Dračí láska
Dračí láska
…Bylo chladné ráno. Vítr občas foukal a za chvíli utichal. Na zmrzlou zem dopadlo několik bílých vloček. Všechny stromy už dávno neměly listí a pomalu vyčkávaly blížící se zimu. Jediná dostupná zeleň byla na mohutných jehličnanech kryjících velkou plochu zdejší krajiny. V nevelké jeskyni pospávala křehká dračice. Měla šupiny bílé jako nejčistší sníh a překrásně půvabné rysy. Hlavu jí zdobily dva jemně stříbřité dlouhé rohy a od hlavy ke špičce ocasu stříbřité bodce. Díky svému vzhledu před mnoha lety dostala jméno Albíne.
Jedna z poletujících vloček byla větrem zanesena do její jeskyně a spadla jí na tvář. Albíne ucítila malinkou tající vločku a pomalu otevřela své překrásné dračí oči. Mezi horami byla mlha. Vločky už vytvořily tenkou vrstvičku sněhu. Dračice zvedla svůj dlouhý úzký krk, aby se podívala na zasněžené vrcholky protějších hor. Zima začala. Albíne se jemně pousmála, protáhla se a vyšla ze svého útulného sídla. Sníh pod jejími horkými prsty ihned roztál. Zvedal se vítr a Albíne spokojeně roztáhla svá dlouhá bílá křídla. Vzlétla a nechala se unášet větrem. Když vítr ustal začala ladně mávat křídly. Mířila si to ke své přítelkyni Naishi. Naisha je bílá tygřice s černými pruhy, která žije ve zdejších lesích se svým druhem Wintersongem. Albíne přiletěla zrovna když tygří manželé snídali. Naisha hostovi nabídla, ať se přidá, že potravy je dostatek. Dračice souhlasila a s chutí se zakousla do mrtvé laně. Za chvíli se začali sbíhat mrchožrouti, a tak jim tři přátelé nechali pár soust. Odběhli kousek dále a přitom mluvili o svých zážitcích, dokud nedošlo na draka Shadowinga, který nedávno vešel na území zdejších hor a nikdo z nich o něm nic nevěděl a ani neměl čest jej potkat.
„Možná o něm něco bude vědět Flétna…“ zasáhl Wintersong do rozhovoru dvou přítelkyň. Flétna je slabě grošovaná klisna jednorožce, která je jediná svého druhu, kdo vydrží ve zdejších podmínkách. Žije v místech, kde se prý Shadowing vyskytuje.
„To máš pravdu..“ zareaguje Naisha a po pár krocích se ozve Albínina odpověď.
„Já tam poletím, buďte tady v okolí….“
S těmito slovy se zvedla a letěla ke skále, kde Flétna přebývá. K její elegantnosti teď přibyla i zvědavost. U Flétny byla za pár minut. Slétla k jeskyni, ve které bylo nezvyklé teplo. Albíne zavolala na klisnu, a ta k ní za pár okamžiků pomalu přicválala. Stihla odpovědět dřív než se Albíne zeptala.
„Tak co opět potřebuješ, milá Albíne? Já vím na co se chceš zeptat. Odpověď najdeš v těchto krajích. Shadowing je velký, najdeš jej snadno. Neboj, já jsem s ním mluvila, nic ti neudělá.“ A dračice jen koukala, že zase ví na co se chtěla zeptat. Za chvíli na to ale zapomněla, rozloučila se a vydala se jej hledat. Flétna měla pravdu, Albíne se ani nemusela namáhat a uslyšela, jak si drak zvětšuje svou novou jeskyni. Nemeškala a letěla přímo za zvukem. Byla tam brzy. V ten okamžik jak jej zahlédla, přistála a zůstala nehybně stát. Spatřila nádherného draka s lesklými šedostříbrnými šupinami, dvěma stříbrnými hřebeny a na hlavě s čtyřmi růžky, mezi kterými byla natáhnutá blána. Otočil se na Albíne a chvíli se na ni díval. Překvapila ho její krása a půvab. Albíne sklonila hlavu.
„Nevěděla jsem, že Vás vyruším…“ a chystala se k odchodu.
