Tvorba - Texty

Kouk jsem se, kdo chce básničku, o koho by mohlo jít,
takovou žádost spontální, nemohu jen tak nechat být!
Já mrknul se teda do detailu, o čem bych mohl psát,
a nyní bych ( snad smím ) Tvé přání splnil rád….

Popisuješ přesně svůj neidentifikovatelný druh
a stěžuješ si – na, v básničkách na infu, tobě dluh.
Spodobnila ses, co dračice s vizáží téměř snovou,
nejen tím, že vybrala sis krásnou barvu fialovou.

Hříva světle modrá, v ní skryta blanitá ouška,
pro každého draka, Tvůj vzhled je těžká zkouška,
zda neztratí se v pohledu Tvých trochu šikmých očí,
z jejich velikosti a barvy zelené, jistě se s ním svět točí.

Zvláště jestli zájmy přečet si a začne uvažovat,
které asi smlčené, by ho tak mohly pohoršovat!
Po svém si to vyloží, mohl by mít puzení silné
a napadnou ho třeba i myšlenky mírně vilné.

Tvá trochu koňská hlavička, se nejen očky chlubí,
na odiv také vystavuješ, dva krásně ostré zuby.
Ty mohly by ho uklidnit, bude – li to třeba,
pro fialovou dračici, je obrana denní chleba.

Její barva nápadná, jakoby hlásá do daleka,
tahle dračice zdánlivě jemná, se jen tak nepoleká!
Kdo by chtěl příliš často, měnit barvu Tvé kůže,
že se zlou se potáže, určitě počítat může.

Já přeji Ti, ať Tvá kůže, zřídka přejde do černé
a když už, ať se najdou spřízněné duše věrné,
které Ti rychle, vždy ku pomoci tu budou,
čerň z kůže dobrotou odstraní, stejně tak z hřívy rudou.

Padrak: Moc moc moc moc strašně moc ti děkuju Škoda, že jsem si toho nevšimla dříve