Dračí souhvězdí
Elfové..silná rasa magů..
staří tak, že pamatují Draka,
jemní tak že hladí vítr.
já elfy znám, vím že znám jich málo,
přec však vím že si cení všeho.
vzhlížejí k moudrosti, smrtelný..
milují přírodu a zář oblohy
Legenda…
ten příběh elfů, Draka…
překrásná a prastará…
Stříbrný a oni mocní
on v noci, ve dne na obloze,
když vánek spřádá pouta průsvitná,
to v povětří zrovna jsou křídla stříbrná.
on nechce k zemi slétnout…
tvář má krásnou, vyrovnanou
i já ho znám..
co na tom, že jen v svých představách..
cožpak mi to vadí?
stříbrné šupiny a pohled zlatý..
křídla co smrtelný neuvidí –
říká se jim mlha kouzel…
Jen mi pověz!
co pocítíš když tě mine v letu?
vidíš zář ledového sametu?
slyšíš zpěvavý ten smích?
jsi hluchý, slepý, netečný..
achich smrtelný!
to co vidíš nepocítíš –
jen chlad temně bezcitný
to nevadí! někdy pochopíš..
Jednou až se konec přiblíží..
tak jako my..
Pavučiny kouzel splétají se
v závoje čistého hedvábí..
klid a spánek…
co že?
pád tak náhlý, neskutečný..
dračí snění..
Stovky tváří hledí vzhůru,
stovky hvězd zrcadlí se v očích elfů
ruce zvedají se, ústa promlouvají
a ty sítě, co se třpytí
v niveč se teď rozpadají…
A zlatý pohled bloudí mraky
padá nebe? padám taky?
a ta zem… tam ne jen!
já mám křídla…chci je zpět!
pro ně stvořen byl přec vzdušný svět…
A tu kapky rosy září…
smrtelní…
slzy duší žhnoucí ve tmě…
krásné nové souhvězdí..
staří tak, že pamatují Draka,
jemní tak že hladí vítr.
já elfy znám, vím že znám jich málo,
přec však vím že si cení všeho.
vzhlížejí k moudrosti, smrtelný..
milují přírodu a zář oblohy
Legenda…
ten příběh elfů, Draka…
překrásná a prastará…
Stříbrný a oni mocní
on v noci, ve dne na obloze,
když vánek spřádá pouta průsvitná,
to v povětří zrovna jsou křídla stříbrná.
on nechce k zemi slétnout…
tvář má krásnou, vyrovnanou
i já ho znám..
co na tom, že jen v svých představách..
cožpak mi to vadí?
stříbrné šupiny a pohled zlatý..
křídla co smrtelný neuvidí –
říká se jim mlha kouzel…
Jen mi pověz!
co pocítíš když tě mine v letu?
vidíš zář ledového sametu?
slyšíš zpěvavý ten smích?
jsi hluchý, slepý, netečný..
achich smrtelný!
to co vidíš nepocítíš –
jen chlad temně bezcitný
to nevadí! někdy pochopíš..
Jednou až se konec přiblíží..
tak jako my..
Pavučiny kouzel splétají se
v závoje čistého hedvábí..
klid a spánek…
co že?
pád tak náhlý, neskutečný..
dračí snění..
Stovky tváří hledí vzhůru,
stovky hvězd zrcadlí se v očích elfů
ruce zvedají se, ústa promlouvají
a ty sítě, co se třpytí
v niveč se teď rozpadají…
A zlatý pohled bloudí mraky
padá nebe? padám taky?
a ta zem… tam ne jen!
já mám křídla…chci je zpět!
pro ně stvořen byl přec vzdušný svět…
A tu kapky rosy září…
smrtelní…
slzy duší žhnoucí ve tmě…
krásné nové souhvězdí..