OSUDNÝ LOV
Jednoho dne v noci;
Ten den byl zrovna nov,
měl drak špatný pocit,
přesto vyrazil na lov.
Číhal tiše mezi stromy,
sledujíce srnu,
v dálce byly lidské domy,
při pohledu na ně strnul.
Všechny byly temné,
v žádném nějaké světlo,
jeho smysly;velmi jemné,
zachytily lidské teplo.
Náhle mnoho lidí,
draka obstoupilo,
on je všechny vidí,
ve hřbetě ho zamrazilo.
Pomalu se k němu blíží,
v rukou drží kopí,
draka si prohlíží,
zbraně však neklopí.
Brněním jsou okováni,
mají dlouhé meče,
nejspíše jsou odhodláni,
zabít draka v kleče.
Pak odkudsi vyletěly,
na chudáka draka šípy,
ty které ho netrefily,
skončily za ním; v kmeni lípy.
Ze stromů pak spadly sítě,
draka polapily,
měly velmi pevné nítě,
tak ho uzemnily.
Lidé draka zabili;
už neměl sílu odporovat,
jeho hlavu pověsili,
do královských komnat.
Kdyby drak svůj šestý smysl,
i přez svůj hlad poslechl,
kdyby chtíč nezamlžila mysl,
o neúspěšném honu by se doslechl.
Ten den byl zrovna nov,
měl drak špatný pocit,
přesto vyrazil na lov.
Číhal tiše mezi stromy,
sledujíce srnu,
v dálce byly lidské domy,
při pohledu na ně strnul.
Všechny byly temné,
v žádném nějaké světlo,
jeho smysly;velmi jemné,
zachytily lidské teplo.
Náhle mnoho lidí,
draka obstoupilo,
on je všechny vidí,
ve hřbetě ho zamrazilo.
Pomalu se k němu blíží,
v rukou drží kopí,
draka si prohlíží,
zbraně však neklopí.
Brněním jsou okováni,
mají dlouhé meče,
nejspíše jsou odhodláni,
zabít draka v kleče.
Pak odkudsi vyletěly,
na chudáka draka šípy,
ty které ho netrefily,
skončily za ním; v kmeni lípy.
Ze stromů pak spadly sítě,
draka polapily,
měly velmi pevné nítě,
tak ho uzemnily.
Lidé draka zabili;
už neměl sílu odporovat,
jeho hlavu pověsili,
do královských komnat.
Kdyby drak svůj šestý smysl,
i přez svůj hlad poslechl,
kdyby chtíč nezamlžila mysl,
o neúspěšném honu by se doslechl.