lidi by si tě pletli se mnou,“ zavolal odkudsi ze zákulisí Craig.
„S tebou? Ani náhodou, já nesmrdím na kilometr dopředu,“ zašklebila se Dra.
„To ovšem z televize není poznat,“ zaculil se Chris, čímž riskoval, že po něm čičidračice něco hodí. Ta bohužel nenašla nic vhodného a když se napřahovala po kovovém stolku, který doplňoval vybavení kajuty, Robert jí zadržel tlapu.
„Ten za to nestojí, Drimmsy,“ mrkl na ní ze své robotické masky.
„Máš pravdu. Tak co, můžem pokračovat?“ otočila se k Edovi. Ten jen odevzdaně rozhodil rukama.
„Jestli jste už skončili, tak prosím.“
„Ťuky ťuk,“ ozvalo se za ní. Dra otočila hlavu a podívala se na Krytona, stojícího nejistě ve dveřích. S poníženým úsměvem vkročil dovnitř.
„Slečno Dra, ještě jednou se moc omlouvám.“
„No máš proč, podívej na ty odřené šupiny,“ řekla přehnaně rozzlobeně a oči se jí opět šibalsky smály.
„Já vám je vyleštím, ukažte. A tady…,“ napřáhl před sebe ruku s velkou tabulkou čokolády, „dovolil jsem si vám přinést malý dáreček.“
„No já nevím…“ trápila ho Dra dál.
„Je mi to vážně líto,“ zvolal žalostně Kryton a vypadalo to, že snad každou chvíli padne na kolena. „Kdybych mohl vytírat nasucho, tak bych to udělal. Příště si dám víc pozor a nebudu tu podlahu tolik máčet. Prosím, odpusťte mi to!“
Dra se už opravdu rozchechtala.
„Krytone, prodraka, přestaň! Já se na tebe nezlobím.“
„Vážně ne?“ zakvílel nadějně.
„Ne. Ale tu čokoládu tady můžeš nechat a ty šupiny…“
„Samozřejmě, hned si přinesu čistý hadr. Vaše šupinky se budou blýskat, že by si vás spletli s tou nejjasnější hvězdou, kdybyste seděla venku za oknem,“ zamrkal na ní a odešel.
Po chvilce se Dra podívala do kamery.
„Můžu už sežrat tu čokoládu?“ zazubila se jak malé dráče.
„Víš co? Dělej si s ní co chceš,“ zavrtěl pobaveně hlavou Ed.
„No moment, to je rekvizita!“ ozvala se Stella.
„No a? Craig každou chvíli pořádá tuny karí, proč bych já nemohla sníst jednu čokoládu? Je doufám ještě jedlá,“ znejistěla a zahleděla se na obal laskominy. Byl upravený pro potřeby seriálu, datum výroby se nedalo poznat.
„Je koupená minulý týden,“ mračila se Stella.
Dra na ní chvíli prosebně zírala, až to nakonec rekvizitářka nevydržela. „No dobře, tak si jí sežer, no!“
„Děkuju, to jsem chtěla slyšet,“ opět vycenila tesáky v bezelstném úsměvu a drápem roztrhla obal čokolády.
Rimmer naštvaně vpadl do kajuty a hned uhodil na Listera: „Viděl jsi co udělala… ne, neviděl, protože celou dobu chrápeš, viď? Ale měl bys to vidět, protože já to už viděl,“ blábolil Chris.
„Ukaž mi to,“ zareagoval mimo scénář Craig.
„Neee, to se nedá, to musíš vidět na vlastní oči. Víš co? Já se jdu podívat ještě jednou.“
„Fajn, zkus to nafotit, jo?“
„Jasně, pro tebe vše, příteli drahý,“ zavolal Chris z chodby.
Rimmer naštvaně vpadl do kajuty a hned uhodil na Listera: „Viděl jsi, co udělala ta tvoje kočičí potvora?!“
„Cože?“ vykulil se rozespale z deky Lister. Musel usnout, když se z postele díval na film.
