Tvorba - Texty

Voda hučící z vodopádu padá,
slunce narudlé za něj tiše zapadá.

První hvězdy na obloze vycházejí
mé ruce stale práázdnorou zejí

V temnotě noci dvě očka zazáří,
zalesknou se dlouhé špičáky

Hunaty kožich zaleskne se
Na nebi blesk zableskne se

Z temnoty se vyplíží vlčice,
s kožichem jak noc barvíce

Tichounce našlapuje a číhá
Skoro neslyšně dýchá

Vyleze z křoví,do svitu měsíce,
co udělá nikdo neví,ze strachu se těšíce.

pod lesem se cosi šustne
Mlha okolo houstne

Vlčice posadí se vedle dívky,na hvězdy svůj zrak upírá,
nevěděla že si sedla hned vedle upíra

Očka se zalesknou,v pralese větvička praskne
co to se mezi stromy zase leskne?

Ze tmy lesa vysoký muž vyjde
tiše k vlčici a upirovi přijde

Pohzladí úpírku lehce po vlasech,vlčici podrbe jemný kožíšek
nebojí se ani jednoho z něch...kdo by to do něj řek?

Vlčice maličko zuby vycení
,pak se však ihned uklidní.

muž se trochu poleká,
vlk se nebojí člověka

Vlk vstane a protáhne se,pak do lesa hbytě zaněhne.
Uvelebí se ve své temné noře,kde klidně a tiše usne.