Můj životní příběh
Budu Vám vyprávět můj příběh.O mém zrození a tím co bylo před tím.Nejdřív začnu u mých rodičů.(berte to jako můj dračí a ne lidský život-smyšlené)
Když se má Matka a otec poznali,byli mladí a nerozvážní draci.Hodně se milovali , ale byli velmi rozdílní.Můj otec byl Modrý Evropský drak ovládající vodu a má matka čínská dračice vzduchu.Jak už jsem říkala měli se strašně radí a tak jsem se narodila.Spíše bych mohla říct vylíhla.
Ale po mém vylíhnutí šlo všechno od desíti k pěti.V mém otci se začala probouzet obrovská divokost a v mé matce volnost a nespoutanost.Pár dnů po mém vylíhnutí se stále jen hádali a často jsem to odnášela i já někdy jen zásahem studené vody a jindy mě odhodil vítr několik metrů od hnízda.V té době jsem měla často zlomenin ale má matka byla velice moudrá , jak už čínští draci bývají, ale také velmi zdatná.Do dvou dnů jsem měla všechny kosti v pořádku.Bohužel jsem po ní tuhle vlastnost-zručnost nezdědila.
Tedy za pár týdnů po mém vyklubání se rozešli.Nedávala jsem si za to vinu sobě.To ne na to jsem byla ještě dost malá ale všechno jsi pamatuji.Když tehdy můj otec opustil mě a mou matku bylo vše úplně jinak.Jelikož je moje matka nebeský drak musí chránit "nebeské paláce" a tak na mě neměla moc času.Pořád jsem ji míň a míň vídávala.A to se na mě velmi odrazilo.Žila jsem už jako malá dračice sama.S ostatními draky jsem se vůbec nevídávala a to se na mě odrazilo.Často jsem bývávala sama a to jsem i nyní a mám určitý odstup od ostatních a také se bojím no spíž se stydím někoho jiného oslovit.
To víte že mi to vadilo že jsem nikoho neznala.Celé dny jsem jen tak lítala po obloze a pak se jednou matka nevrátila.Byla jsem moc vystrašená.I když často nebyla doma na večer se vždy vracela.A teď?!Rozhodla jsem se utéct.Ani nevím proč.Asi jsem měla pocit že o mě nemá zájem a že jí vše jen přitěžuji a asi proto jsem odešla.To mi bylo asi 9let.
A od té doby mi začala nová kapitola života.Myslela jsem si že bude lepší.Ale opak byl pravdou.Nejdřív jsem si musela najít nějaký úkryt.Našla sem ho asi po 8 dnech.Jídlo a voda?Trpěla jsem žízní a hladem.Ale za týden to vypadalo že se karta obrátila.Všechno jsem našla a bylo toho víc než dost.Ale to by bylo pro mě nějak moc lehké ,bohužel v tu chvíli jsem si to neuvědomovala.V noci k mé jeskyni přišli nějací lidé.Měli oheň a oštěpy.A co byste čekali?No ano šli po mě.V té době jsem neuměla(a přiznejme si to stále neumím...)kouzlit ani ovládat své "schopnosti".Celkem ani nevím jak se to všechno semlelo.Ti lidé mě málem dostali.Ale přišel nějaký velký muž a všechny je odehnal?Nebo zbil?Anebo je přemluvil ať mě nechají být?Nevím.Ale byla jsem mu dlužná svůj život.A tak mu dodnes dalo by se říct sloužím v takové podobě jako že mě chytil a pak za mě dostane peníze,ale já vždycky uteču.Takže on má peníze a lidé ti vesničané nemají draka...teďka doufáme jste pochopili jak to myslím ale lépe už to nedokážu vysvětlit.Vím není to zrovna čestné ,ale přiznejme si to kdo je tomhle světě čestný a spravedlivý...Gross že?Ale to sem plést nebudu.Jinak bych chtěla podotknout že stále mu budu sloužit až dokud mě sám nepropustí.Jo asi se ptáte proč neřeknu jeho jméno.Dejme tomu než byste vyslovili jeho jméno tak byste zestárli nebo by se vám přelámal jazyk.Má to jméno děsně dlouhý a je to horší jazyk než čeština a navíc má o trochu více písmenek než má normální abeceda.