„Ta chlupatá zelená výtržnice se klouzá po mokré podlaze a otiskuje své tělo do zdí!“
„Mno a?“
„No a? Listere, jak můžeš být tak letargický? To stvoření nám tady pomalu ale jistě likviduje loď a co uděláš ty? Nic, řeknu ti to rovnou.“
„A co mám jako dělat, mám se tam jít podívat nebo jí mám jít naplácat?“
„Máš jí nějak zkrotit, nemůže si tady přece dělat, co se jí zlíbí, je to naše loď.“
„Je to i její loď, bydlí tady s náma, jestli sis toho nevšim‘.“
„Ale já jí tu nechci!“
„A já jí tu chci!“
„Moje slovo proti tvému a to moje má větší váhu než tvoje, jsem tvůj nadřízený.“
„Ale ne, Rimmere, to už jsme tu jednou řešili.“
„Ano a ty’s ty kuchařské zkoušky neudělal, takže jsi pořád pode mnou, Listříčku!“
„Kdybys měl tělo, tak bych ti ukázal, kdo pod kým je… ježiši, kdo tohle psal, tam je evidentně sexuální podtext!“ otočil se ke skupince přihlížejících Craig.
„Rob a Doug… možná měli romantickou chvilku, no,“ pokrčil rameny Chris.
„Ne, já tohle ale prostě nedokážu říct. Řeknu to a vidím Chrise, jak se po mě válí a ještě mi zdůrazňuje, že jsem pod ním!“
„Hele, a můžu se přidat? Mě je jedno, jestli budu pod nebo nad, hlavně že u toho budu,“ vpadla mezi ně Dra.
„Tak dost! Drimmsy, vypadni ze záběru, nemáš tam co dělat. Craigu, ty se opovaž cokoli si představovat a jen opakuj, co máš říkat,“ usadil je Ed.
„No dobře dobře, už jdu… ale jestli plánujete milostnou scénu, tak já se hlásím,“ zamrkala svůdně Dra. Pak dostala od Craiga výchovný pohlavek a se slovy, že mu to jednou vrátí, se vzdálila.
„Kdybys měl tělo, tak bych ti ukázal, kdo pod kým je. Máš štěstí, že seš mrtvej,“ ukázal výhružně na Rimmera Lister a seskočil z postele.
„Kam jdeš?“ zeptal se přísně Rimmer. „Ještě jsem neskončil.“
„No právě proto jdu pryč, abys mohl v klidu pokračovat,“ zašklebil se Lister a zmizel do chodby.
„Jistě, uteč přede mnou a dokaž tak tím svou slabost. Jsi beznadějný případ, Listere!“ zavolal za ním Rimmer do chodby a vítězně si promnul ruce. V jeho očích to byl on, kdo v hádce zvítězil, protože on měl poslední slovo. Se spokojeným vzdechnutím se natáhl na svou postel.
„Holly, dej mi nějakou knihu.“
„A jakou, Arnolde?“
„Něco složitého. Něco, co by třeba takový Lister nikdy, ale opravdu nikdy nečetl.“
„Chceš svou astro navigační příručku?“
„Ne! Chci nějakou normální knihu. Postavy, příběh… třeba něco od Shakespeara, toho znáš, ne?“
„Dobře, Arnolde, máš to mít.“
V Rimmerově ruce se objevila kniha. Rimmer v ní začal listovat. Chvíli si pročítal nahodile vybrané odstavce, než knihu se zamručením odhodil a zavřel oči. Usnul.
Do kajuty potichu vešla Dra. Spokojeně se olizovala, namlsaná čokoládou, šupiny a drápy se jí jen blýskaly. Bylo příjemné nechat se Krytonem opečovávat, ale teď měla chuť si zdřímnout, a jelikož byla Krytonovou péčí poněkud rozněžnělá, nechtěla spát sama.
Jediným pohledem přejela místnost a okamžitě si všimla spícího Rimmera. Po tváři se jí rozlil blažený úsměv a potichu přiklusala k jeho posteli. Chvíli na Rimmera zírala, než se opatrně odhodlala vlézt k němu do postele.
„Aauuuuu, ježiši, Drimmsy! Dávej pozor s těma tlapama, přišlápla jsi mi… no ty víš co!“ zavřeštěl Chris, když se k němu Dra drápala do postele.
„Pardon, já nerada,“ zaculila se omluvně.
„Jo? Tak proč tou tlapou sakra neuhneš?“
„Jéje, vidíš,“ zaculila se ještě víc a tlapu posunula.
Chris si oddechl a naoko nenápadně se podíval do svých kalhot.
„Dobrý, je celej.“
„Fakt?“ zeptala se Dra, drápkem zachytila látku Chrisových kalhot a natáhla krk, aby se pro jistotu podívala.
