Rigel Siria III
Dům byl uvnitř velký. Větší než se na první pohled zdál. Wehr se opatrně vydala do sklepa.
Dragonia mezitím venku neklidně přešlapovala.
Wehr pomocí magie otevřela těžké železné dveře. Vešla dovnitř a jako noční tvor si na tmu přivykla velmi rychle. Daar ležela na zemi. Dýchala slabě a přerývavě, drogy jí vzaly všechnu sílu a smrt Toreho i všechnu naději. Žila jen z víry že Dragonia žije.
Weh k ní přišla. Měla přesně rozmyšleno jak ji odtamtud dostane, zbývalo jen pár věci přípravit. V tom se však blizoučko ozvaly kroky. Přenesla se pryč. Daar vlivem jedu zemřela rychle.
Dragonia pocítila její smrt avšak Wehr nic nevyčítala. Věděla že obě udělaly co bylo v jejich silách. Po této události se vydala studovat magii do El - Nathu.
Wehr měla pravdu, jakmile prvně použila magii její stříbrná barva se změnila na černou. Ještě před tím však dostala jméno její duše.
,,Rigel Siria." Zašeptal mág v temně modrém plášti. Dragonia příkývla.
Procházela se denně po univerzitních zahradách kam se chodila učit aby nemusela myslet na minulost. Po pár dnech si všimla mladého draka který taktéž chodil v zahradách. S hrůzou si uvědomila že ji přitahuje. Jednoho dne se stalo to co se zdálo být nevyhnutelné. Všiml si jí. A usmál se. Sebrala v sobě odvahu a úsměv mu oplatila. Zamířil k ní. Zpanikařila a chystala se k útěku.
,,Počkej přece!" Zasmál se drak. Jeho lehký hlas jí přimrazil k zemi.
Došel k ní a usmál se. Jeho hluboké zelené oči jí uchvátili. Měl tmavě modrou kůži s občasnými světle modrými až fialovými šupinami.
,,A...ahoj..." Vyrazila ze sebe. Drak ji vybídl aby šla za ním. Vedl ji hlouběji do zahrad až za chvilku byli sami.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se po chvíli.
,,Alcor a ty?" Usmál se.
,,Dragonia" Opět mu úsměv oplatila tentokrát o něco směleji. Alcor se najednou zastavil.
,,Líbíš se mi." Řekl přímo Alcor. Dragonia se rozpačitě usmála. Nevěděla co mu na to odpovědět tak jen mlčela. Přiblížil se k ní. Dragonia se trochu zachvěla a Alcor se konečně rozhodl. Políbil ji.
Pomalu otevřela oči. Alcor sklopil pohled k zemi.
,,Promiň..já..nevím co to do mě vjelo..." Chystal se odejít. Dragonia ho zastavila. Chvilku se ještě rozmýšlela než ho začala líbat.
Alcor, dokonale zmatený se zmohl jen na to její polibky přijímat.
Poodešla.
,,Miluju tě.." Zašeptala.
,,Ale...ani se neznáme..." Odporoval jí Alcor jako by chtěl zapřít všechno co se právě stalo.
,,Tak se poznáme!" Nedala si říct.
Po dlouhé rozmluvě nakonec povolil.
Alcor ji něžně objímal a hladil.
,,Nikdy jsem nepoznal spřízněnější duše." Usmál se.
O pár dní později se Dragonia konečně odhodlala a zopakovala to, co už jednou řekla.
Dragonia mezitím venku neklidně přešlapovala.
Wehr pomocí magie otevřela těžké železné dveře. Vešla dovnitř a jako noční tvor si na tmu přivykla velmi rychle. Daar ležela na zemi. Dýchala slabě a přerývavě, drogy jí vzaly všechnu sílu a smrt Toreho i všechnu naději. Žila jen z víry že Dragonia žije.
Weh k ní přišla. Měla přesně rozmyšleno jak ji odtamtud dostane, zbývalo jen pár věci přípravit. V tom se však blizoučko ozvaly kroky. Přenesla se pryč. Daar vlivem jedu zemřela rychle.
Dragonia pocítila její smrt avšak Wehr nic nevyčítala. Věděla že obě udělaly co bylo v jejich silách. Po této události se vydala studovat magii do El - Nathu.
Wehr měla pravdu, jakmile prvně použila magii její stříbrná barva se změnila na černou. Ještě před tím však dostala jméno její duše.
,,Rigel Siria." Zašeptal mág v temně modrém plášti. Dragonia příkývla.
Procházela se denně po univerzitních zahradách kam se chodila učit aby nemusela myslet na minulost. Po pár dnech si všimla mladého draka který taktéž chodil v zahradách. S hrůzou si uvědomila že ji přitahuje. Jednoho dne se stalo to co se zdálo být nevyhnutelné. Všiml si jí. A usmál se. Sebrala v sobě odvahu a úsměv mu oplatila. Zamířil k ní. Zpanikařila a chystala se k útěku.
,,Počkej přece!" Zasmál se drak. Jeho lehký hlas jí přimrazil k zemi.
Došel k ní a usmál se. Jeho hluboké zelené oči jí uchvátili. Měl tmavě modrou kůži s občasnými světle modrými až fialovými šupinami.
,,A...ahoj..." Vyrazila ze sebe. Drak ji vybídl aby šla za ním. Vedl ji hlouběji do zahrad až za chvilku byli sami.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se po chvíli.
,,Alcor a ty?" Usmál se.
,,Dragonia" Opět mu úsměv oplatila tentokrát o něco směleji. Alcor se najednou zastavil.
,,Líbíš se mi." Řekl přímo Alcor. Dragonia se rozpačitě usmála. Nevěděla co mu na to odpovědět tak jen mlčela. Přiblížil se k ní. Dragonia se trochu zachvěla a Alcor se konečně rozhodl. Políbil ji.
Pomalu otevřela oči. Alcor sklopil pohled k zemi.
,,Promiň..já..nevím co to do mě vjelo..." Chystal se odejít. Dragonia ho zastavila. Chvilku se ještě rozmýšlela než ho začala líbat.
Alcor, dokonale zmatený se zmohl jen na to její polibky přijímat.
Poodešla.
,,Miluju tě.." Zašeptala.
,,Ale...ani se neznáme..." Odporoval jí Alcor jako by chtěl zapřít všechno co se právě stalo.
,,Tak se poznáme!" Nedala si říct.
Po dlouhé rozmluvě nakonec povolil.
Alcor ji něžně objímal a hladil.
,,Nikdy jsem nepoznal spřízněnější duše." Usmál se.
O pár dní později se Dragonia konečně odhodlala a zopakovala to, co už jednou řekla.