Tak abych se hnula z místa po tom kdy mě zachránil a po domluvě jsem ho na chvíli opustila.Řekl že si mne najde až zestárnu já to chápala tak že si mě najde až bude potřebovat prachy.Nevěděla jsem co mám dělat nyní.Na svém místě kde jsem byla jsem být nemohla.Lidé by se opět pokusili o atak a po druhé by mě nikdo zachraňovat nemusel.Takže jsem se vydala do Evropy najít svého otce.
Cesta mi netrvala nijak dlouho.Přeci jsem nebeskej drak a navíc spár vylepšeními.Nemusím u sebe nosit takovou tu kouli díky které čiňani umí létat.A další a další vylepšení...ale o tom se teď rozepisovat nechci.Když jsem přiletěla do Evropy,věděla jsem kde přebývá,vydala jsem se do Rakouska k jednomu alpskému jezeru , které je položeno vysoko na hřbetě jedné nedostupné hory-nedostupné pro lidi a zvířata jako jsou krávy koně a tak.Jediní živočichové tam jsou kamzíci,hmyz a ptáci.A samozřejmě pár draků.Bylo opravdu těžké se tam dostat tak aby mě nikdo neviděl.Ale nějak se mi to povedlo.No přiznám se vidělo mě pár lidí ,ale nejspíš si mysleli že jsem nějaké vojenské letadlo či něco takového...promiňte musím se zasmát............Tak dobrý.Ale teď mi do smíchu moc nebude.Svého otce jsem neviděla asi tak devět let.Když jsem v noci přistála u jezera.Nikdo ale nikdo tam nebyl.Šla jsem se tedy schovat výš do některé z jeskyní.Celé údolí i s jezerem jsem měla jako na dlani.Ráno jsem trochu zaspala.Zdálo se mi tuším o otci a matce.
Když jsem se tedy(konečně)probrala uviděla jsem okolo jezera vidět čtyři modré draky.Samé dospělé.Opatrně jsem k nim šla.To víte strach a hlavně respekt ze starších draků.Nikdy nevíte jestli nemají hlad.Nějak jsem se s nimi v uvozovkách spřátelila ,ale pro zatím jsem se neptala na otce.Třeba nebyl oblíbený a tak...Večer kdy se měsíc leskl na vodní hladině jsem se jich zeptala jestli jich tady žilo žije víc.Odpověděli mi že předtím u jezera přebývala dohromady celá smečka Modrých draků.V přepočtu něco kolem 15 draků.A když jsem se zeptala co se s ostatními stalo řekli mi,neúmyslně, něco o mém otci.Že několik draků odletělo jinam.Ale pak se vrátili.Vrátili se ale vrátili se pro jistou smrt.Smečku napadli jiní draci.Ohniváči.Většinou to tak bývá.Voda se nemusí s ohněm a naopak.Divné mi jen bylo že jsem a stále necítím k ohniváčům žádný odpor nebo nenávist.Dvě smečky draků proti sobě bojovali a ti co zbyli se s těžkými ranami odplazili do hor.To bylo asi před rokem.Možná rokem a půl.Už si to nepamatuji.Na otce jsem se nezeptala věděla jsem že on se vrátil jsem.Na toto místo a že v boji zahynul.Byl velmi statečný ale víc než statečný byl zbrklý.Další ráno jsem Alpské jezero opustila a vydala jsem se zpět na východ....
Stále víc jsem si začala uvědomovat cenu života.Cesta zpátky mi trvala o hodně déle než cesta tam.Přemýšlela jsem nad vším možným.Ale to tu také nebudu rozebírat.
Když jsem se konečně ocitla za Uralem a potom přeletěla celé rusko a mířila k číně našel si mne ten polo-obr co mi zachránil tenkrát život ,pamatujete?Asi dva roky jsem pro něj dělala prasátko na peníze.Tedy správně řečeno jsem byla jeho zlatý důl.To je výstižnější.Potom mi dal opět pauzu.Prý ať si taky užiji života.Pro mě to znělo jako Zatím mám dost peněz až to nebudeš čekat zase si tě najdu a budeme vtom pokračovat.
