V pasti....
Ach chci pryč!!
Kde je klíč?!
"Pusťte mne ven přece!"
Rvu mřížemi klece ...
Chci z té klece ven,
chci tu být i další den....
Jsem však v téhle pasti,
padám do propasti....
Ta klec je tak malá,
bezmoc ze mne sálá,
nemohu roztáhnout křídla,
už nedočkám se dalšího jídla.
Chci křídla roztáhnout,
svaly své natáhnout,
pryč odtud odletět,
i zítra vidět svět...
A však v kleci jsem zavřená,
dračice ponížená,
Teď připadám si tak malá,
Až bych se tomu smála....
Klec mne tak svírá,
šílenství mne zžírá,
Řvu, že chci ven...
a dál už ozvěna jen...
A klec míří dolu, níž a níž,
připadám si své smrti blíž..
Nikdy už neuvidím květiny zvěř a stromy,
už nikdy nepodpálím drakobijců domy...
Měsíc i hvězdy na nebi svítí,
A klec se mnou dolu se řítí,
já jen čekám kdy zkončí to utrpení,
a myslím si, že už nespatřím světlo denní...
Ale stále ještě nevím to nejhorší,
že nikdy už nezkončí,
to utrpení a bezmoc má...
že jáma je bezedná......
Kde je klíč?!
"Pusťte mne ven přece!"
Rvu mřížemi klece ...
Chci z té klece ven,
chci tu být i další den....
Jsem však v téhle pasti,
padám do propasti....
Ta klec je tak malá,
bezmoc ze mne sálá,
nemohu roztáhnout křídla,
už nedočkám se dalšího jídla.
Chci křídla roztáhnout,
svaly své natáhnout,
pryč odtud odletět,
i zítra vidět svět...
A však v kleci jsem zavřená,
dračice ponížená,
Teď připadám si tak malá,
Až bych se tomu smála....
Klec mne tak svírá,
šílenství mne zžírá,
Řvu, že chci ven...
a dál už ozvěna jen...
A klec míří dolu, níž a níž,
připadám si své smrti blíž..
Nikdy už neuvidím květiny zvěř a stromy,
už nikdy nepodpálím drakobijců domy...
Měsíc i hvězdy na nebi svítí,
A klec se mnou dolu se řítí,
já jen čekám kdy zkončí to utrpení,
a myslím si, že už nespatřím světlo denní...
Ale stále ještě nevím to nejhorší,
že nikdy už nezkončí,
to utrpení a bezmoc má...
že jáma je bezedná......