Pouto 2.díl
Po patnácti letech vypadal král s královnou pořád stejně vznešeně jako tehdy, kdy zemřela jejich jediná dcera Seran. Ale nyní měli v královském paláci další skotačivé dítě nápadně podobné Seran. No ano, byla to její dcera, Nesha. Nesha věděla, že král s královnou jsou jejími prarodiči, ale milovala je stejně jako miluje dítě svoje rodiče. Vždyť pro ni byli jediní rodiče, které poznala. Matka zemřela po porodu a o otci? O tom nic neví, snad jen to, že to byl pouhý člověk, který nebyl ani vznešeného rodu. Přála si jen být dobrou a poslušnou dcerou, ale její povaha, tak divoká a nezkrotná, jí přiváděla do samých problémů. Avšak jednoho si všimla, i když elfové mají velice blízko ke zvířatům, jí zvířata zbožňovala. Nebylo žádné, které by se jí bálo, všechna jí zcela důvěřovala.
Nesha měla každý den zcela nabytý, ráno vstala a hned se vydala na snídani. Po ní se vydala za svým učitelem Galahadem, který jí vyučoval jak ovládat energii, psát elfský jazyk, dorozumívat se zvířaty, pohlédnout do budoucnosti i minulosti. Po dopoledni věnovaném učení se Nesha rozběhla za svým hřebcem Faraonem. Byl to krásný ušlechtilý kůň. Většina elfských koní je bílá jako sníh, ale Faraon byl výjimka, černý jako noc s vychytralým pohledem. Faraon byl duše zcela oddaná svému jezdci Neshe, nikomu jinému nevěřil než jí. Ráda se na něm projížděla krajinou.
Byl krásný sluneční den a oni běželi podél klikatého potůčku, najednou uslyšeli ohromnou ránu jakoby někde něco vybouchlo. Ano, kouř šel z královského paláce. Nesha se lekla a pomyslela si. Jen aby se něco nestalo rodičům. Okamžitě se vydali co nejkratší cestou do paláce. Doběhli tam po necelé půl hodině. Nikde nebylo ani stopy po nějakém výbuchu. Co se tady stalo? Proběhla dlouhou síní a další, byl to nekonečný běh. Už, už dobíhala k místnosti, kde se hádalo několik lidí. Otevřela dveře a uviděla na podlaze ležet Maruse, elfa, který se měl stát manželem její matky a nyní jí samotné. Ostatní elfové stáli v kruhu kolem něj :,, Neměl to dělat, vždyť věděl jaká jsou rizika. Když není ten pravý, neměl to zkoušet násilím.“ Nesha nevěděla o čem se všichni baví. Co se tu stalo? Proč je otevřená ta truhla?
Přišla k truhle a nakoukla dovnitř, ležely tam pouze dvě dračí vejce. Jedno modré a druhé červené. Kde je to třetí, to zelené? Co se to tu stalo? Proč tam Marus leží? Najednou postrčila špičkou boty kámen ležící u truhly. To je to třetí vejce? Jak se ocitlo na zemi? Vzala ho do dlaní a chtěla ho vrátit zpátky do truhly. Když už ho skoro položila do měkkých polštářů, ucítila co si jako zachvění. Ach, ano uvnitř se ten drak hýbe. Než stačila pomyslet na něco jiného, položila vejce na stůl. To se začalo třást, bylo slyšet praskání skořápky, najednou se objevilo prasknutí na povrchu vejce. Byl to takový rachot, že i hádající se elfové ztichli a tiše pozorovali právě líhnoucího se draka. Zelené střepy létali všude kolem jak se skořápka rozskočila. Ten malý stolek zahalil hustý dým, za okamžik kouř opadl a na stole nestálo šišaté vejce jako předtím, nyní tam stál zeleně se lesknoucí drak barvy podobné smaragdu. Byl velice slabý a přesto, že vycítil strach a respekt elfů okolo něj, zpozoroval jednu osobu, která na něj hleděla s úžasem, obdivem, ale ne se strachem. Byla to Nesha, jeho druhá duše.
Nesha měla každý den zcela nabytý, ráno vstala a hned se vydala na snídani. Po ní se vydala za svým učitelem Galahadem, který jí vyučoval jak ovládat energii, psát elfský jazyk, dorozumívat se zvířaty, pohlédnout do budoucnosti i minulosti. Po dopoledni věnovaném učení se Nesha rozběhla za svým hřebcem Faraonem. Byl to krásný ušlechtilý kůň. Většina elfských koní je bílá jako sníh, ale Faraon byl výjimka, černý jako noc s vychytralým pohledem. Faraon byl duše zcela oddaná svému jezdci Neshe, nikomu jinému nevěřil než jí. Ráda se na něm projížděla krajinou.
Byl krásný sluneční den a oni běželi podél klikatého potůčku, najednou uslyšeli ohromnou ránu jakoby někde něco vybouchlo. Ano, kouř šel z královského paláce. Nesha se lekla a pomyslela si. Jen aby se něco nestalo rodičům. Okamžitě se vydali co nejkratší cestou do paláce. Doběhli tam po necelé půl hodině. Nikde nebylo ani stopy po nějakém výbuchu. Co se tady stalo? Proběhla dlouhou síní a další, byl to nekonečný běh. Už, už dobíhala k místnosti, kde se hádalo několik lidí. Otevřela dveře a uviděla na podlaze ležet Maruse, elfa, který se měl stát manželem její matky a nyní jí samotné. Ostatní elfové stáli v kruhu kolem něj :,, Neměl to dělat, vždyť věděl jaká jsou rizika. Když není ten pravý, neměl to zkoušet násilím.“ Nesha nevěděla o čem se všichni baví. Co se tu stalo? Proč je otevřená ta truhla?
Přišla k truhle a nakoukla dovnitř, ležely tam pouze dvě dračí vejce. Jedno modré a druhé červené. Kde je to třetí, to zelené? Co se to tu stalo? Proč tam Marus leží? Najednou postrčila špičkou boty kámen ležící u truhly. To je to třetí vejce? Jak se ocitlo na zemi? Vzala ho do dlaní a chtěla ho vrátit zpátky do truhly. Když už ho skoro položila do měkkých polštářů, ucítila co si jako zachvění. Ach, ano uvnitř se ten drak hýbe. Než stačila pomyslet na něco jiného, položila vejce na stůl. To se začalo třást, bylo slyšet praskání skořápky, najednou se objevilo prasknutí na povrchu vejce. Byl to takový rachot, že i hádající se elfové ztichli a tiše pozorovali právě líhnoucího se draka. Zelené střepy létali všude kolem jak se skořápka rozskočila. Ten malý stolek zahalil hustý dým, za okamžik kouř opadl a na stole nestálo šišaté vejce jako předtím, nyní tam stál zeleně se lesknoucí drak barvy podobné smaragdu. Byl velice slabý a přesto, že vycítil strach a respekt elfů okolo něj, zpozoroval jednu osobu, která na něj hleděla s úžasem, obdivem, ale ne se strachem. Byla to Nesha, jeho druhá duše.