Tvorba - Texty

Před dávnými věky,
kdy jen hvězdy pluly tmou,
rozhodl nejvyšší,
že samy už nebudou.

I stvořil první svět
mrtvý a temný,
místo vody jen písek jemný.
Vzduch těžký a dusivý byl
a nebyl tu nikdo, kdo by žil.

Tu náhle zaplály ohně,
oblohu protkal rudý květ.
Jasná záře pohltila svět.
Tak zrodil se drak z jícnů žhavých
a na světě již nebylo míst tmavých.

Ze srdce země vyletěl,
celou ji třikrát obletěl.
Pak zamířil vzhůru, stále výš,
dnes už ho tady nespatříš.

Stal se sluncem, jež země obíhá.

Pak písek jasně ozářený
zalila voda bouřlivá,
pohltila jemný písek,
temná a strašlivá.

Z vln se však vynořila
dračice krásná a vznešená,
aby vodu uklidnila
a svlažila místa vzdálená.

Stala se deštěm, který padá z nebe.

Když oheň již plál
a voda proudila,
sama zem, laskavá a mohutná,
dračice hnědá ožila.

Vyrostla tráva, keř i strom,
na místě hor vznikl lom.
Ožila zvířata, ptáci, hmyz
a dračice náhle zmizela pryč.

Stala se matkou všech živých.

Život už na zemi dlouho byl.
A aby mohl žít,
kupředu svou cestou jít,
tajemný, průzračný drak se objevil.

Proletěl nad zemí tam i zpět,
jeho příchod rozvířil svět.
S vodou v ovzduší bojoval
a život tak zemi zachoval.

Stal se větrem, co naději přináší.

Společně draci stvořili zemi svou,
dnes tu však bývat nemohou.
Odešli, povolal je jejich král,
čtyři živly však žijí dál.