„Jedeš, obludo!“ plácl jí přes tlapu a ona jí rychle stáhla.
„Knííí, on mě bije!“ zakňučela.
„No tak vy dva, nemohli byste toho nechat, abychom mohli pokračovat?“ zeptala se Dona, když viděla, že Ed už se zase drží za hlavu.
„Tak ať mě nesvlíká!“
„A on ať mi to ukáže!“
„Nejste jak malí?“
Oba se na sebe podívali, a pak k ní znovu otočili hlavu. Jeden jako druhý vycenili zuby v přehnaně nevinném úsměvu.
„Dobře, jedeme ještě jednou. Drimmsy, slez a znovu sem přijď,“ rozkázal Ed. Dra poslala Chrisovi vzdušný polibek a ten se na ní zašklebil. Slezla z postele a zmizela do chodby, aby se znovu podle scénáře objevila.
Do kajuty potichu vešla Dra. Spokojeně se olizovala, namlsaná čokoládou, šupiny a drápy se jí jen blýskaly. Bylo příjemné nechat se Krytonem opečovávat, ale teď měla chuť si zdřímnout, a jelikož byla Krytonovou péčí poněkud rozněžnělá, nechtěla spát sama.
Jediným pohledem přejela místnost a okamžitě si všimla spícího Rimmera. Po tváři se jí rozlil blažený úsměv a potichu přiklusala k jeho posteli. Chvíli na Rimmera zírala, než se opatrně odhodlala vlézt k němu do postele.
Cítila, jak se Chris trochu chvěje, když ho přelézala. Poznala, že se snaží zadržet smích. Sesunula se za něj a nenápadně přes něj přehodila tlapu. Odkudsi ze tmy za kamerou se ozvalo zachrochtání, jak se dotyčný kameraman snažil zadržet smích.
„Co to zase je?“ zeptal se s docházející trpělivostí Ed, když viděl, kam čičidračice tlapu položila. Kdosi další v pozadí se začal smát.
Dra měla položenou tlapu přesně přes Chrisův rozkrok, drápy lehce zaťaté – tak, aby mu neublížila, ale aby bylo patrné, že se jen tak nepustí.
„No co je? Hraju, ne? A vůbec, nerušte, spíme!“ vykoukla s vyceněnými zuby. Natáhla tlapu, popadla deku složenou v nohách postele a přetáhla jí přes ně tak, aby na ně nebylo vidět.
„To se mi snad zdá… to tady točíme najedou pornofilm nebo co?“ rozhodil rukama Ed.
Chris už to nevydržel a rozesmál se naplno.
„Jděte tu kočku někdo uškrtit, já jdu zatím na oběd. Až se vrátím, ať tu po ní není ani chlup,“ zkonstatoval Ed, zvedl se a bez dalších poznámek odešel.
„Hej, jdete taky na jídlo?“ přistoupil Craig k posteli a zeptala se třesoucí se hromady pod dekou.
„Ne, chceme být o samotě, ano?“ ozvala se tlumeně Dra. Chris cosi zahýkal, ale zůstal pod dekou.
„Teda, takhle mě podvádět, že se nestydíš,“ zabručel Craig.
„Promiň, v příští postelový scéně budeš ty, řeknu Robovi a Dougovi, ať pro nás něco pěkného napíšou, jo?“ vystrčil z pod deky hlavu Chris.
„Tak dobře, ale nezapomeň na to,“ zamrkal na něj Craig a odešel.
Chris stáhl hlavu opět pod deku.
„Jdeš na oběd?“ zeptal se jí.
„Ne, nemám hlad. Chce se mi hrozně spát, učila jsem se scénář skoro celou noc, takže si tu asi zdřímnu. Ty jdeš?“
„No, přemýšlel jsem o tom, ale docela hezky se tu leží,“ zamrkal na ní.
Blýskla po něm okem a spokojeně zamručela.
„Kde jsou?“
„Nevím.“
„Oni tu snad usnuli, ne?“
„No fakt že jo, vidíte to?“
„Heeej, vstávaaaat!“ zakřičel Danny a strhl z Chrise a Dra deku. Oba na něj rozespale zamžourali. Dra neměla problém usnout kdekoli, kde jí bylo příjemně, když byla unavená. Ale trochu jí překvapilo, že Chris tam vedle ní usnul taky.
„Co je?“ zamumlal a mrkal do světla.
„Vy jste tu fakt chrápali?“ zíral na ně nechápavě Ed.