„Ne, vůbec mě nerušíte,“ rychle opověděl, „právě naopak……“ a nespustil z ní oči. Albíne se na něj znovu podívala.
„Jsem Shadowing, přiletěl jsem z chladnějších oblastí.“ A všiml si, že Albíne se začíná z toho stání klepat zimou. Jeho pohled jí však hřál.
„Já jsem Albíne…“ řekla potichu. Na více slov se ani nezmohla. Shadowing už přilétal a něžně ji objal, aby nezmrzla. Albíne se nebránila. Dodalo jí to kromě tepla i neuvěřitelně velký pocit štěstí. Shadowing se právě chystal něco říct, ale v tom přiběhla Flétna s Naishou a Wintersongem a všichni byli rádi, že už není sama.
„No – tak to tu máme. Kdy bude svatba? Doufám že až na jaře, přece by jsi určitě nechtěla aby o něco takového přišla tvá přítelkyně Lótiel s Fortixem a jejich dcerkou Asairou, kteří přiletí až budou kvést sedmikrásky, viď Albíne?“ spustila předvídavá klisna. Místo Albíne ji však odpověděl Shadowing.
„Svatbu? Tu jsme ještě neplánovali, ale na to je do jara času dost…co říkáš?“ otočil se ke své dračici a dal ji něžnou pusinku na čumáček. Albíne bušilo srdce. Namísto odpovědi mu pusinku oplatila až se Shadowing pořádně začervenal……
…A tak se z dvou mladých draků stal pár. Albíne za Shadowingem chodila tak často, že se k němu raději nastěhovala. Zima začala být opravdu studená a tak se oba kdykoliv mohli zahřát. Shadowing byl šťastný, že se rozhodl letět do těchto krajů. Flétna mu ještě předtím předpověděla, že si zde najde družku, a taky se tak stalo. A tak si všichni začali dělat plány na jaro. Albíne s Flétnou a Naishou chtěly přichystat uvítání pro zlatorudou dračici Lótiel se svou rodinou a oznámit jí, že bude Albínina svatba…
…Bylo chladné ráno. Vítr občas foukal a za chvíli utichal. Na zmrzlou zem dopadlo několik bílých vloček. Všechny stromy už dávno neměly listí a pomalu vyčkávaly blížící se zimu. Jediná dostupná zeleň byla na mohutných jehličnanech kryjících velkou plochu zdejší krajiny. V nevelké jeskyni pospávala křehká dračice. Měla šupiny bílé jako nejčistší sníh a překrásně půvabné rysy. Hlavu jí zdobily dva jemně stříbřité dlouhé rohy a od hlavy ke špičce ocasu stříbřité bodce. Díky svému vzhledu před mnoha lety dostala jméno Albíne.
Jedna z poletujících vloček byla větrem zanesena do její jeskyně a spadla jí na tvář. Albíne ucítila malinkou tající vločku a pomalu otevřela své překrásné dračí oči. Mezi horami byla mlha. Vločky už vytvořily tenkou vrstvičku sněhu. Dračice zvedla svůj dlouhý úzký krk, aby se podívala na zasněžené vrcholky protějších hor. Zima začala. Albíne se jemně pousmála, protáhla se a vyšla ze svého útulného sídla. Sníh pod jejími horkými prsty ihned roztál. Zvedal se vítr a Albíne spokojeně roztáhla svá dlouhá bílá křídla. Vzlétla a nechala se unášet větrem. Když vítr ustal začala ladně mávat křídly. Mířila si to ke své přítelkyni Naishi. Naisha je bílá tygřice s černými pruhy, která žije ve zdejších lesích se svým druhem Wintersongem. Albíne přiletěla zrovna když tygří manželé snídali. Naisha hostovi nabídla, ať se přidá, že potravy je dostatek. Dračice souhlasila a s chutí se zakousla do mrtvé laně. Za chvíli se začali sbíhat mrchožrouti, a tak jim tři přátelé nechali pár soust. Odběhli kousek dále a přitom mluvili o svých zážitcích, dokud nedošlo na draka Shadowinga, který nedávno vešel na území zdejších hor a nikdo z nich o něm nic nevěděl a ani neměl čest jej potkat.
