Něco málo ze života čičidraků
Každý čičidrak má tři své podoby.
Kompletně dračí, se kterou přichází na svět, a kterou dědí po svých rodičích. Zde hrají hlavní roli geny rodičů - druh a vzhled dráčete záleží na druhu a vzhledu rodičů, to vše je stejné jako u ostatních draků.
Pak je tu podoba čičidračí a nakonec kompletně kočičí. Obě tyto podoby nikdy nejsou u dráčete předem dané a nedědí se.
Narozené dráče na sebe neumí hned vzít kočičí podobu. Tuto schopnost získá až časem, kdy se sblíží s nějakou konkrétní kočkou. Na území, kde žijí čičidraci, se obvykle vyskytuje velké množství koček. Těží z toho obě skupiny – bez koček by se na sebe dráčata nenaučila brát kočičí podobu a draci na oplátku kočky chrání a zaručují jim bezpečí.
A jak je to tedy s dráčetem? Jak postupně poznává svět, setkává se s různými kočkami. Poznává je, ale časem si vybere jen jednu z nich, která se pak stane jeho patronem. Vždy se pak pohybuje v blízkosti dráčete, které se od ní učí kočičím dovednostem a také postupně přebírá její podobu. Přibližně tak po půl roce až roce takového soužití se již dráče naučí brát na sebe podobu kočky. Ta se pak již nikdy nezmění, bude vždy kopií patrona.
Je-li např. dráčeti patronem britská kočka, bude na sebe drak už po celý svůj život brát podobu právě tohoto plemene. Bude od obyčejné kočky takřka k nerozeznání. Prozradit draka-kočku může jen pár věcí. Nejvíce asi na první pohled oči. Ty jediné se totiž drakovi nikdy nemění, vždy zůstanou stejné barvy, ať už je jakákoliv. Draci s rudýma, fialovýma či jinak pro kočky nepřirozeně barevnýma očima jsou tímto poněkud znevýhodněni – jejich oči je mohou v kočičí podobě velmi snadno prozradit.
Dále si pak všichni čičidraci musejí dávat pozor na své chování. Plivání ohně, kyseliny, ledového dechu či různé kouzlení je může snadno prozradit. Ale jelikož tyto schopnosti jsou poněkud v kočičím těle utlumeny, obvykle je draci ani nepoužijí, ani to většino není potřeba.
Je už na drakovi samotném, ve které ze tří podob se bude pohybovat nejčastěji. Obvykle je to ta čičidračí, neboť je nejvýhodnější. A i ta je u každého jiná, neboť každý drak má poměr těchto podob jiný a jsou zde promítnuty jak rysy dračí, zděděné po rodičích, tak i rysy kočičí, závislé na vzhledu a druhu patrona.
Čičidraci své podoby volí i podle mnohých taktik. Potřebují-li například zastrašit protivníka, obvykle na sebe vezmou svou pravou dračí podobu. Jedná se většinou o zastrašování lidí, kteří neberou čičidračí podobu tak vážně a neděsí je tolik, jako když spatří podobu draka. Mnohokrát proto čičidraky podceňují, to se jim však stává osudným. Čičidraci mají stejnou fyzickou a magickou sílu jak v podobě dračí, tak i čičidračí.
Nicméně člověk bláhově považuje čičidraka za zranitelnějšího. Snaží se útočit na místa pokrytá srstí v domnění, že tam drak není chráněn šupinami. Chyba. Pod srstí čičidraků se vždy nacházejí malé, avšak velmi pevné šupiny. Chlupy vyrůstají pod nimi a v maličkých mezerách mezi nimi ve velmi hustých trsech a působí tak dojmem celistvé srsti. Tato osrstěná místa jsou stejně tak dobře chráněná, jako ta šupinatá. Navíc třeba šípy se po hladké a husté srsti lehce svezou a nezanechají žádnou škodu.
I to však může čičidraka v podobě kočky prozradit. Ani tak totiž své šupiny neztrácejí, jen se stanou měkčími a pružnějšími, aby iluze srsti byla dokonalejší. Proto drak-kočka se jen zřídka nechá hladit déle člověkem – i méně pozorný člověk by si po čase všiml, že se srstí kočky, respektive její kůží, není něco v pořádku.
Kočičí podobu obvykle čičidraci používají na matení nepřátel, nebo když jsou polapeni a spoutání (drak se těžko vyvlíkne z okovů, avšak kočka jimi, když jsou velikostí dělané na draka, lehce proběhne), případně když potřebují někam nepozorovaně proklouznout, či naopak zmizet. V kočičí podobě se dostanou všude, schovají se i do velmi malých škvír a nepozorovaně uniknou, je-li to třeba.