„Mno… jo?“ podívala se na Chrise tázavě Dra.
„Jo, a co?“ nakrčil nos Chris.
„No, nic… jen že už byste mohli vstávat a nepřejte si mě, jestli tu scénu zase zmršíte. Nebo vás už oba dneska vyrazim,“ vyhrožoval Ed.
Věděli, že to neudělá, ale rozhodli se zbytečně ho nedráždit. Chris zazíval, uhladil polštář a než si znovu lehl, jak měl předepsáno ve scénáři, nechal si poupravit make-up, který spánkem trochu utrpěl.
Dra se protáhla tak, jak jí to jen stísněný prostor dovoloval, přelezla Chrise a seskočila z postele.
Spánek byl sice krátký, ale osvěžující a ona si teď připadala víc při smyslech, než když ráno začínali. Teď už to půjde jako po mléčné dráze…
Hráli:
Rimmer - Chris Barrie
Lister - Craig Charles
Kocour - Danny John-Jules
Čičidračice Dra - Drimmsy Dra
Kryton - Robert Llewellyn
Holly - Norman Lovett
Rob Grant a Doug Naylor - scénáristé
Stella McIntyre - rekvizitářka
Ed Bye - režisér
„Při měsíci Io, co se to tu děje?“ vletěl do chodby Rimmer. Spatřil čičidračici válející se na zemi v kaluži mydlinaté vody. Když uviděl promáčknutou zeď za ní, nechápavě otevřel pusu.
„Co to tady proboha vyvádíš?“ rozkřikl se na ní.
„Rochnim se tu v mydlinách, nevidíš?“
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
„Jasně, hraju si na delomiční… del… demo… sakra, na co si to vlastně hraju?“ zařvala Dra a s tlamou od ucha k uchu se zahleděla do kamery.
„Na demoliční kouli,“ houkl na ní Ed a ona se nevinně usmála.
„No jo, tak jo.“
„Fajn. Takže znovu od té věty s likvidací lodi, jo? Jste připravení?“
Čičidračice i Chris, který doteď jen tiše stál a sem tam mrkl do kamery, přikývli.
Oba hned zase vpadli do role.
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
„Jasně, hraju si na….heaa….ehm, jaká že to mám být koule?“ provinile se opět otočila na kameru.
„Ježiši, demoliční! To je tak těžký si to zapamatovat?!“ praštil se do čela Ed. Nechápal.
„Asi jo… nemohla bych být ruchadlo? To se mi pamatuje líp,“ vycenila zuby v nadějném úsměvu, že by jí tenhle zásah do scénáře mohl projít.
Chris vyprskl smíchy a režisér si jen mnul spánky ve snaze neuškrtit to šupinaté stvoření hned, ale až po natáčení. Rob a Doug by mu asi nepoděkovali za to, že musejí přepisovat scénář kvůli zaškrcenému herci, byť se jedná o praštěnou čičidračici.
„Ne, hraješ si na DEMOLIČNÍ KOULI, je ti to jasné?!“ řekl po chvíli celkem klidným hlasem, jen slova demoliční a kouli poněkud zdůraznil.
„Jo, dobře, zkusím to. Ale…“
„Ne! Žádný ale, pokračujem!“
Dra zatřepala hlavou, jako by chtěla setřást smích z tváře a opět se zahleděla na Rimmera.
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
Ticho… pak výbuch smíchu. Dra i Chris se složili oba v tu samou chvíli a řvali smíchy.
„Já už se z vás fakt zbláznim. Pět minut pauza, než se ti dva uklidněj!“ mávl rukou Ed a zvedl se ze židle. Jestli se neprojde, tak už snad vážně bude někoho škrtit. Dnes jsou všichni jak pomatení.
„Demoliční koule, ty to prostě nedokážeš říct,“ smál se Chris.
„Já jsem čičidračice, já žádný koule, demoliční nebo jiný, nepotřebuju.“
„Opravdu ne?“ vyprskl znovu Chris.
„Velmi vtipné.“
„V každém případě dnes skutečně demoluješ, co můžeš… myslíš, že budeš schopná pokračovat?“
„Hmmm… zkusím to,“ zaculila se.
„Tak fajn, jsme připravení, můžeme pokračovat,“ zavolal Chris.
Trochu klidnější Ed se opět usadil a jelo se znovu.