„Možná o něm něco bude vědět Flétna…“ zasáhl Wintersong do rozhovoru dvou přítelkyň. Flétna je slabě grošovaná klisna jednorožce, která je jediná svého druhu, kdo vydrží ve zdejších podmínkách. Žije v místech, kde se prý Shadowing vyskytuje.
„To máš pravdu..“ zareaguje Naisha a po pár krocích se ozve Albínina odpověď.
„Já tam poletím, buďte tady v okolí….“
S těmito slovy se zvedla a letěla ke skále, kde Flétna přebývá. K její elegantnosti teď přibyla i zvědavost. U Flétny byla za pár minut. Slétla k jeskyni, ve které bylo nezvyklé teplo. Albíne zavolala na klisnu, a ta k ní za pár okamžiků pomalu přicválala. Stihla odpovědět dřív než se Albíne zeptala.
„Tak co opět potřebuješ, milá Albíne? Já vím na co se chceš zeptat. Odpověď najdeš v těchto krajích. Shadowing je velký, najdeš jej snadno. Neboj, já jsem s ním mluvila, nic ti neudělá.“ A dračice jen koukala, že zase ví na co se chtěla zeptat. Za chvíli na to ale zapomněla, rozloučila se a vydala se jej hledat. Flétna měla pravdu, Albíne se ani nemusela namáhat a uslyšela, jak si drak zvětšuje svou novou jeskyni. Nemeškala a letěla přímo za zvukem. Byla tam brzy. V ten okamžik jak jej zahlédla, přistála a zůstala nehybně stát. Spatřila nádherného draka s lesklými šedostříbrnými šupinami, dvěma stříbrnými hřebeny a na hlavě s čtyřmi růžky, mezi kterými byla natáhnutá blána. Otočil se na Albíne a chvíli se na ni díval. Překvapila ho její krása a půvab. Albíne sklonila hlavu.
„Nevěděla jsem, že Vás vyruším…“ a chystala se k odchodu.
„Ne, vůbec mě nerušíte,“ rychle opověděl, „právě naopak……“ a nespustil z ní oči. Albíne se na něj znovu podívala.
„Jsem Shadowing, přiletěl jsem z chladnějších oblastí.“ A všiml si, že Albíne se začíná z toho stání klepat zimou. Jeho pohled jí však hřál.
„Já jsem Albíne…“ řekla potichu. Na více slov se ani nezmohla. Shadowing už přilétal a něžně ji objal, aby nezmrzla. Albíne se nebránila. Dodalo jí to kromě tepla i neuvěřitelně velký pocit štěstí. Shadowing se právě chystal něco říct, ale v tom přiběhla Flétna s Naishou a Wintersongem a všichni byli rádi, že už není sama.
„No – tak to tu máme. Kdy bude svatba? Doufám že až na jaře, přece by jsi určitě nechtěla aby o něco takového přišla tvá přítelkyně Lótiel s Fortixem a jejich dcerkou Asairou, kteří přiletí až budou kvést sedmikrásky, viď Albíne?“ spustila předvídavá klisna. Místo Albíne ji však odpověděl Shadowing.
„Svatbu? Tu jsme ještě neplánovali, ale na to je do jara času dost…co říkáš?“ otočil se ke své dračici a dal ji něžnou pusinku na čumáček. Albíne bušilo srdce. Namísto odpovědi mu pusinku oplatila až se Shadowing pořádně začervenal……
…A tak se z dvou mladých draků stal pár. Albíne za Shadowingem chodila tak často, že se k němu raději nastěhovala. Zima začala být opravdu studená a tak se oba kdykoliv mohli zahřát. Shadowing byl šťastný, že se rozhodl letět do těchto krajů. Flétna mu ještě předtím předpověděla, že si zde najde družku, a taky se tak stalo. A tak si všichni začali dělat plány na jaro. Albíne s Flétnou a Naishou chtěly přichystat uvítání pro zlatorudou dračici Lótiel se svou rodinou a oznámit jí, že bude Albínina svatba…