Co se týče dračích schopností, jmenovaných výše, učí se je dráče od rodičů. To je ovlivněné druhem draka, zda-li patří mezi draky ohnivé, ledové (ledových čičidraků je však velmi málo) atd.…
Stejně tak se dědí schopnost kouzlit, schopnost telepatie apod. Někteří čičidraci to umějí, jiní ne. I když není výjimkou, že se tyto schopnosti vyskytnou i u draků, jejich rodiče to neuměli.
Jak se rodí čičidrak
Jak je to s podobou mláděte, to ji bylo řečeno. Ale jak se dostane malý čičidrak na svět? Narození čičidráčete je mezi draky jakousi menší raritou. Nikdy totiž není jisté, zda se narodí ještě ve vejci, nebo již přijde na svět živé, bez skořápky.
Vejce tvoří jakási pevná a pružná blána, která ale slábne s tím, jak v ní dráče roste. Kompletně se vyvíjí ve vejci, které je stále ukryto v těle dračice. I to má své důvody, neboť čičidraci mají vždy jen jedno mládě (maximálně se mohou vyskytnout dvojčata, ale to je stejně vzácné jako třeba u koní) a život v blízkosti lidí nedovoloval drakům ponechávat vejce v hnízdě. I když bylo hnízdo střeženo a bylo ukryto v bezpečí, stejně bylo pro čičidraky lepší nechat své vejce tam, kde je nejbezpečnější – v těle dračice.
Dráče se obvykle narodí ještě ve skořápce, tedy teď už spíše tenké kožovité bláně, ze které se velmi snadno dostane. Někdy se ale stane, že se blána protrhne ještě před snesením vejce, a dráče přijde na svět pouze v tenoučké blance, která je podobná placentě u savců. Toto se však nestává často.
Dráče po vylíhnutí vidí, slyší, umí chodit (i když první kroky bývají hodně nejisté) zde je ve stejné jako u většiny ostatních draků. O mládě se starají oba rodiče, učí ho a vychovávají do té doby, než se dráče stane kompletně samostatným.
Kompletně dračí, se kterou přichází na svět, a kterou dědí po svých rodičích. Zde hrají hlavní roli geny rodičů - druh a vzhled dráčete záleží na druhu a vzhledu rodičů, to vše je stejné jako u ostatních draků.
Pak je tu podoba čičidračí a nakonec kompletně kočičí. Obě tyto podoby nikdy nejsou u dráčete předem dané a nedědí se.
Narozené dráče na sebe neumí hned vzít kočičí podobu. Tuto schopnost získá až časem, kdy se sblíží s nějakou konkrétní kočkou. Na území, kde žijí čičidraci, se obvykle vyskytuje velké množství koček. Těží z toho obě skupiny – bez koček by se na sebe dráčata nenaučila brát kočičí podobu a draci na oplátku kočky chrání a zaručují jim bezpečí.
A jak je to tedy s dráčetem? Jak postupně poznává svět, setkává se s různými kočkami. Poznává je, ale časem si vybere jen jednu z nich, která se pak stane jeho patronem. Vždy se pak pohybuje v blízkosti dráčete, které se od ní učí kočičím dovednostem a také postupně přebírá její podobu. Přibližně tak po půl roce až roce takového soužití se již dráče naučí brát na sebe podobu kočky. Ta se pak již nikdy nezmění, bude vždy kopií patrona.
Je-li např. dráčeti patronem britská kočka, bude na sebe drak už po celý svůj život brát podobu právě tohoto plemene. Bude od obyčejné kočky takřka k nerozeznání. Prozradit draka-kočku může jen pár věcí. Nejvíce asi na první pohled oči. Ty jediné se totiž drakovi nikdy nemění, vždy zůstanou stejné barvy, ať už je jakákoliv. Draci s rudýma, fialovýma či jinak pro kočky nepřirozeně barevnýma očima jsou tímto poněkud znevýhodněni – jejich oči je mohou v kočičí podobě velmi snadno prozradit.
Dále si pak všichni čičidraci musejí dávat pozor na své chování. Plivání ohně, kyseliny, ledového dechu či různé kouzlení je může snadno prozradit. Ale jelikož tyto schopnosti jsou poněkud v kočičím těle utlumeny, obvykle je draci ani nepoužijí, ani to většino není potřeba.