„To chceš zlikvidovat celou kouli nebo co?“
Chris si uvědomil, že něco řekl špatně a nakrčil čelo. Zadumaně se zahleděl na kameru, pak zvedl ruku a se vztyčeným ukazováčkem u pusy prohlásil: „Tam asi neměla být koule, že ne?“
„Já vás těma koulema už umlátim asi,“ procedil skrze zaťaté zuby Ed.
„Kterýma?“ rozzářila se Dra v náhlém očekávání.
„Demoličníma!“ zařval na ní Ed, praštil scénářem o zem a odešel kamsi do dalekého zákulisí.
„Co mu je?“ naklonila se nechápavě Dra ke Chrisovi.
„To víš, problémy s koulemi,“ poznamenal smrtelně vážně Chris.Oba na sebe chvíli zírali, než vypukli v další záchvat smíchu.
„To chceš zlikvidovat celou loď nebo co?“
„Jasně, hraju si na demoliční kouli,“ vyplázla Dra na Rimmera jazyk.
„Já už se tu nebudu rozčilovat. Tu zeď opravíš, je ti to jasné?“
„Já?“ vykulila oči. „Ty jsi tady druhý technik, ne?“ pronesla tak pohrdavě, jak jen dokázala.
„Ano, to máš tedy pravdu, jsem druhý technik. A to znamená, že jsem pořád víc než ty, pusinko. Protože zatímco ty jsi jen zvíře, já patřím k homo sapiens.“
„Opravdu?“ přimhouřila jedno oko a přiblížila svou hlavu těsně k Rimmerovi. Zkoumavým pohledem ho sjela od shora až dolů, zastavila se očima u jeho Háčka, a pak se rýpavě zeptala: „ Jsi si jistý? Já myslela, že jsi hlavně homo hologram.“
Uraženě našpulil rty. Teď se ho skutečně dotkla, chtěl jí říct něco hodně jedovatého, něco ošklivého… sakra, jak to, že ho nic nenapadá? Jak z toho vycouvat a zachovat si svou hrdost? Moment, má on vůbec nějakou hrdost? Ale jistě že má.
Napřímil na ní výhružně prst.
„No dobře, jak chceš,“ otočil se a mířil z chodby pryč. „Listere! Bože, ty lemro smrdutá, tvůj ještěr ničí loď!“ řval během cesty.
Dra na něj znovu vyplázla jazyk a pitvorně se zašklebila. Pak otřepala pádem namočenou srst a vydala se opačným směrem, než Rimmer.
„Ťuky ťuk,“ ozvalo se za ní. Dra otočila hlavu a podívala se na Krytona, stojícího nejistě ve dveřích. S poníženým úsměvem vkročil dovnitř.
„Slečno Dra… slečno… tak já zase jdu, mějte se,“ pronesl Robert a po Krytonsku se do kamery zasmál.
„To je čokoláda?“ projevila zájem Dra.
„A vidíte, málem bych zapomněl. Dáte si?“ začal mávat čičidračici čokoládou před čenichem.
„Hej, no tak dost, jedeme znova,“ mávl rukou Ed.
„Já chci tu čokoládu. Proč není ve scénáři, že jí mám sníst?“
„Protože by sis upatlala tlamu a lidi by si tě pletli se mnou,“ zavolal odkudsi ze zákulisí Craig.
„S tebou? Ani náhodou, já nesmrdím na kilometr dopředu,“ zašklebila se Dra.
„To ovšem z televize není poznat,“ zaculil se Chris, čímž riskoval, že po něm čičidračice něco hodí. Ta bohužel nenašla nic vhodného a když se napřahovala po kovovém stolku, který doplňoval vybavení kajuty, Robert jí zadržel tlapu.
„Ten za to nestojí, Drimmsy,“ mrkl na ní ze své robotické masky.
„Máš pravdu. Tak co, můžem pokračovat?“ otočila se k Edovi. Ten jen odevzdaně rozhodil rukama.
„Jestli jste už skončili, tak prosím.“
„Ťuky ťuk,“ ozvalo se za ní. Dra otočila hlavu a podívala se na Krytona, stojícího nejistě ve dveřích. S poníženým úsměvem vkročil dovnitř.
„Slečno Dra, ještě jednou se moc omlouvám.“
„No máš proč, podívej na ty odřené šupiny,“ řekla přehnaně rozzlobeně a oči se jí opět šibalsky smály.
