Maraton: Quo volas, Draco?
Sláva: Kam letíš draku?
Drak: Již vím, že ty smyslem života nejsi. Letím hledat Pravdu!
Sláva: A myslíš, že ji nalezneš?
Drak: Nalezl jsem Tebe, Slávo, proč ne ji?
Sláva: Slavné vítězství Ti přeji. Pravda (sedící pod stromem a dívající se na nebe): Kampak, Draku?
Drak: Hledám Tě.
Pravda: Mě? vlídné pousmání Proč?
Drak: Myslím si, že jsi smyslem života.
Pravda: A proč si to myslíš?
Drak: Protože každý Tě chce znát.
Pravda: Pleteš se, Draku… o pravdu nikdo nestojí … Opravdu.
Drak: Jakto? Vždyť…
Pravda: Ano, ano, ano. Každý druhý se ke mně odvolává a nebo tvrdí, že chce slyšet pravdu, ale já mu nemám co říct. Jediná pravda, která je, jsou fakta. Holá bezůtěšná fakta. A ta berou víru a kolikrát i naději… ne mě nikdy slyšet nechtěli… každý zná pravdu: Svět je krásný. Nebe je modré. Ale to je nezajímá… Chtějí znát pravdu o tom, co příjde, ale oni ji znají. Smrt… vše živé směřuje ke smrti…
Drak: Smrt… hmmm
Pravda: Kam letíš, Draku?
Drak: Teď už vím, že ty smyslem života nejsi. Letím hledat Smrt.
Pravda: A myslíš, že ji nalezneš?
Drak: Nalezl jsem Tebe, Pravdo, proč ne ji?
Pravda: Pravda. Smrt (brousící si kosu odpočívaje sedíc na kameni): Kampak, Draku?
Drak: Hledám Tebe.
Smrt: Pročpak?
Drak: Myslím si, že jsi smyslem života.
Smrt: Já??? rozesměje se Tak to se mýlíš.
Drak: Jak to?
Smrt: Nejsem smyslem života. To bych o tom musela něco vědět.
Drak: To je škoda… A co je tedy Tvým smyslem?
Smrt: Život.
Drak: Jak to, že život?
Smrt: To je prosté. Mým smyslem je život, protože díky mně je k žití.
Drak: Ale vždyť život bereš!
Smrt: Vážně? Já bych řekla, že ho dávám. Jak jinak by mohli přicházeti na svět Noví, kdyby byl plný Starců?
Drak: A co Ti starci?
Smrt: Ti jdou tam, kde jim bude líp.
Drak: A kde to je?
Smrt: Co já vím, nikdy jsem tam nebyla. Já pouze ukazuji cestu.
Drak: Hmmm…
Smrt: Pověz mi prosím: Proč se mě bojí?
Drak(vytržrn z rozjímání): Kdo?
Smrt: Živí.
Drak: Jsou na tomto světě rádi.
Smrt: I chudáci, mrzáci a žebráci, co třou bídu s nouzí a trápí se?
Drak: Ano, nic víc než život nemají a Ty je… promiň… a oni si myslí, že je o něj připravíš.
Smrt: Vážně??? udiveně
Drak: Ano, oni milu… Milují!!! Už to mám! rozletí se
Smrt: Kam letíš, Draku?
Drak: Vím, že ty nejsi smyslem života. Letím hledat Lásku!
Smrt:A myslíš, že ji najdeš?
Drak: Našel jsem Tebe, Smrti, proč ne ji?
Smrt: Tak si dej pozor, abys nevletěl v moji náruč!
Drak z dálky: Dám! Dě-Ku-Ji! Láska (ležící v prachu cesty, ušmudlaná a pohozená s páskou kolem očí): Kampak, Draku?
Drak: Hledám Tebe.
Láska: Našels.
Drak: Ty se nezeptáš?
Láska: Láska se neptá… nemá proč.
Drak zaskočeně: Jsi smyslem života?
Láska: Ach… kdepak… už dávno ne…
Drak: Dávno?
Láska: Byly doby, kdy si svět myslel, že jím jsem… a byly doby, kdy bych odpověděla jinak… ale dnes? Dnes? Kdo vzdechne po lásce? Každý mě může mít… a každý mě měl… kdekdo mě stratil, kdekdo mě přehlížel, kdekdo mě odkopl, jak lehko děvu… a sám šel za peníze. Ach ne… smysl života se neválí v prachu cest... odhozen jak zhrzená láska…
Drak: A kam všichni od tebe šli?
Láska: Kdo ví, snad jinam šli hledat štěstí… a přec je miluji.
Drak: Štěstí?
Láska: Doufám, že došly, cesta je trnitá…
Drak: Ty ji znáš?
Láska: Ano… tolikrát jsem vedla zástupy poutníků ku štěstí… a tak málo jich došlo…
Drak: pojď, poletíš se mnou…
Láska: Jistěže, ráda.
