První sníh

Komentář autora
Jednou jsem šel na filosofickou fakultu, a jehle začali z nebe poskrovnu popadávat vločky sněhu...

(P.S.: Něco mi na ní úplně tak nesedne, ale nemůžu přijít na to co to je.)
žánr: Poezie | přidáno: 9.12.2008 (13:17) | oblíbené 1

Drak roztáhl svá křídla,
vychřice se zdvihla
-letí.
Nad krajinou temný mrak
to pozvedl se sněžný drak,
děti.

Z rozevřené náruči
dolů na zem zahučí
sníh.
Vločky bílé perleti,
co oči k nebi zvednou Ti
-smích.

Když rozletí se sněžný drak
i stařec je zas v dětských hrách,
sní.
Sníh, ta dětská nevinost,
odpouští nám povinnost
dní.

Sněžný drak na svém rozpětí
snad až k nám jednou doletí
se sněhem.
Čekám v zimě zas a zas,
že vrátí úsměv dětem v nás
-se sněhem!

Komentáře


reagovat Padrak - 2008-12-09 13:52:03
Těžko odhalovat, co nesedí Tobě, nevíš-li to sám. Mohl by to být nesoulad tvaru náruče s pádem, protože jinak zbytek vystihuje i můj pocit z prvního padajícího sněhu, přesto, že ho pak odklízím za celou částí činžovního domu. Mně teda povinnost (byť jsem si ji stanovil sám) neodpouští, to ale neznamená, že nepociťuji tu popisovanou radost a chuť znova se koulovat jako dítě...
Zpráva byla upravena: 2008-12-09 13:52:41



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven