Sama :(
Cítím se jak prázdná schránka, jako drak který má křídla ale nemůže létat. Jak obláček páry, který nepřijme žádný mrak, kde by se mohl proměnit na kapky deště, v jejichž podobě by znovu dolehl na zem. Nedokážu se ani smát, ptám se proč, proč to nejde..jsem tak strašně sama..na netu mám přátelé ti jediní mě drží při životě, ale co tady?.. tady na tom světě .. zde .. v mé realitě, která je jiná než pro ostatní, má jiná pravidla a jejich porušení byť jen maličkostí znamená zatracení.
Ptám se proč jsou lidi takoví, že nedokáží přijmout ty, kteří jsou jiní než ostatní, něčím zvláštní ,ale i tak vzhledem stejní, jim podobní ,a přec jiní..Proč rozlišují barvu,strukturu kůže, rysy těla,tváře..a neváží si toho co má ten daný tvor,člověk v srdci. Jsem drak ale štvaný do kouta kde by se měl samotou zbláznit. Bez světla, hebkosti trávy,zpěvu ptáčků,pohlazení větru jen holá zeť,stín, smích v ozvěnách, odráží se a já šílím..jsem tak sama.. Kdo jen přijde?. Kdo zachrání mě, vytrhne ze spárů samoty dřív než i mne pohltí stín.. Ale co když se nezjeví nikdo a já v okovech zůstanu navždy vydána napospas výsměchu?.. A proč?!.. protože jsem jiná..
Nejsem ani tak chytrá jako ostatní ale k čemu když mám srdce na správném místě…aspoň v tomhle si mohu věřit. Nevládnu ani krásou vnější, ale k čemu?... Vždyť krása je jen klam, iluze která vábí oči..svádí je, před bohatstvím duše pro druhé cennějším, jen si jej bohužel většina všimne až tehdy, kdy jej nenávratně ztratí.
Kdysi mi někdo řekl ,,jdi za svým srdcem“ ale jak mohu jít, když mi na tomhle světě nikdo nezbyl? Nikdo kdo by mě objal..ach jsem tak sama.. to není nikdo kdo by mě miloval?.. Nikdo kdo by mi věnoval přátelství a já ho jen se vděčností mohla opětovat?. Nikdo kdo by mě osvobodil z pout nářku a balancování na hraně šílenství? Nemám žádné přátele kteří by byli po mém boku, jen ty, kterých si vážím, ale nemohu si na ně sáhnout. Obejmout je, říct jim do očí jak jsem moc ráda, že je mám..ale i tak..
jsem tak strašně sama.. :´-(
Ptám se proč jsou lidi takoví, že nedokáží přijmout ty, kteří jsou jiní než ostatní, něčím zvláštní ,ale i tak vzhledem stejní, jim podobní ,a přec jiní..Proč rozlišují barvu,strukturu kůže, rysy těla,tváře..a neváží si toho co má ten daný tvor,člověk v srdci. Jsem drak ale štvaný do kouta kde by se měl samotou zbláznit. Bez světla, hebkosti trávy,zpěvu ptáčků,pohlazení větru jen holá zeť,stín, smích v ozvěnách, odráží se a já šílím..jsem tak sama.. Kdo jen přijde?. Kdo zachrání mě, vytrhne ze spárů samoty dřív než i mne pohltí stín.. Ale co když se nezjeví nikdo a já v okovech zůstanu navždy vydána napospas výsměchu?.. A proč?!.. protože jsem jiná..
Nejsem ani tak chytrá jako ostatní ale k čemu když mám srdce na správném místě…aspoň v tomhle si mohu věřit. Nevládnu ani krásou vnější, ale k čemu?... Vždyť krása je jen klam, iluze která vábí oči..svádí je, před bohatstvím duše pro druhé cennějším, jen si jej bohužel většina všimne až tehdy, kdy jej nenávratně ztratí.
Kdysi mi někdo řekl ,,jdi za svým srdcem“ ale jak mohu jít, když mi na tomhle světě nikdo nezbyl? Nikdo kdo by mě objal..ach jsem tak sama.. to není nikdo kdo by mě miloval?.. Nikdo kdo by mi věnoval přátelství a já ho jen se vděčností mohla opětovat?. Nikdo kdo by mě osvobodil z pout nářku a balancování na hraně šílenství? Nemám žádné přátele kteří by byli po mém boku, jen ty, kterých si vážím, ale nemohu si na ně sáhnout. Obejmout je, říct jim do očí jak jsem moc ráda, že je mám..ale i tak..
jsem tak strašně sama.. :´-(