Povzdech dračice
Nikdy jsem nechtěla
být čím jsem byla.
Nikdy jsem nežila
jen vřavou bitevní.
Nikdo mi neříkal
tak jdi,
jsi volná,
tak leť…
Nikdy jsem nechtěla
nosit ty rytíře.
Nikdy jsem nežila
ničením životů.
Nikdo mi neříkal,
tohle ty nemusíš,
vždyť ty,
máš jen své svědomí,
tak tím se jen řiď.
Nikdy jsem nechtěla,
být pouhou loutkou.
Nikdy jsem nežila
slávou a vítězstvím.
Nikdo mi neříkal
co na tom sejde,
stejně jsi prach
a v prach
se obrátíš…
Nikdy jsem nechtěla
utéci pryč.
Až teď,
teď bych utekla,
daleko,
pryč…
Daleko od hlíny,
daleko od kopí,
daleko od války,
daleko od lidí.
Daleko od strachu,
daleko od děsu.
Vždyť já tu bolest
dál už neunesu…
Vím, čím jsem byla
a tím také zůstanu.
Vím že jsem volná,
už slyším: „Tak leť…“
Nesla jsem rytíře,
ničila životy.
Všechno jsem musela,
říkali běž,
ty nemáš svědomí,
jsi jenom zvěř.
Byla jsem loutkou
a živila vítězství.
Jen hračkou pouhou,
co když se rozbije,
tak novou si najdou.
Nikdy jsem nechtěla
utéci pryč.
Až teď,
teď bych utekla,
daleko,
pryč…
Daleko od hlíny,
daleko od kopí,
daleko od války,
daleko od lidí.
Daleko od strachu,
daleko od děsu.
Vždyť já tu bolest
dál už neunesu…
Vždyť já jsem prach
a v ten se teď obrátím….
být čím jsem byla.
Nikdy jsem nežila
jen vřavou bitevní.
Nikdo mi neříkal
tak jdi,
jsi volná,
tak leť…
Nikdy jsem nechtěla
nosit ty rytíře.
Nikdy jsem nežila
ničením životů.
Nikdo mi neříkal,
tohle ty nemusíš,
vždyť ty,
máš jen své svědomí,
tak tím se jen řiď.
Nikdy jsem nechtěla,
být pouhou loutkou.
Nikdy jsem nežila
slávou a vítězstvím.
Nikdo mi neříkal
co na tom sejde,
stejně jsi prach
a v prach
se obrátíš…
Nikdy jsem nechtěla
utéci pryč.
Až teď,
teď bych utekla,
daleko,
pryč…
Daleko od hlíny,
daleko od kopí,
daleko od války,
daleko od lidí.
Daleko od strachu,
daleko od děsu.
Vždyť já tu bolest
dál už neunesu…
Vím, čím jsem byla
a tím také zůstanu.
Vím že jsem volná,
už slyším: „Tak leť…“
Nesla jsem rytíře,
ničila životy.
Všechno jsem musela,
říkali běž,
ty nemáš svědomí,
jsi jenom zvěř.
Byla jsem loutkou
a živila vítězství.
Jen hračkou pouhou,
co když se rozbije,
tak novou si najdou.
Nikdy jsem nechtěla
utéci pryč.
Až teď,
teď bych utekla,
daleko,
pryč…
Daleko od hlíny,
daleko od kopí,
daleko od války,
daleko od lidí.
Daleko od strachu,
daleko od děsu.
Vždyť já tu bolest
dál už neunesu…
Vždyť já jsem prach
a v ten se teď obrátím….