„Já vám je vyleštím, ukažte. A tady…,“ napřáhl před sebe ruku s velkou tabulkou čokolády, „dovolil jsem si vám přinést malý dáreček.“
„No já nevím…“ trápila ho Dra dál.
„Je mi to vážně líto,“ zvolal žalostně Kryton a vypadalo to, že snad každou chvíli padne na kolena. „Kdybych mohl vytírat nasucho, tak bych to udělal. Příště si dám víc pozor a nebudu tu podlahu tolik máčet. Prosím, odpusťte mi to!“
Dra se už opravdu rozchechtala.
„Krytone, prodraka, přestaň! Já se na tebe nezlobím.“
„Vážně ne?“ zakvílel nadějně.
„Ne. Ale tu čokoládu tady můžeš nechat a ty šupiny…“
„Samozřejmě, hned si přinesu čistý hadr. Vaše šupinky se budou blýskat, že by si vás spletli s tou nejjasnější hvězdou, kdybyste seděla venku za oknem,“ zamrkal na ní a odešel.
Po chvilce se Dra podívala do kamery.
„Můžu už sežrat tu čokoládu?“ zazubila se jak malé dráče.
„Víš co? Dělej si s ní co chceš,“ zavrtěl pobaveně hlavou Ed.
„No moment, to je rekvizita!“ ozvala se Stella.
„No a? Craig každou chvíli pořádá tuny karí, proč bych já nemohla sníst jednu čokoládu? Je doufám ještě jedlá,“ znejistěla a zahleděla se na obal laskominy. Byl upravený pro potřeby seriálu, datum výroby se nedalo poznat.
„Je koupená minulý týden,“ mračila se Stella.
Dra na ní chvíli prosebně zírala, až to nakonec rekvizitářka nevydržela. „No dobře, tak si jí sežer, no!“
„Děkuju, to jsem chtěla slyšet,“ opět vycenila tesáky v bezelstném úsměvu a drápem roztrhla obal čokolády.
Rimmer naštvaně vpadl do kajuty a hned uhodil na Listera: „Viděl jsi co udělala… ne, neviděl, protože celou dobu chrápeš, viď? Ale měl bys to vidět, protože já to už viděl,“ blábolil Chris.
„Ukaž mi to,“ zareagoval mimo scénář Craig.
„Neee, to se nedá, to musíš vidět na vlastní oči. Víš co? Já se jdu podívat ještě jednou.“
„Fajn, zkus to nafotit, jo?“
„Jasně, pro tebe vše, příteli drahý,“ zavolal Chris z chodby.
Rimmer naštvaně vpadl do kajuty a hned uhodil na Listera: „Viděl jsi, co udělala ta tvoje kočičí potvora?!“
„Cože?“ vykulil se rozespale z deky Lister. Musel usnout, když se z postele díval na film.
„Ta chlupatá zelená výtržnice se klouzá po mokré podlaze a otiskuje své tělo do zdí!“
„Mno a?“
„No a? Listere, jak můžeš být tak letargický? To stvoření nám tady pomalu ale jistě likviduje loď a co uděláš ty? Nic, řeknu ti to rovnou.“
„A co mám jako dělat, mám se tam jít podívat nebo jí mám jít naplácat?“
„Máš jí nějak zkrotit, nemůže si tady přece dělat, co se jí zlíbí, je to naše loď.“
„Je to i její loď, bydlí tady s náma, jestli sis toho nevšim‘.“
„Ale já jí tu nechci!“
„A já jí tu chci!“
„Moje slovo proti tvému a to moje má větší váhu než tvoje, jsem tvůj nadřízený.“
„Ale ne, Rimmere, to už jsme tu jednou řešili.“
„Ano a ty’s ty kuchařské zkoušky neudělal, takže jsi pořád pode mnou, Listříčku!“
„Kdybys měl tělo, tak bych ti ukázal, kdo pod kým je… ježiši, kdo tohle psal, tam je evidentně sexuální podtext!“ otočil se ke skupince přihlížejících Craig.
„Rob a Doug… možná měli romantickou chvilku, no,“ pokrčil rameny Chris.
„Ne, já tohle ale prostě nedokážu říct. Řeknu to a vidím Chrise, jak se po mě válí a ještě mi zdůrazňuje, že jsem pod ním!“
„Hele, a můžu se přidat? Mě je jedno, jestli budu pod nebo nad, hlavně že u toho budu,“ vpadla mezi ně Dra.
