Dračí svět - 3.kapitola Poznání
Došla jsem po lesní cestě zpátky na louku. Tentokrát jsem vše viděla trochu jinak. Vše bylo hezčí, šťastnější, prostě naprosto kouzelné. Chvíli jsem tam stála pozorovala vlčici, černého draka a Scalie jak se suší na sluníčku. Ve vodě dováděla jakási žena se světle modrou dračicí.
Idril, která si doteď povídala s bílým drakem, na mě kývla abych šla k nim. Došla jsem tam, „Ahojky.“
„Ahoj,“ usmála se Idril. „Tohle je Ledo,“ ukázala rohem na bílého draka.
Drak sebou trhl a trochu couvl, „Hele Id, nemávej tady tak s tím rohem nebo mi vypíchneš oko.“
Rozesmála jsem se. „Já jsem Briny,“ představila jsem se jim.
„Ahoj,“ přikývl.
Idril se na mě mrkla, „Chceš trochu seznámit?“ otázala se a aniž by počkala na mojí odpověď se vydala k sušícímu se hloučku. Když k nim došla tak začala rohem ukazovat na jednotlivce. „Tohle je Dragon,“ ukázala na černého draka, „a tohle Carodejka,“ ukázala zase na vlčici. Potom ukázala rohem na mě, „Tohle je Briny,“
Dragon mě chvíli pozoroval, „Co si zač?“
„Jednorožec,“ řekla jsem přesvědčivě.
„Fakt?“ Scalie si mě prohlížela, od hlavy až k patě a zpátky.
Kriticky jsem se na ně podívala, „No jasně, nevidíš ten roh?“
„Ne, ale třeba sis ho dobře zamaskovala,“ usmála se Car.
„Jasně je jenom zamaskovaný,“ na hlavě se mi objevil jednorožčí roh, „Hezkej, co?“ zamrkala jsem.
„Jj,“ usmála se Id.
Zavřela jsem oči a roh zmizel. Když jsem je otevřela kráčela k nám promáčená žena s dračicí za zády. „Ahoj já jsem Niki,“ podala mi ruku a já ji stiskla, „a tohle je Setomel,“ ukázala za svá záda.
„Já jsem Briny,“ usmála jsem se.
Niki se mi před očima několikrát otočila ve víru a když přestala byla naprosto suchá, „To je lepší,“ usmála se. „Ty si také čarodějka, co?“
Přikývla jsem.
„Provedu tě tu,“ zamrkala na mě a mě bylo jasné, že se nudit nebudeme. Zapískala na prsty a přiběhl k ní kůň. Mohutný, temně černý, energický, hustá vlnitá hříva mu vlála na hlavě a mohutná tvrdá kopyta narážela do země. Vyskočila do sedla, „zapískej.“
Sice jsem nechápala k čemu mi to bude, protože koně prostě nemám, ale stejně jsem zapískala. K mému velkému překvapení z lesa po chvilce vyběhla klisna černá jako bezměsíčná noc s hřívou bílou jako čerstvě napadnutý sníh. Démonická kombinace, pomyslela jsem si a vyhoupla se jí na hřbet, na kterém měla k mému dalšímu překvapení sedlo.
Niki se rozjela do hloubky lesa a já jí následovala. „Tak pro začátek zjistíme jak si na tom s kouzlením,“ vyčarovala ohnivého fénixe, který se rozprskl v ohňostroj, jenž se měnil v déšť.
Usmála jsem se a vyčarovala zpívající motýli, jenž po chvíli praskli a zasypali nás květinami. „Tohle mi jde tak nějak samo,“ řekla jsem popravdě. „Kde se tu vzal ten kůň? A jak se jmenuje?“
„Jméno jí můžeš dát sama nebo se jí na něj zeptat. A přišla z místa, z kterého pocházíš.“
„Po domluvě s ní?“ nechápavě jsem jí sledovala.
„Telepatie,“ odpověděla prostě.
„A z jakého místa pocházím?“
„Na to jednou přijdeš sama.“
Přeskočili jsme potok až jsme dojeli k pasece, nad kterou se tyčila obrovská hora. Zastavila a seskočila dolů, poté jsme celý den létaly po krajině v podobách orlů nebo jako drak a Temnonoš. Vrhaly jsme se střemhlav ze srázu, a poté se téměř u země přemisťovali zpět nahoru.
Honili jsme se v podobě černé kočky a černé vlčice po louce a vzniklo mezi námi podivné pouto. Přátelství, které jsme cítily obě. Zapálila jsem kouzlem oheň a sledovala jeho plameny, poté jsme jako po domluvě obě vzaly dýku a řízly se do ruky, naše krev se propojila a my byly spojeny ve věčném sesterství.
