Rigel Siria II
Silný pach krve v jeskyni jí omámil ale šla dál. Po chvilce si její oči zvykly na přítmí. Spatřila v nejzazším rohu zkroucené tělo draka. Byl samá rána ale přesto ho poznala. byl to její otec - Tore Gwanet. Pomalu k němu došla a při pozornějším pohledu zjistila že ještě slabě dýchá. ,,Otče!" Zašeptala. Pootevřel oči slepené krví. ,,Daegaz...ještě že se tobě nic nestalo.." Pousmál se. ,, Otče.." Zaskučela a začala mu čistit rány. ,,Nech toho, nemá to cenu." Reagoval na její péči Tore. ,,Kdo to byl?A kde je vůbec matka?" Zeptala se. ,,Lidé..po boku s démonem..Daar odtahli..nevím kam." Zamrkal když mu skápla do oka kapka krve. ,,Žíje..jenže je pořád slabší a slabší..cítím to." Řekl nešťastně Tore. ,,Najdu ji, slibuju!A tebe pomstím!" Zaskučela se slzami v očích. Tore se usmál. ,,Navždy nad tebou budu bdít.." Pohladil ji a naposled vydechl.
O chvilku později otřeseně vyšla z jeskyně, Wehr už na ni čekala. Dragonia nemusela říct ani slovo. ,,Vím kam ji odtahli." Konstatovala Wehr. Dragonia pomalu přikývla.
Šli lesem celou noc, ani jedna z nich nic neřekla po celou dobu. K ránu došly k městu.
Dragonia už se s lidmi setkala takže se chovala sebejistě. I lidé v Asfoldru byli na draky zvyklí. Wehr jí kráčela po boku. Wehr temně vrčela na kohokoliv kdo se odvážil se na ní podívat. Dragonia stále neřekla ani slovo. Najednou se Wehrwolf zastavila a zavětřila ve vzduchu. Zrychlila krok, Dragonia ji následovala. Začala bezhlavě pádit městem a zmizela za chvíli Dragonii z očí. Wehr stále běžela najednou se jí na krku bolestivé utáhla smyčka. Zakňučela a vzepřela se ale nakonec se přeci jen odevzdala.
,,Ale, ale, Wehrwolf, kdepak máš křídla andílku?" Usmál se muž který stýl skryt ve stínech. Wehr zavrčela a vycenila zuby. ,,No tak, Wehr, pojď ke mně, nemůžeš ho přede mnou schovávat věčně." Přitáhl si ji k sobě. ,,Nikdy ti ho nevydám!Zkazil bys ho!" Vyštěkla. ,,Je to i můj syn Wehr, na to stále zapomínáš." Řekl klidně. ,,Tahni zpátky do té špíny odkud jsi přišel!Mého syna nikdy nedostaneš!" Vrčela a vrhla se na něj.
Dragonia toho z magie příliš neuměla ale poslechla instinkt a našla Wehr pomocí psychického spojení.
Senis se Wehr tak,tak bránil aby ho nezabila. ,,Ano, byla jsi tak slabá. Pamatuješ? Hledalas bezpečí a našla ho u mě, pak jsi ale přišla na lepší věc, přišla jsi na to jak ochráníš sebe i to dítě.." Nedomluvil a Wehr mu pevně stiskla hrdlo. ,,Mlč!" Zasyčela. ,,Už jsi zapomněla Charaz?" Nervozně se usmál. Její nelítostné oči byly to poslední co ve svém životě viděl. Olízla se od krve.
V tu chvíli tam dorazila Dragonia. Věnovala pohled mrtvému Senisovi. ,,Musíme zmizet." Řekla stručně a vyšla i s Wehr na ulici jako by nic. Dragonia se na nic neptala. Wehr jí tiše vedla ulicemi a zastavila u nenápadného domku. ,,tady je." Řekla a nenápadně proklouzla dovnitř.
O chvilku později otřeseně vyšla z jeskyně, Wehr už na ni čekala. Dragonia nemusela říct ani slovo. ,,Vím kam ji odtahli." Konstatovala Wehr. Dragonia pomalu přikývla.
Šli lesem celou noc, ani jedna z nich nic neřekla po celou dobu. K ránu došly k městu.
Dragonia už se s lidmi setkala takže se chovala sebejistě. I lidé v Asfoldru byli na draky zvyklí. Wehr jí kráčela po boku. Wehr temně vrčela na kohokoliv kdo se odvážil se na ní podívat. Dragonia stále neřekla ani slovo. Najednou se Wehrwolf zastavila a zavětřila ve vzduchu. Zrychlila krok, Dragonia ji následovala. Začala bezhlavě pádit městem a zmizela za chvíli Dragonii z očí. Wehr stále běžela najednou se jí na krku bolestivé utáhla smyčka. Zakňučela a vzepřela se ale nakonec se přeci jen odevzdala.
,,Ale, ale, Wehrwolf, kdepak máš křídla andílku?" Usmál se muž který stýl skryt ve stínech. Wehr zavrčela a vycenila zuby. ,,No tak, Wehr, pojď ke mně, nemůžeš ho přede mnou schovávat věčně." Přitáhl si ji k sobě. ,,Nikdy ti ho nevydám!Zkazil bys ho!" Vyštěkla. ,,Je to i můj syn Wehr, na to stále zapomínáš." Řekl klidně. ,,Tahni zpátky do té špíny odkud jsi přišel!Mého syna nikdy nedostaneš!" Vrčela a vrhla se na něj.
Dragonia toho z magie příliš neuměla ale poslechla instinkt a našla Wehr pomocí psychického spojení.
Senis se Wehr tak,tak bránil aby ho nezabila. ,,Ano, byla jsi tak slabá. Pamatuješ? Hledalas bezpečí a našla ho u mě, pak jsi ale přišla na lepší věc, přišla jsi na to jak ochráníš sebe i to dítě.." Nedomluvil a Wehr mu pevně stiskla hrdlo. ,,Mlč!" Zasyčela. ,,Už jsi zapomněla Charaz?" Nervozně se usmál. Její nelítostné oči byly to poslední co ve svém životě viděl. Olízla se od krve.
V tu chvíli tam dorazila Dragonia. Věnovala pohled mrtvému Senisovi. ,,Musíme zmizet." Řekla stručně a vyšla i s Wehr na ulici jako by nic. Dragonia se na nic neptala. Wehr jí tiše vedla ulicemi a zastavila u nenápadného domku. ,,tady je." Řekla a nenápadně proklouzla dovnitř.