Svobodná sem byla asi půl roku.Ale vůbec jsem nevěděla kde mám být a co mám dělat.Rozhodla jsem se najít matku.Létala jsem po obloze a hledala ty nebeské paláce.Nezasvěcený je nikdy nemůže najít.Ale já myslela že jako dcera strážkyně je vidět budu.Bohužel to byl omyl.Po dvou měsících jsem to vzdala...Tenkrát se mi zjevil nějaký muž ,který nosil kápi.Nějak mě přitahoval ,ale né jako fyzicky že bych se do něj zamilovala to ne spíže duševně,psychicky.Byl moudrý a tajemný.Vyprávěl mi o hvězdách a o všelijakých záhadách a také nakousl zrození světa spíše Vesmíru.Ale to mi nikdy nedopověděl.Věřil mi ale přesto nechtěl.Spíše nemohl.Nevím proč byl strašně tajemný.A jednoho dne.Odešel zmizel už jsem ho nikdy více neviděla.Dokonce mi poradil abych se vrátila k matce.Takže jsem ho uposlechla a znovu sem ji začala hledat.Já takové malé dráče jsem si toho za svůj krátký život tolik zažila.
Vrátila jsem se do hnízda kde jsem se vylíhla.Tolik vzpomínek.Najednou sem znala cestu tam,kde byla i moje matka.Vyletěla jsem do vzduchu opsala několik koleček a letěla kamsi vysoko.Přede mnou se otevřelo něco úžasného.Velkolepého.Nádherného tak že se to ani popsat nedá.Ale přesto se o to pokusím.Byla jsem nad oblakmi.Nebyli to blankytně bílá oblaka ani tak jak je popisují ti co žijí na zemi.Bylo to nádherné nazlátlé až rudé "mrakové pole" A obrovský Bílý Hrad , palác , zámek je to podle každého jak by to nazval.Palác z mraků ze stříbrno-bílích mraků.Nádherné klenby a v pozadí obrovské slunce , které mělo stejnou barvu jako to "mrakové pole".Na chvíli jsem z té záře oslepla a bylo tam tak nádherné ticho.Jediné co tam bylo nesnesitelné byla ta zima.Ale mě nijak nevadila.Přece jsem ten nebeský drak.Krásné místo na odpočinek a meditaci.Nejdřív jsem si myslela že jsem letěla tak rychle že jsem se ocitla v nebi nebo že jsem umřela a objevila jsem se v nebi.Úplná krása . kterou ale něco narušilo.Blížil se ke mně nějaký blankytně bílí drak plný slz.Ve vteřině jsem ho poznala.Ano byla to moje matka.Oči měla rudé a bylo je neobyčejně vidět.Vše jsme si řekli.Já o mé pouti a ona o tom jak žila po mém odchodu.I když jsem byla neskutečně Šťastná že jsem u ní.Nechtěla jsem sní zůstat.Přesto mě přemluvila abych zůstala a pomohla jí.Od té doby se mi vždy objevuje tato krajina.Stala jsem se právoplatnou strážkyní.Až matka umře budu muset nastoupit na její místo.
Po několika málo měsících jsem musela odletět na zem.Nechtělo se mi ,ale prostě jsem musela.Zase jsem začala dělat "zlatý důl" u polo-obra.Nechtělo se mi ani uvěřit že po 3 letech mě propustil ze svých služeb nadobro.Byla jsem absolutně volná.Jen jsme se domluvili když oba dva budeme potřebovat peníze tak že se najdeme a budeme dělat tu "práci"(mě už to prostě přišlo jako rutina) ale už to bude fifty fifty ... To víte já bez ničeho a velmi ráda chodím do takovejch těch rumunských hospod no spíše celkově do měst kde jsou tvorové na které obyčejní lidé nevěří kde jsou už na takovou elitu zvyklý.A tam se něčím musí platit.
Teď je mi 14 a mám toho za sebou spoustu,bohužel jsem vám tu vypověděla jen ty věci které nějak víc ovládly můj život a některé pro vás drobnosti jsem vypustila.Momentálně se ale potuluji po celém světě(hlavně po draci.info)tedy tam kde jsou i jiní draci.Vím že se mi toho ještě hodně stane ale myslím že pro zatím je toho víc než dost.Toť můj životní příběh po přítomnost.Děkuji za přečtení.A teď o mě víte trochu víc než před tím.
