Ve vůni orientu čekal jsem hosta, vzhduchem se nesla těžká chuť kávy, kardamonu a skořice, nádherný okamžik ticha před bouří než vzkypí káva. Káva již stydla na stole v konvi, dva šálky chladem třásly se u ní. Nepřišel. Teď sedím sám O Platónovi čtu si s litrem a půl kávy na krku. Jen čtyřicet minut pro sebe sama a pro Platóna mi zbývá, pak vzhůru do práce. Těžká to chvíle na mne si sedla, půl konve za mnou a času ubývá... nechat či nenechat na pospas světu ten temný mok? Chybí tu přítel, co by odpomoh' od toho břímě, jež právě musím nést. Chybí půl duše a vřelý úsměv jak Dion Platónovi. A Syrakusy na dně šálku co bájná Atlantis tonou bez pomoci.