„Tak dost! Drimmsy, vypadni ze záběru, nemáš tam co dělat. Craigu, ty se opovaž cokoli si představovat a jen opakuj, co máš říkat,“ usadil je Ed.
„No dobře dobře, už jdu… ale jestli plánujete milostnou scénu, tak já se hlásím,“ zamrkala svůdně Dra. Pak dostala od Craiga výchovný pohlavek a se slovy, že mu to jednou vrátí, se vzdálila.
„Kdybys měl tělo, tak bych ti ukázal, kdo pod kým je. Máš štěstí, že seš mrtvej,“ ukázal výhružně na Rimmera Lister a seskočil z postele.
„Kam jdeš?“ zeptal se přísně Rimmer. „Ještě jsem neskončil.“
„No právě proto jdu pryč, abys mohl v klidu pokračovat,“ zašklebil se Lister a zmizel do chodby.
„Jistě, uteč přede mnou a dokaž tak tím svou slabost. Jsi beznadějný případ, Listere!“ zavolal za ním Rimmer do chodby a vítězně si promnul ruce. V jeho očích to byl on, kdo v hádce zvítězil, protože on měl poslední slovo. Se spokojeným vzdechnutím se natáhl na svou postel.
„Holly, dej mi nějakou knihu.“
„A jakou, Arnolde?“
„Něco složitého. Něco, co by třeba takový Lister nikdy, ale opravdu nikdy nečetl.“
„Chceš svou astro navigační příručku?“
„Ne! Chci nějakou normální knihu. Postavy, příběh… třeba něco od Shakespeara, toho znáš, ne?“
„Dobře, Arnolde, máš to mít.“
V Rimmerově ruce se objevila kniha. Rimmer v ní začal listovat. Chvíli si pročítal nahodile vybrané odstavce, než knihu se zamručením odhodil a zavřel oči. Usnul.
Do kajuty potichu vešla Dra. Spokojeně se olizovala, namlsaná čokoládou, šupiny a drápy se jí jen blýskaly. Bylo příjemné nechat se Krytonem opečovávat, ale teď měla chuť si zdřímnout, a jelikož byla Krytonovou péčí poněkud rozněžnělá, nechtěla spát sama.
Jediným pohledem přejela místnost a okamžitě si všimla spícího Rimmera. Po tváři se jí rozlil blažený úsměv a potichu přiklusala k jeho posteli. Chvíli na Rimmera zírala, než se opatrně odhodlala vlézt k němu do postele.
„Aauuuuu, ježiši, Drimmsy! Dávej pozor s těma tlapama, přišlápla jsi mi… no ty víš co!“ zavřeštěl Chris, když se k němu Dra drápala do postele.
„Pardon, já nerada,“ zaculila se omluvně.
„Jo? Tak proč tou tlapou sakra neuhneš?“
„Jéje, vidíš,“ zaculila se ještě víc a tlapu posunula.
Chris si oddechl a naoko nenápadně se podíval do svých kalhot.
„Dobrý, je celej.“
„Fakt?“ zeptala se Dra, drápkem zachytila látku Chrisových kalhot a natáhla krk, aby se pro jistotu podívala.
„Jedeš, obludo!“ plácl jí přes tlapu a ona jí rychle stáhla.
„Knííí, on mě bije!“ zakňučela.
„No tak vy dva, nemohli byste toho nechat, abychom mohli pokračovat?“ zeptala se Dona, když viděla, že Ed už se zase drží za hlavu.
„Tak ať mě nesvlíká!“
„A on ať mi to ukáže!“
„Nejste jak malí?“
Oba se na sebe podívali, a pak k ní znovu otočili hlavu. Jeden jako druhý vycenili zuby v přehnaně nevinném úsměvu.
„Dobře, jedeme ještě jednou. Drimmsy, slez a znovu sem přijď,“ rozkázal Ed. Dra poslala Chrisovi vzdušný polibek a ten se na ní zašklebil. Slezla z postele a zmizela do chodby, aby se znovu podle scénáře objevila.
Do kajuty potichu vešla Dra. Spokojeně se olizovala, namlsaná čokoládou, šupiny a drápy se jí jen blýskaly. Bylo příjemné nechat se Krytonem opečovávat, ale teď měla chuť si zdřímnout, a jelikož byla Krytonovou péčí poněkud rozněžnělá, nechtěla spát sama.
