Tajemství noci
Nastala Noc.Noc..ten černý závěs posetý stříbřitým pískem hvězd, které se na nás smějí a těm, kteří jim rozumí ukazují cestu zpět do svých domovů. Proč lidé, nenávidí ji..Snad jen že v ní slepí jsou,cítí se v nebezpečí, jak nazí před okem nepřítelova, který by je snad napadnout mohl. Rozdrásat jejich těla na malé kousky nebo vysát z lidských žilek krev v podobě krvežíznivých upírů ,kteří se západem slunce ožívají.. Proč bojí se tmy, snad nepovažují vlky za zdroj strachu…nebo bojí se snad vlkodlaků? Kteří by jim mohli sebrat jejich laciné životy ,aby tak dosáhly potravy? Nebo to je strach zcela zbytečný a je vyvolaný jen temnotou kterou je noc přesycena.
Nechápu je..proč bojí se jí , když ona mi dala dar..jít ven ,beze strachu o svůj život který by mohl být snáze ukončen lidským přičiněním..kdyby mě jen okem zahlédli.Přijde ona, s ní můj čas, kdy bez starosti mohu roztáhnout křídla a jejich šumem pročísnout večerní oblohu plnou ticha. Stoupám víš, stále víš, mimo hluk ,až tam, kde slyším jen vítr a tlukot svého srdce. Letím pryč, od veškeré civilizace, hledám klid,klid pro mou dračí duši ,aby si mohla říct, že na tomhle světě není sama.. Lehce, silně mávám mohutnými křídli ,které jakoby si šeptali se vzduchem a já jim letmo naslouchala..těm slovům..textu písně kterou zpívají..té melodii kterou hrají, jen málokdo jí dokáže naslouchat..slastně přivřu oči,plachtím mezi mraky jako tenkrát poprvé kdy mi byl dovolen let..tu naskytne se mi další otázka, proč věci krásné, tak rychle utíkají a ty co nás u země drží ,se tak vlečou..
Stisknu křídla k tělu, snad jen ,aby se mě nedotkl sluneční paprsek, aby neodhalil mé noční tajemství..klesám k zemi , slyším vití, jak se i ostatní tvorové stahují..pohlédnu na své tlapy, jak z nich slézají šupiny, pod nimi jen holá kůže a nejistota. Dopadnu na nohy hledím na východ slunce..pak ty slzy..slzy v očích ,když dotknou se mě paprsky a v matném odlesku bílého světla, v nich dračí podoba zmizí, stojí na místě člověk, vzhlíží, lituje, vzpomíná na chvíle ve vzduchu s křídli a mámením..čeká na noc..kterou on jediný tolik miluje, bo ona jediná mu dodává pocit bezpečí…
Noc..
Nechápu je..proč bojí se jí , když ona mi dala dar..jít ven ,beze strachu o svůj život který by mohl být snáze ukončen lidským přičiněním..kdyby mě jen okem zahlédli.Přijde ona, s ní můj čas, kdy bez starosti mohu roztáhnout křídla a jejich šumem pročísnout večerní oblohu plnou ticha. Stoupám víš, stále víš, mimo hluk ,až tam, kde slyším jen vítr a tlukot svého srdce. Letím pryč, od veškeré civilizace, hledám klid,klid pro mou dračí duši ,aby si mohla říct, že na tomhle světě není sama.. Lehce, silně mávám mohutnými křídli ,které jakoby si šeptali se vzduchem a já jim letmo naslouchala..těm slovům..textu písně kterou zpívají..té melodii kterou hrají, jen málokdo jí dokáže naslouchat..slastně přivřu oči,plachtím mezi mraky jako tenkrát poprvé kdy mi byl dovolen let..tu naskytne se mi další otázka, proč věci krásné, tak rychle utíkají a ty co nás u země drží ,se tak vlečou..
Stisknu křídla k tělu, snad jen ,aby se mě nedotkl sluneční paprsek, aby neodhalil mé noční tajemství..klesám k zemi , slyším vití, jak se i ostatní tvorové stahují..pohlédnu na své tlapy, jak z nich slézají šupiny, pod nimi jen holá kůže a nejistota. Dopadnu na nohy hledím na východ slunce..pak ty slzy..slzy v očích ,když dotknou se mě paprsky a v matném odlesku bílého světla, v nich dračí podoba zmizí, stojí na místě člověk, vzhlíží, lituje, vzpomíná na chvíle ve vzduchu s křídli a mámením..čeká na noc..kterou on jediný tolik miluje, bo ona jediná mu dodává pocit bezpečí…
Noc..