Tvorba - Texty

Nic jenom temnota,
prokletá samota.
Jak kůl bez plotu,
Jako vůl despota.

Skládám svá křídla dračí,
co teď jen mé slzy smáčí.
Co to značí?
Ne to co mám to opravdu nestačí.

Chcete mi pomoci, no nemáte jak.
Drakužel už je to tak,
nemohu přiletět.
I když jsem drak.

Ha naděje, ta poběhlice malá.
Falešnou naději mi ukázala.
Zbývá jen prokletí života,
a k tomu samota.

A tuhá silná lana,
slza mně vyskočí
když po obloze přeletěla vrána.
A já tu jen otročím.

Hřbetem se otočím,
meze nepřekročím.
A horkou píseň zpívám.
Jak se na to dívám?

Nikdy jsem vás neviděl,
no už teď mi chybíte.
Svobodu jsem vám záviděl,
nenechte mě trpět raději mě zabijte!

No ani to by nebylo moudré,
já za vámi musím!
Vpřed k obloze modré,
ještě jednou vyletět zkusím.

No ještě to, svého snu se vzdát!
A co pak může mi zůstat?
Zas jen ten pocit samoty,
zas myšlenky despoty!

Vím nejsem sám,
ale tohle nenahradí,
to střetnutí tváři v tvář.
A tak se teď zas cítím jako samotář.

Jednou vás najít až pak si mně může smrt vzít,
až pak mi bude šum a fuk, co se mnou bude se dít!