Když se má Matka a otec poznali,byli mladí a nerozvážní draci.Hodně se milovali , ale byli velmi rozdílní.Můj otec byl Modrý Evropský drak ovládající vodu a má matka čínská dračice vzduchu.Jak už jsem říkala měli se strašně radí a tak jsem se narodila.Spíše bych mohla říct vylíhla.
Ale po mém vylíhnutí šlo všechno od desíti k pěti.V mém otci se začala probouzet obrovská divokost a v mé matce volnost a nespoutanost.Pár dnů po mém vylíhnutí se stále jen hádali a často jsem to odnášela i já někdy jen zásahem studené vody a jindy mě odhodil vítr několik metrů od hnízda.V té době jsem měla často zlomenin ale má matka byla velice moudrá , jak už čínští draci bývají, ale také velmi zdatná.Do dvou dnů jsem měla všechny kosti v pořádku.Bohužel jsem po ní tuhle vlastnost-zručnost nezdědila.
Tedy za pár týdnů po mém vyklubání se rozešli.Nedávala jsem si za to vinu sobě.To ne na to jsem byla ještě dost malá ale všechno jsi pamatuji.Když tehdy můj otec opustil mě a mou matku bylo vše úplně jinak.Jelikož je moje matka nebeský drak musí chránit "nebeské paláce" a tak na mě neměla moc času.Pořád jsem ji míň a míň vídávala.A to se na mě velmi odrazilo.Žila jsem už jako malá dračice sama.S ostatními draky jsem se vůbec nevídávala a to se na mě odrazilo.Často jsem bývávala sama a to jsem i nyní a mám určitý odstup od ostatních a také se bojím no spíž se stydím někoho jiného oslovit.
To víte že mi to vadilo že jsem nikoho neznala.Celé dny jsem jen tak lítala po obloze a pak se jednou matka nevrátila.Byla jsem moc vystrašená.I když často nebyla doma na večer se vždy vracela.A teď?!Rozhodla jsem se utéct.Ani nevím proč.Asi jsem měla pocit že o mě nemá zájem a že jí vše jen přitěžuji a asi proto jsem odešla.To mi bylo asi 9let.
A od té doby mi začala nová kapitola života.Myslela jsem si že bude lepší.Ale opak byl pravdou.Nejdřív jsem si musela najít nějaký úkryt.Našla sem ho asi po 8 dnech.Jídlo a voda?Trpěla jsem žízní a hladem.Ale za týden to vypadalo že se karta obrátila.Všechno jsem našla a bylo toho víc než dost.Ale to by bylo pro mě nějak moc lehké ,bohužel v tu chvíli jsem si to neuvědomovala.V noci k mé jeskyni přišli nějací lidé.Měli oheň a oštěpy.A co byste čekali?No ano šli po mě.V té době jsem neuměla(a přiznejme si to stále neumím...)kouzlit ani ovládat své "schopnosti".Celkem ani nevím jak se to všechno semlelo.Ti lidé mě málem dostali.Ale přišel nějaký velký muž a všechny je odehnal?Nebo zbil?Anebo je přemluvil ať mě nechají být?Nevím.Ale byla jsem mu dlužná svůj život.A tak mu dodnes dalo by se říct sloužím v takové podobě jako že mě chytil a pak za mě dostane peníze,ale já vždycky uteču.Takže on má peníze a lidé ti vesničané nemají draka...teďka doufáme jste pochopili jak to myslím ale lépe už to nedokážu vysvětlit.Vím není to zrovna čestné ,ale přiznejme si to kdo je tomhle světě čestný a spravedlivý...Gross že?Ale to sem plést nebudu.Jinak bych chtěla podotknout že stále mu budu sloužit až dokud mě sám nepropustí.Jo asi se ptáte proč neřeknu jeho jméno.Dejme tomu než byste vyslovili jeho jméno tak byste zestárli nebo by se vám přelámal jazyk.Má to jméno děsně dlouhý a je to horší jazyk než čeština a navíc má o trochu více písmenek než má normální abeceda.