Jediným pohledem přejela místnost a okamžitě si všimla spícího Rimmera. Po tváři se jí rozlil blažený úsměv a potichu přiklusala k jeho posteli. Chvíli na Rimmera zírala, než se opatrně odhodlala vlézt k němu do postele.
Cítila, jak se Chris trochu chvěje, když ho přelézala. Poznala, že se snaží zadržet smích. Sesunula se za něj a nenápadně přes něj přehodila tlapu. Odkudsi ze tmy za kamerou se ozvalo zachrochtání, jak se dotyčný kameraman snažil zadržet smích.
„Co to zase je?“ zeptal se s docházející trpělivostí Ed, když viděl, kam čičidračice tlapu položila. Kdosi další v pozadí se začal smát.
Dra měla položenou tlapu přesně přes Chrisův rozkrok, drápy lehce zaťaté – tak, aby mu neublížila, ale aby bylo patrné, že se jen tak nepustí.
„No co je? Hraju, ne? A vůbec, nerušte, spíme!“ vykoukla s vyceněnými zuby. Natáhla tlapu, popadla deku složenou v nohách postele a přetáhla jí přes ně tak, aby na ně nebylo vidět.
„To se mi snad zdá… to tady točíme najedou pornofilm nebo co?“ rozhodil rukama Ed.
Chris už to nevydržel a rozesmál se naplno.
„Jděte tu kočku někdo uškrtit, já jdu zatím na oběd. Až se vrátím, ať tu po ní není ani chlup,“ zkonstatoval Ed, zvedl se a bez dalších poznámek odešel.
„Hej, jdete taky na jídlo?“ přistoupil Craig k posteli a zeptala se třesoucí se hromady pod dekou.
„Ne, chceme být o samotě, ano?“ ozvala se tlumeně Dra. Chris cosi zahýkal, ale zůstal pod dekou.
„Teda, takhle mě podvádět, že se nestydíš,“ zabručel Craig.
„Promiň, v příští postelový scéně budeš ty, řeknu Robovi a Dougovi, ať pro nás něco pěkného napíšou, jo?“ vystrčil z pod deky hlavu Chris.
„Tak dobře, ale nezapomeň na to,“ zamrkal na něj Craig a odešel.
Chris stáhl hlavu opět pod deku.
„Jdeš na oběd?“ zeptal se jí.
„Ne, nemám hlad. Chce se mi hrozně spát, učila jsem se scénář skoro celou noc, takže si tu asi zdřímnu. Ty jdeš?“
„No, přemýšlel jsem o tom, ale docela hezky se tu leží,“ zamrkal na ní.
Blýskla po něm okem a spokojeně zamručela.
„Kde jsou?“
„Nevím.“
„Oni tu snad usnuli, ne?“
„No fakt že jo, vidíte to?“
„Heeej, vstávaaaat!“ zakřičel Danny a strhl z Chrise a Dra deku. Oba na něj rozespale zamžourali. Dra neměla problém usnout kdekoli, kde jí bylo příjemně, když byla unavená. Ale trochu jí překvapilo, že Chris tam vedle ní usnul taky.
„Co je?“ zamumlal a mrkal do světla.
„Vy jste tu fakt chrápali?“ zíral na ně nechápavě Ed.
„Mno… jo?“ podívala se na Chrise tázavě Dra.
„Jo, a co?“ nakrčil nos Chris.
„No, nic… jen že už byste mohli vstávat a nepřejte si mě, jestli tu scénu zase zmršíte. Nebo vás už oba dneska vyrazim,“ vyhrožoval Ed.
Věděli, že to neudělá, ale rozhodli se zbytečně ho nedráždit. Chris zazíval, uhladil polštář a než si znovu lehl, jak měl předepsáno ve scénáři, nechal si poupravit make-up, který spánkem trochu utrpěl.
Dra se protáhla tak, jak jí to jen stísněný prostor dovoloval, přelezla Chrise a seskočila z postele.
Spánek byl sice krátký, ale osvěžující a ona si teď připadala víc při smyslech, než když ráno začínali. Teď už to půjde jako po mléčné dráze…
Hráli:
Rimmer - Chris Barrie
Lister - Craig Charles
Kocour - Danny John-Jules
Čičidračice Dra - Drimmsy Dra
Kryton - Robert Llewellyn
Holly - Norman Lovett
Rob Grant a Doug Naylor - scénáristé
Stella McIntyre - rekvizitářka
Ed Bye - režisér