Krátce před setměním jsme se vydali opět na louku kde se měla konat párty.
Idril, která si doteď povídala s bílým drakem, na mě kývla abych šla k nim. Došla jsem tam, „Ahojky.“
„Ahoj,“ usmála se Idril. „Tohle je Ledo,“ ukázala rohem na bílého draka.
Drak sebou trhl a trochu couvl, „Hele Id, nemávej tady tak s tím rohem nebo mi vypíchneš oko.“
Rozesmála jsem se. „Já jsem Briny,“ představila jsem se jim.
„Ahoj,“ přikývl.
Idril se na mě mrkla, „Chceš trochu seznámit?“ otázala se a aniž by počkala na mojí odpověď se vydala k sušícímu se hloučku. Když k nim došla tak začala rohem ukazovat na jednotlivce. „Tohle je Dragon,“ ukázala na černého draka, „a tohle Carodejka,“ ukázala zase na vlčici. Potom ukázala rohem na mě, „Tohle je Briny,“
Dragon mě chvíli pozoroval, „Co si zač?“
„Jednorožec,“ řekla jsem přesvědčivě.
„Fakt?“ Scalie si mě prohlížela, od hlavy až k patě a zpátky.
Kriticky jsem se na ně podívala, „No jasně, nevidíš ten roh?“
„Ne, ale třeba sis ho dobře zamaskovala,“ usmála se Car.
„Jasně je jenom zamaskovaný,“ na hlavě se mi objevil jednorožčí roh, „Hezkej, co?“ zamrkala jsem.
„Jj,“ usmála se Id.
Zavřela jsem oči a roh zmizel. Když jsem je otevřela kráčela k nám promáčená žena s dračicí za zády. „Ahoj já jsem Niki,“ podala mi ruku a já ji stiskla, „a tohle je Setomel,“ ukázala za svá záda.
„Já jsem Briny,“ usmála jsem se.
Niki se mi před očima několikrát otočila ve víru a když přestala byla naprosto suchá, „To je lepší,“ usmála se. „Ty si také čarodějka, co?“
Přikývla jsem.
„Provedu tě tu,“ zamrkala na mě a mě bylo jasné, že se nudit nebudeme. Zapískala na prsty a přiběhl k ní kůň. Mohutný, temně černý, energický, hustá vlnitá hříva mu vlála na hlavě a mohutná tvrdá kopyta narážela do země. Vyskočila do sedla, „zapískej.“
Sice jsem nechápala k čemu mi to bude, protože koně prostě nemám, ale stejně jsem zapískala. K mému velkému překvapení z lesa po chvilce vyběhla klisna černá jako bezměsíčná noc s hřívou bílou jako čerstvě napadnutý sníh. Démonická kombinace, pomyslela jsem si a vyhoupla se jí na hřbet, na kterém měla k mému dalšímu překvapení sedlo.
Niki se rozjela do hloubky lesa a já jí následovala. „Tak pro začátek zjistíme jak si na tom s kouzlením,“ vyčarovala ohnivého fénixe, který se rozprskl v ohňostroj, jenž se měnil v déšť.
Usmála jsem se a vyčarovala zpívající motýli, jenž po chvíli praskli a zasypali nás květinami. „Tohle mi jde tak nějak samo,“ řekla jsem popravdě. „Kde se tu vzal ten kůň? A jak se jmenuje?“
„Jméno jí můžeš dát sama nebo se jí na něj zeptat. A přišla z místa, z kterého pocházíš.“
„Po domluvě s ní?“ nechápavě jsem jí sledovala.
„Telepatie,“ odpověděla prostě.
„A z jakého místa pocházím?“
„Na to jednou přijdeš sama.“
Přeskočili jsme potok až jsme dojeli k pasece, nad kterou se tyčila obrovská hora. Zastavila a seskočila dolů, poté jsme celý den létaly po krajině v podobách orlů nebo jako drak a Temnonoš. Vrhaly jsme se střemhlav ze srázu, a poté se téměř u země přemisťovali zpět nahoru.
Honili jsme se v podobě černé kočky a černé vlčice po louce a vzniklo mezi námi podivné pouto. Přátelství, které jsme cítily obě. Zapálila jsem kouzlem oheň a sledovala jeho plameny, poté jsme jako po domluvě obě vzaly dýku a řízly se do ruky, naše krev se propojila a my byly spojeny ve věčném sesterství.
Krátce před setměním jsme se vydali opět na louku kde se měla konat párty.