Drak: Vzlítneme za štěstím.
Láska: Já už jsem šťastná.
Drak: Již vím, že ty smyslem života nejsi. Letím hledat Pravdu!
Sláva: A myslíš, že ji nalezneš?
Drak: Nalezl jsem Tebe, Slávo, proč ne ji?
Sláva: Slavné vítězství Ti přeji.
Drak: Hledám Tě.
Pravda: Mě? vlídné pousmání Proč?
Drak: Myslím si, že jsi smyslem života.
Pravda: A proč si to myslíš?
Drak: Protože každý Tě chce znát.
Pravda: Pleteš se, Draku… o pravdu nikdo nestojí … Opravdu.
Drak: Jakto? Vždyť…
Pravda: Ano, ano, ano. Každý druhý se ke mně odvolává a nebo tvrdí, že chce slyšet pravdu, ale já mu nemám co říct. Jediná pravda, která je, jsou fakta. Holá bezůtěšná fakta. A ta berou víru a kolikrát i naději… ne mě nikdy slyšet nechtěli… každý zná pravdu: Svět je krásný. Nebe je modré. Ale to je nezajímá… Chtějí znát pravdu o tom, co příjde, ale oni ji znají. Smrt… vše živé směřuje ke smrti…
Drak: Smrt… hmmm
Pravda: Kam letíš, Draku?
Drak: Teď už vím, že ty smyslem života nejsi. Letím hledat Smrt.
Pravda: A myslíš, že ji nalezneš?
Drak: Nalezl jsem Tebe, Pravdo, proč ne ji?
Pravda: Pravda.
Drak: Hledám Tebe.
Smrt: Pročpak?
Drak: Myslím si, že jsi smyslem života.
Smrt: Já??? rozesměje se Tak to se mýlíš.
Drak: Jak to?
Smrt: Nejsem smyslem života. To bych o tom musela něco vědět.
Drak: To je škoda… A co je tedy Tvým smyslem?
Smrt: Život.
Drak: Jak to, že život?
Smrt: To je prosté. Mým smyslem je život, protože díky mně je k žití.
Drak: Ale vždyť život bereš!
Smrt: Vážně? Já bych řekla, že ho dávám. Jak jinak by mohli přicházeti na svět Noví, kdyby byl plný Starců?
Drak: A co Ti starci?
Smrt: Ti jdou tam, kde jim bude líp.
Drak: A kde to je?
Smrt: Co já vím, nikdy jsem tam nebyla. Já pouze ukazuji cestu.
Drak: Hmmm…
Smrt: Pověz mi prosím: Proč se mě bojí?
Drak(vytržrn z rozjímání): Kdo?
Smrt: Živí.
Drak: Jsou na tomto světě rádi.
Smrt: I chudáci, mrzáci a žebráci, co třou bídu s nouzí a trápí se?
Drak: Ano, nic víc než život nemají a Ty je… promiň… a oni si myslí, že je o něj připravíš.
Smrt: Vážně??? udiveně
Drak: Ano, oni milu… Milují!!! Už to mám! rozletí se
Smrt: Kam letíš, Draku?
Drak: Vím, že ty nejsi smyslem života. Letím hledat Lásku!
Smrt:A myslíš, že ji najdeš?
Drak: Našel jsem Tebe, Smrti, proč ne ji?
Smrt: Tak si dej pozor, abys nevletěl v moji náruč!
Drak z dálky: Dám! Dě-Ku-Ji!
Drak: Hledám Tebe.
Láska: Našels.
Drak: Ty se nezeptáš?
Láska: Láska se neptá… nemá proč.
Drak zaskočeně: Jsi smyslem života?
Láska: Ach… kdepak… už dávno ne…
Drak: Dávno?
Láska: Byly doby, kdy si svět myslel, že jím jsem… a byly doby, kdy bych odpověděla jinak… ale dnes? Dnes? Kdo vzdechne po lásce? Každý mě může mít… a každý mě měl… kdekdo mě stratil, kdekdo mě přehlížel, kdekdo mě odkopl, jak lehko děvu… a sám šel za peníze. Ach ne… smysl života se neválí v prachu cest... odhozen jak zhrzená láska…
Drak: A kam všichni od tebe šli?
Láska: Kdo ví, snad jinam šli hledat štěstí… a přec je miluji.
Drak: Štěstí?
Láska: Doufám, že došly, cesta je trnitá…
Drak: Ty ji znáš?
Láska: Ano… tolikrát jsem vedla zástupy poutníků ku štěstí… a tak málo jich došlo…
Drak: pojď, poletíš se mnou…
Láska: Jistěže, ráda.
Drak: Vzlítneme za štěstím.
Láska: Já už jsem šťastná.