Román Dračí úsvit se odehrává na nádherné planetě Pern, která je natolik podobná Zemi, že se na ní kolonisté mohou cítit jako doma. Na rozdíl od jejich domovské planety není poničená průmyslovým rozvojem ani zpustošená meziplanetárními válkami. Několik tisícovek kolonistů má v úmyslu zachovat planetu, kterou si na první pohled zamilovali, neporušenou. Zaberou si půdu, usadí se a začínají uskutečňovat svůj sen – vybudovat málo industrializovanou společnost poklidně hospodařících zemědělců. Náhle však zasáhne planetu neočekávaný úder. Po mnoha stovkách let se k ní přiblíží její bludná oběžnice a začne na Pern trousit bakteriální spory hubící všechno živé, co se jim postaví do cesty. Tato Vlákna, jak se jim začalo říkat, dokážou zničit jen oheň nebo voda. Kolonistům však chybí prostředky k neustálé obraně – Vlákna je mají sužovat celých padesát let! Mají- li lidé na Pernu přežít, nezbývá jim, než rychle objevit účinné řešení. Pak si někdo povšimne malých domorodých ještěrek, které se snaží Vláknům vzdorovat po svém. Chrlí na ně oheň a bleskurychle se dokážou přemístit do bezpečí. Kdyby tak jen byli tihle dráčkové dost velcí, aby na nich mohli létat lidé, a dost bystří, aby si s jezdcem rozuměli… Nejtalentovanější genetikové se pustili do práce. Cíl je jasný – vyšlechtit obří inteligentní Draky!

Tak nejdříve bych chtěla upozornit, že jak už je možná zřejmé z obsahu, nejedná se ani tak o fantasy jako spíše sci-fi. Na tom mi vadilo jen trochu to přetechnizování moderního světa a s tím spojené i některé odborné názvy. Někdy jsem si tak říkala: Co to jen ksakru je todleto?? Ale naštěstí to není zase tak časté…Druhá věc co mi docela vadila byla četnost postav a z toho žádná hlavní. Jinak kniha má opravdu originální příběh a určitě stojí za přečtení i se všemi následujícími díly.Draci zde stvárňují zajímavou úlohu a lidé je opravdu milují (i když se najde někdo kdo je stále nazývá ohňové ještěrky).