Lásky/city
Co je to vlastně láska?. Chemická reakce?. Pobláznění smyslů..náklonnost k někomu..ke komu?. Myslíme si že milujeme, ale jak si můžeme být jisti že to je láska a ne jen chvilkové šílenství?. Jak jej od sebe rozlišíme?. Nijak?. Jak ale pak těm druhým kteří se do nás opravdu zamilovali vysvětlíme že to byl jen omyl..jen chvilková touha po jejich osobě. Že cit, který k nim byl pociťován vyprchal a byl nahrazen přátelstvím. Že je máme rádi, jen ne tolik jako dříve..ne tak silně..oddaně.. že už po nich tak netoužíme, nesníme o tom být v jejich náručí, líbat se s nimi…jak jim to pak chceme říct ,aniž bychom jsme jim ublížili..
Přemýšlím… O tom, co to láska vlastně je..o tom, zdali to není jed, který otravuje naše srdce, duše přivádí do stavu šílenství a samoty na kterou postupně zmírají. Pomalu a bolestně, krutě a bezcitně, hned po té co nám ten druhý zlomí srdce. My nevěříme, už nikomu, zavíráme se do sebe.. máme strach.. strach z toho že nám ublíží někdo další, když doposavad to mohl každý. Víme..cítíme že to není řešením ale strach je silnější než pocit smíření a od druhých pochopení..
Nebo je snad láska lékem?. Tou zázračnou pilulkou, kterou předepisují lékaři na štěstí a harmonii v životě?. Ta cesta k nekonečné extázi smyslů, slasti a hrátek..? Ten sen kdy sníme jen na našeho milovaného..? Zavřeme oči a vidíme jeho tvář, cítíme jeho dotek, rty na krku..tváři..rtech.. Srdce nám buší jen při pohledu na něj.. slyšíme jak volá jeho jméno.. to je snad láska?. Bláznění po tom druhém..až tak že nemůžete spát protože neleží vedle vás,nedrží vás v náručí aby vás svou něhou mohl utěšit..
Mohla bych říct ano..vím čím je.. ale řeknu jediné
,,Vždy se najdou věci, které budou našemu zraku skryté a láska.. je jedna z těch, které ať probádáme jakkoliv, vždy bude mít dva body.. Začátek a konec, neboť ti jediné, jsou stejně jisté ,jako život a smrt..“
Přemýšlím… O tom, co to láska vlastně je..o tom, zdali to není jed, který otravuje naše srdce, duše přivádí do stavu šílenství a samoty na kterou postupně zmírají. Pomalu a bolestně, krutě a bezcitně, hned po té co nám ten druhý zlomí srdce. My nevěříme, už nikomu, zavíráme se do sebe.. máme strach.. strach z toho že nám ublíží někdo další, když doposavad to mohl každý. Víme..cítíme že to není řešením ale strach je silnější než pocit smíření a od druhých pochopení..
Nebo je snad láska lékem?. Tou zázračnou pilulkou, kterou předepisují lékaři na štěstí a harmonii v životě?. Ta cesta k nekonečné extázi smyslů, slasti a hrátek..? Ten sen kdy sníme jen na našeho milovaného..? Zavřeme oči a vidíme jeho tvář, cítíme jeho dotek, rty na krku..tváři..rtech.. Srdce nám buší jen při pohledu na něj.. slyšíme jak volá jeho jméno.. to je snad láska?. Bláznění po tom druhém..až tak že nemůžete spát protože neleží vedle vás,nedrží vás v náručí aby vás svou něhou mohl utěšit..
Mohla bych říct ano..vím čím je.. ale řeknu jediné
,,Vždy se najdou věci, které budou našemu zraku skryté a láska.. je jedna z těch, které ať probádáme jakkoliv, vždy bude mít dva body.. Začátek a konec, neboť ti jediné, jsou stejně jisté ,jako život a smrt..“