Tvorba - Texty

Je ve všech srdcích, v mém i tvém,
mluvím o zlu v každém ukrytém.
Je jako kus chladného ledu,
co dere se ven.

Skrýváš ho uvnitř, tajně ho dusíš,
ten ledový střep přemoci musíš,
však pořád roste,
a hrany své ostré zarývá do srdce,
hlouběji a hlouběji,
a ty než snášet to,roztříštíš ho raději
a nepřátelům nedáš pramalou naději.

Oči rudé, všude krev,
těla rveš na kusy jako lev.
a střep pomalu taje
a ty si začínáš uvědomovat,,
co se to vlastně stalo,
díváš se kolem a přemýšlíš,
zda-li to za to stálo.

Led roztál,však v srdci je chlad,
jak mohl jsi tohle udělat...
A co ten led?!
Marně doufáš, že roztál navždy,
však nebyl v srdci tvém naposled.
S každým nepřítelem bude růst,
dokud nepřestaneš držet bez krve půst..
Teprve tehdy budeš zase na chvíli svobodný...
Odproštěn od střepu ledu,
co ovládá tvé myšlení,
teprve pak budeš mít klid..
ne však navždy.....