Tak abych se hnula z místa po tom kdy mě zachránil a po domluvě jsem ho na chvíli opustila.Řekl že si mne najde až zestárnu já to chápala tak že si mě najde až bude potřebovat prachy.Nevěděla jsem co mám dělat nyní.Na svém místě kde jsem byla jsem být nemohla.Lidé by se opět pokusili o atak a po druhé by mě nikdo zachraňovat nemusel.Takže jsem se vydala do Evropy najít svého otce.
Cesta mi netrvala nijak dlouho.Přeci jsem nebeskej drak a navíc spár vylepšeními.Nemusím u sebe nosit takovou tu kouli díky které čiňani umí létat.A další a další vylepšení...ale o tom se teď rozepisovat nechci.Když jsem přiletěla do Evropy,věděla jsem kde přebývá,vydala jsem se do Rakouska k jednomu alpskému jezeru , které je položeno vysoko na hřbetě jedné nedostupné hory-nedostupné pro lidi a zvířata jako jsou krávy koně a tak.Jediní živočichové tam jsou kamzíci,hmyz a ptáci.A samozřejmě pár draků.Bylo opravdu těžké se tam dostat tak aby mě nikdo neviděl.Ale nějak se mi to povedlo.No přiznám se vidělo mě pár lidí ,ale nejspíš si mysleli že jsem nějaké vojenské letadlo či něco takového...promiňte musím se zasmát............Tak dobrý.Ale teď mi do smíchu moc nebude.Svého otce jsem neviděla asi tak devět let.Když jsem v noci přistála u jezera.Nikdo ale nikdo tam nebyl.Šla jsem se tedy schovat výš do některé z jeskyní.Celé údolí i s jezerem jsem měla jako na dlani.Ráno jsem trochu zaspala.Zdálo se mi tuším o otci a matce.
Když jsem se tedy(konečně)probrala uviděla jsem okolo jezera vidět čtyři modré draky.Samé dospělé.Opatrně jsem k nim šla.To víte strach a hlavně respekt ze starších draků.Nikdy nevíte jestli nemají hlad.Nějak jsem se s nimi v uvozovkách spřátelila ,ale pro zatím jsem se neptala na otce.Třeba nebyl oblíbený a tak...Večer kdy se měsíc leskl na vodní hladině jsem se jich zeptala jestli jich tady žilo žije víc.Odpověděli mi že předtím u jezera přebývala dohromady celá smečka Modrých draků.V přepočtu něco kolem 15 draků.A když jsem se zeptala co se s ostatními stalo řekli mi,neúmyslně, něco o mém otci.Že několik draků odletělo jinam.Ale pak se vrátili.Vrátili se ale vrátili se pro jistou smrt.Smečku napadli jiní draci.Ohniváči.Většinou to tak bývá.Voda se nemusí s ohněm a naopak.Divné mi jen bylo že jsem a stále necítím k ohniváčům žádný odpor nebo nenávist.Dvě smečky draků proti sobě bojovali a ti co zbyli se s těžkými ranami odplazili do hor.To bylo asi před rokem.Možná rokem a půl.Už si to nepamatuji.Na otce jsem se nezeptala věděla jsem že on se vrátil jsem.Na toto místo a že v boji zahynul.Byl velmi statečný ale víc než statečný byl zbrklý.Další ráno jsem Alpské jezero opustila a vydala jsem se zpět na východ....
Stále víc jsem si začala uvědomovat cenu života.Cesta zpátky mi trvala o hodně déle než cesta tam.Přemýšlela jsem nad vším možným.Ale to tu také nebudu rozebírat.
Když jsem se konečně ocitla za Uralem a potom přeletěla celé rusko a mířila k číně našel si mne ten polo-obr co mi zachránil tenkrát život ,pamatujete?Asi dva roky jsem pro něj dělala prasátko na peníze.Tedy správně řečeno jsem byla jeho zlatý důl.To je výstižnější.Potom mi dal opět pauzu.Prý ať si taky užiji života.Pro mě to znělo jako Zatím mám dost peněz až to nebudeš čekat zase si tě najdu a budeme vtom pokračovat.