Je už na drakovi samotném, ve které ze tří podob se bude pohybovat nejčastěji. Obvykle je to ta čičidračí, neboť je nejvýhodnější. A i ta je u každého jiná, neboť každý drak má poměr těchto podob jiný a jsou zde promítnuty jak rysy dračí, zděděné po rodičích, tak i rysy kočičí, závislé na vzhledu a druhu patrona.
Čičidraci své podoby volí i podle mnohých taktik. Potřebují-li například zastrašit protivníka, obvykle na sebe vezmou svou pravou dračí podobu. Jedná se většinou o zastrašování lidí, kteří neberou čičidračí podobu tak vážně a neděsí je tolik, jako když spatří podobu draka. Mnohokrát proto čičidraky podceňují, to se jim však stává osudným. Čičidraci mají stejnou fyzickou a magickou sílu jak v podobě dračí, tak i čičidračí.
Nicméně člověk bláhově považuje čičidraka za zranitelnějšího. Snaží se útočit na místa pokrytá srstí v domnění, že tam drak není chráněn šupinami. Chyba. Pod srstí čičidraků se vždy nacházejí malé, avšak velmi pevné šupiny. Chlupy vyrůstají pod nimi a v maličkých mezerách mezi nimi ve velmi hustých trsech a působí tak dojmem celistvé srsti. Tato osrstěná místa jsou stejně tak dobře chráněná, jako ta šupinatá. Navíc třeba šípy se po hladké a husté srsti lehce svezou a nezanechají žádnou škodu.
I to však může čičidraka v podobě kočky prozradit. Ani tak totiž své šupiny neztrácejí, jen se stanou měkčími a pružnějšími, aby iluze srsti byla dokonalejší. Proto drak-kočka se jen zřídka nechá hladit déle člověkem – i méně pozorný člověk by si po čase všiml, že se srstí kočky, respektive její kůží, není něco v pořádku.
Kočičí podobu obvykle čičidraci používají na matení nepřátel, nebo když jsou polapeni a spoutání (drak se těžko vyvlíkne z okovů, avšak kočka jimi, když jsou velikostí dělané na draka, lehce proběhne), případně když potřebují někam nepozorovaně proklouznout, či naopak zmizet. V kočičí podobě se dostanou všude, schovají se i do velmi malých škvír a nepozorovaně uniknou, je-li to třeba.
Co se týče dračích schopností, jmenovaných výše, učí se je dráče od rodičů. To je ovlivněné druhem draka, zda-li patří mezi draky ohnivé, ledové (ledových čičidraků je však velmi málo) atd.…
Stejně tak se dědí schopnost kouzlit, schopnost telepatie apod. Někteří čičidraci to umějí, jiní ne. I když není výjimkou, že se tyto schopnosti vyskytnou i u draků, jejich rodiče to neuměli.
Jak se rodí čičidrak
Jak je to s podobou mláděte, to ji bylo řečeno. Ale jak se dostane malý čičidrak na svět? Narození čičidráčete je mezi draky jakousi menší raritou. Nikdy totiž není jisté, zda se narodí ještě ve vejci, nebo již přijde na svět živé, bez skořápky.
Vejce tvoří jakási pevná a pružná blána, která ale slábne s tím, jak v ní dráče roste. Kompletně se vyvíjí ve vejci, které je stále ukryto v těle dračice. I to má své důvody, neboť čičidraci mají vždy jen jedno mládě (maximálně se mohou vyskytnout dvojčata, ale to je stejně vzácné jako třeba u koní) a život v blízkosti lidí nedovoloval drakům ponechávat vejce v hnízdě. I když bylo hnízdo střeženo a bylo ukryto v bezpečí, stejně bylo pro čičidraky lepší nechat své vejce tam, kde je nejbezpečnější – v těle dračice.
Dráče se obvykle narodí ještě ve skořápce, tedy teď už spíše tenké kožovité bláně, ze které se velmi snadno dostane. Někdy se ale stane, že se blána protrhne ještě před snesením vejce, a dráče přijde na svět pouze v tenoučké blance, která je podobná placentě u savců. Toto se však nestává často.
Dráče po vylíhnutí vidí, slyší, umí chodit (i když první kroky bývají hodně nejisté) zde je ve stejné jako u většiny ostatních draků. O mládě se starají oba rodiče, učí ho a vychovávají do té doby, než se dráče stane kompletně samostatným.