Svobodná sem byla asi půl roku.Ale vůbec jsem nevěděla kde mám být a co mám dělat.Rozhodla jsem se najít matku.Létala jsem po obloze a hledala ty nebeské paláce.Nezasvěcený je nikdy nemůže najít.Ale já myslela že jako dcera strážkyně je vidět budu.Bohužel to byl omyl.Po dvou měsících jsem to vzdala...Tenkrát se mi zjevil nějaký muž ,který nosil kápi.Nějak mě přitahoval ,ale né jako fyzicky že bych se do něj zamilovala to ne spíže duševně,psychicky.Byl moudrý a tajemný.Vyprávěl mi o hvězdách a o všelijakých záhadách a také nakousl zrození světa spíše Vesmíru.Ale to mi nikdy nedopověděl.Věřil mi ale přesto nechtěl.Spíše nemohl.Nevím proč byl strašně tajemný.A jednoho dne.Odešel zmizel už jsem ho nikdy více neviděla.Dokonce mi poradil abych se vrátila k matce.Takže jsem ho uposlechla a znovu sem ji začala hledat.Já takové malé dráče jsem si toho za svůj krátký život tolik zažila.
Vrátila jsem se do hnízda kde jsem se vylíhla.Tolik vzpomínek.Najednou sem znala cestu tam,kde byla i moje matka.Vyletěla jsem do vzduchu opsala několik koleček a letěla kamsi vysoko.Přede mnou se otevřelo něco úžasného.Velkolepého.Nádherného tak že se to ani popsat nedá.Ale přesto se o to pokusím.Byla jsem nad oblakmi.Nebyli to blankytně bílá oblaka ani tak jak je popisují ti co žijí na zemi.Bylo to nádherné nazlátlé až rudé "mrakové pole" A obrovský Bílý Hrad , palác , zámek je to podle každého jak by to nazval.Palác z mraků ze stříbrno-bílích mraků.Nádherné klenby a v pozadí obrovské slunce , které mělo stejnou barvu jako to "mrakové pole".Na chvíli jsem z té záře oslepla a bylo tam tak nádherné ticho.Jediné co tam bylo nesnesitelné byla ta zima.Ale mě nijak nevadila.Přece jsem ten nebeský drak.Krásné místo na odpočinek a meditaci.Nejdřív jsem si myslela že jsem letěla tak rychle že jsem se ocitla v nebi nebo že jsem umřela a objevila jsem se v nebi.Úplná krása . kterou ale něco narušilo.Blížil se ke mně nějaký blankytně bílí drak plný slz.Ve vteřině jsem ho poznala.Ano byla to moje matka.Oči měla rudé a bylo je neobyčejně vidět.Vše jsme si řekli.Já o mé pouti a ona o tom jak žila po mém odchodu.I když jsem byla neskutečně Šťastná že jsem u ní.Nechtěla jsem sní zůstat.Přesto mě přemluvila abych zůstala a pomohla jí.Od té doby se mi vždy objevuje tato krajina.Stala jsem se právoplatnou strážkyní.Až matka umře budu muset nastoupit na její místo.
Po několika málo měsících jsem musela odletět na zem.Nechtělo se mi ,ale prostě jsem musela.Zase jsem začala dělat "zlatý důl" u polo-obra.Nechtělo se mi ani uvěřit že po 3 letech mě propustil ze svých služeb nadobro.Byla jsem absolutně volná.Jen jsme se domluvili když oba dva budeme potřebovat peníze tak že se najdeme a budeme dělat tu "práci"(mě už to prostě přišlo jako rutina) ale už to bude fifty fifty ... To víte já bez ničeho a velmi ráda chodím do takovejch těch rumunských hospod no spíše celkově do měst kde jsou tvorové na které obyčejní lidé nevěří kde jsou už na takovou elitu zvyklý.A tam se něčím musí platit.
Teď je mi 14 a mám toho za sebou spoustu,bohužel jsem vám tu vypověděla jen ty věci které nějak víc ovládly můj život a některé pro vás drobnosti jsem vypustila.Momentálně se ale potuluji po celém světě(hlavně po draci.info)tedy tam kde jsou i jiní draci.Vím že se mi toho ještě hodně stane ale myslím že pro zatím je toho víc než dost.Toť můj životní příběh po přítomnost.Děkuji za přečtení.A teď o mě víte trochu víc než před tím.